ECLI:CZ:US:2023:1.US.2152.23.1
sp. zn. I. ÚS 2152/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudců Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajka) a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 23/2023-33 ze dne 8. 6. 2023 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 2 Ad 9/2022-80 ze dne 19. 1. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se svou žádostí u České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") domáhal změny výše invalidního důchodu, a to z důvodu jím tvrzeného zhoršení jeho zdravotního stavu. Tuto žádost ČSSZ rozhodnutím č. j. X1 ze dne 6. 12. 2021 zamítla. Stěžovatel byl ovšem i nadále uznán invalidním pro invaliditu I. stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel námitky. O těchto námitkách rozhodla ČSSZ rozhodnutím č. j. X.2 ze dne 23. 2. 2022 tak, že posledně uvedené rozhodnutí bylo změněno. Stěžovateli byl ponechán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, avšak pouze dočasně, neboť ČSSZ s účinností od 14. 3. 2022 stěžovateli invalidní důchod úplně odňala.
2. Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel správní žalobu, kterou však Městský soud v Praze v záhlaví napadeným rozsudkem specializovaného samosoudce zamítl. Protože se stěžovatel s tímto závěrem neztotožnil, podal kasační stížnost, v níž namítal, že rozhodnutí městského soudu nebylo dostatečně odůvodněno. Nejvyšší správní soud v předmětné věci kasační stížnost odmítl dle §104a soudního řádu správního pro nepřijatelnost, neboť kasační stížnost se nezabývala otázkou, která svým významem přesahuje zájmy stěžovatele, a zároveň u správního soudu ve věci rozhodoval specializovaný samosoudce.
3. Stěžovatel je přesvědčen, že městský soud pochybil, když v jeho věci převzal toliko závěry vyjádřené v posudcích Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, detašované pracoviště Praha, a Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, detašované pracoviště Plzeň. Tyto posudky Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen "posudková komise") stěžovatel považuje za nepřesvědčivé, neboť dle jeho názoru neobsahovaly náležité zdůvodnění, zda a v jakém směru došlo ke zlepšení zdravotního stavu stěžovatele, a tedy zlepšení míry poklesu jeho pracovní schopnosti. V tomto stěžovatel shledává porušení svého ústavně zaručeného práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu, konkrétně práva na domáhání se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a konečně porušení práva na účinné opravné prostředky dle čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
5. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ta představuje návrh zjevně neopodstatněný.
6. Předně Ústavní soud připomíná, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud z důvodu zdrženlivosti proto k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce, což se však v nyní posuzovaném případě nestalo.
7. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a rozumnou základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně souladný, resp. není-li naopak zatížen libovůlí.
8. K tomu ovšem v posuzované věci nedošlo. Právní hodnocení předložené správními soudy při kontrole ústavnosti prováděné Ústavním soudem obstojí. Ústavní soud uvádí, že nelze přisvědčit argumentaci stěžovatele, který považuje odůvodnění rozhodnutí městského soudu za nedostatečné. Naopak Ústavní soud souhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, který postup městského soudu označil jako pečlivý. Ten v průběhu řízení z důvodu odlišného posouzení v rámci řízení před ČSSZ nechal posudkovou komisí vyhotovit hned několik posudků.
9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "MPSV"). Za tímto účelem MPSV zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
10. Jako lichá se jeví argumentace stěžovatele, že bylo mj. porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že správní soudy nezajistily vyhotovení znaleckého posudku ze strany nezávislého a nestranného znalce ustanoveného soudem. Ústavní soud konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že zákonodárce posouzením míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity pověřil MPSV, resp. jím zřizované posudkové komise. Proto lze mít důvodně za to, že konkrétní posouzení provede právě tato posudková komise a ustanovení nestranného a nezávislého znalce, a to v souladu se závěry vyjádřenými nálezem sp. zn. III. ÚS 4160/16 ze dne 6. 3. 2018, bude na místě v případě, že jsou posudky posudkové komise nepřesvědčivé nebo neúplné.
11. V posuzovaném případě ovšem před správními soudy byly vyhotoveny dva posudky posudkovou komisí, detašované pracoviště Praha, a zároveň srovnávací posudek posudkovou komisí, detašované pracoviště Plzeň. Závěry posudků se dle názoru správních soudů na podstatných závěrech shodují, což stěžovatel ani nerozporuje. Proto nelze přisvědčit argumentaci stěžovatele, že by jejich závěry byly nepřesvědčivé nebo neúplné. Ústavní soud naopak souhlasí s konstatováním Nejvyššího správního soudu, že vypracování posudku nestranným a nezávislým znalcem, jak požadoval stěžovatel, se jeví v daném případě jako nadbytečné.
12. S ohledem na jiný skutkový stav nelze přisvědčit ani argumentaci stěžovatele nálezem sp. zn. III. ÚS 4160/16. Správní soudy v odkazovaném případě vycházely z rozporných a neúplných posudků, nicméně toto v posuzované věci neplatí. Různá detašovaná pracoviště posudkové komise se totiž na podstatných závěrech shodla. Z obsahu stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel toliko nesouhlasí s tím, jak se posudkové komise vypořádaly se změnou kvalifikace zdravotního postižení, nenamítá však rozpornost nebo neúplnost posudků.
13. Ve vztahu ke stěžovatelem tvrzenému porušení ústavně zaručeného práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, ve stěžovatelově případě z důvodu invalidity, dle čl. 30 odst. 1 Listiny, Ústavní soud uvádí následující. Ve smyslu ustanovení §39 odst. 1 zákona č. 155/1995, o důchodovém pojištění, je osoba invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 procent. Invalidita není neměnný stav. Stupeň invalidity se v průběhu času může měnit nebo dokonce zaniknout, což obojí má vliv na výši, resp. zánik nároku na důchod (srov. §41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění či Halíř, J. Invalidní důchod. In: Hůrka, P., Komendová, J., Stránský, J., Smejkal, M., Halíř, J., Kadlubiec, V., Machálek, P. Právo sociálního zabezpečení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2023, s. 223). Postup, kterým dojde k vyhodnocení, že došlo ke změně dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k lepšímu, nelze považovat za porušení čl. 30 odst. 1 Listiny. Z povahy věci přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci lze přiznat ve smyslu čl. 41 odst. 1 Listiny pouze v mezích zákona, které toto ustanovení provádí. Ani odejmutí invalidního důchodu v posuzované věci proto nelze považovat za porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele, neboť bylo učiněno v souladu se zákonem.
14. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti stěžovatele a napadených rozhodnutí neshledal nic, co by svědčilo o porušení některého jeho ústavně zaručeného základního práva či svobody. Z napadených rozhodnutí správních soudů je proto patrné, že se stěžovatelovými námitkami dostatečně zabývaly, svá rozhodnutí řádně odůvodnily, a jejich rozhodnutí nelze považovat za projev svévole či libovůle.
15. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2023
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu