ECLI:CZ:US:2023:1.US.2261.23.1
sp. zn. I. ÚS 2261/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Devro s.r.o., se sídlem Víchovská 830, Hrabařov, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem Italská 2581/67, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 250/2021-82 ze dne 21. 6. 2023, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Af 2/2020-77 ze dne 17. 8. 2021, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 45027/19/5200-11432-711891 ze dne 6. 11. 2019 a dodatečnému platebnímu výměru Specializovaného finančního úřadu č. j. 77849/18/4227-24791-601351 ze dne 4. 5. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka brojí proti napadeným rozhodnutím, neboť podle ní porušila její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), legitimní očekávání podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Na rozdíl od obecných soudů (a správních orgánů) se totiž domnívá, že jí nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. 6. 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem ("nařízení GBER"), přiznává nárok na diskontování maximální výše státní podpory.
2. Věc vznikla ve stručnosti takto:
Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo v dubnu 2005 rozhodnutí o příslibu investičních pobídek, kterým souhlasilo s poskytnutím pobídky ve formě slevy na dani z příjmů právnických osob. Stěžovatelka tuto slevu na dani již v letech 2009 až 2015 uplatnila v plné výši. V dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období 2016 však uplatnila slevu na dani ve výši 113 891 059 Kč, což by vedlo ke snížení daňové povinnosti oproti poslední známé daňové povinnosti o 113 617 579 Kč. Zdůvodnila to tím, že je nutné diskontovat vynaložené způsobilé výdaje i čerpané slevy na dani. Tyto částky chtěla tedy přepočítat podle vývoje cenové hladiny ode dne poskytnutí podpory. Nárok na diskontaci spatřuje v čl. 7 odst. 3 nařízení GBER.
3. Správní orgány žádost o snížení celkové daňové povinnosti zamítly a krajský soud zamítl i žalobu proti jejich rozhodnutím. Nejvyšší správní soud ("NSS") pak napadeným rozsudkem zamítl také stěžovatelčinu kasační stížnost. NSS se zabýval aplikací čl. 7 odst. 3 nařízení GBER a vysvětlil, že v dané věci není namístě předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru, neboť jde o tzv. acte clair (předběžnou otázku není nutné pokládat, je-li jediné správné použití unijního práva tak zřejmé, že nezůstává prostor pro jakoukoliv rozumnou pochybnost). Nařízení GBER se podle NSS na předmětné rozhodnutí o příslibu přímo použije, avšak nezakládá stěžovatelce nárok na diskontaci. Výklad zastávaný stěžovatelkou podle NSS odporuje účelu nařízení, jímž není harmonizovat postup při poskytování státních podpor ani přiznat práva jednotlivcům, ale stanovit pravidla, při jejichž dodržení nemusí členské státy o poskytnutí podpory informovat komisi podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie ("SFEU").
4. Stěžovatelka podala proti všem shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
5. Interpretace podústavního práva je primárně věcí obecných soudů, výklad unijních aktů je zase (vedle obecných soudů) především v gesci Soudního dvora Evropské unie. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). K tomu v projednávané věci nedošlo.
6. Nejvyšší správní soud totiž podrobně a z ústavněprávního pohledu zcela dostatečně zdůvodnil, proč lze věc považovat za acte clair a není třeba pokládat předběžnou otázku Soudnímu dvoru. NSS vysvětlil, že nařízení GBER přijala Komise na základě čl. 108 odst. 4, který umožňuje Komisi přijmout nařízení ohledně státních podpor vyjmutých z notifikační povinnosti. Nařízení GBER proto upravuje podmínky, za nichž členské státy nemusí podpory oznamovat Komisi (srov. čl. 108 odst. 3 SFEU). Nemá za cíl harmonizovat poskytování státních podpor ani zakládat práva jednotlivcům. K ničemu takovému totiž čl. 108 odst. 4 SFEU Komisi nezmocňuje. Při přijetí výkladu stěžovatelky, že nařízení GBER zakládá státu povinnost diskontace, by se pak státy mohly této tvrzené povinnosti hypoteticky vyhnout jednoduše tak, že by státní podporu oznámily Komisi. Současně by se povinnost diskontace vztahovala pouze na nižší částky, zatímco ty vyšší, povinně oznamované, by povinnost diskontace netížila. Tyto všechny závěry NSS vedoucí ke konstatování, že nařízení GBER nezakládá nárok na diskontaci, Ústavní soud považuje za rozumné, podložené a nelze jim z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
7. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti je sice rozsáhlá a podrobná, zčásti však pouze opakuje námitky, které již vypořádaly obecné soudy, a zčásti se míjí s nosnými důvody rozhodnutí obecných soudů (zejména NSS). NSS totiž netvrdí, že by nařízení GBER stát jakožto poskytovatele investiční pobídky nezavazovalo či že by nemělo přímý účinek. Podstata jeho argumentace tkví v tom, že z nařízení neplyne nárok stěžovatelky na diskontaci. Pro zpochybnění tohoto klíčového závěru však stěžovatelka žádné nové argumenty nad rámec těch, které již náležitě vypořádal NSS, nepřináší. K zásahu do stěžovatelčina legitimního očekávání (ať už samostatně či ve vztahu k právu vlastnit majetek) pak ovšem schází základ, který by nějaké legitimní očekávání zakládal.
8. Z výše uvedeného plyne, že námitky stěžovatelky ohledně "narušení jejího legitimního očekávání" či "zjevného a extrémního porušení všech výkladových pravidel" obecnými soudy jsou zjevně neopodstatněné.
9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu