ECLI:CZ:US:2023:1.US.2302.23.1
sp. zn. I. ÚS 2302/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti městyse Luka nad Jihlavou, se sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, zastoupeného Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 285/2021-75 ze dne 14. 7. 2023, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 237/2019-65 ze dne 13. 8. 2021, rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-135541-31/ODK-2015 ze dne 21. 10. 2019 a rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina č. j. KUJI 44298/2019 ze dne 5. 6. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podstatou věci je spor o to, zda se stěžovatel v roce 1993 stal platně členem svazku obcí Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko (dále "SVAK Jihlavsko"). Ke konci roku 2014 totiž stěžovatel ze svazku vystoupil, s čímž se však pojí nutnost uzavřít smlouvu o majetkovém a finančním vypořádání, jejíž návrh ale podle stěžovatele obsahuje pro něj nepřijatelné podmínky. Stěžovatel se po neúspěšném jednání o podmínkách vypořádání obrátil na správní orgány a následně i soudy s tvrzením, že jeho členství ve svazku obcí SVAK Jihlavsko nikdy nevzniklo.
2. Obecné soudy i správní orgány dospěly shodně k závěru, že se stěžovatel v červenci 1993 členem svazku obcí stal. Podle tehdy účinného zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění od 1. 7. 1992 (dále "starý zákon o obcích"), totiž zastupitelstvo obce nemuselo schvalovat zakladatelskou smlouvu a stanovy svazku obcí, do kterého obec hodlala vstoupit. Podle §36 odst. 1 písm. l) starého zákona o obcích postačovalo, aby zastupitelstvo schválilo samotný vstup do svazku.
3. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy i správní orgány těmito závěry porušily jeho právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na samosprávu podle čl. 8, čl. 100 odst. 1 a odst. 4 Ústavy. Starý zákon o obcích totiž stejně jako aktuálně účinný zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle jeho názoru vyžadoval k platnému vstupu obce do svazku souhlas zastupitelstva. Nejvyšší správní soud pak podle stěžovatele porušil také jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť věcně nevypořádal námitku stěžovatele, že zakladatelská smlouva obsahovala i ujednání o převodu majetku obce, což také neschválilo zastupitelstvo. Podle stěžovatele měl k takové námitce krajský soud přihlédnout i bez návrhu a NSS se jí měl věcně zabývat.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. K tomu v projednávané věci nedošlo.
5. Stěžovatel nepředkládá v ústavní stížnosti žádnou právní argumentaci, kterou by již nevypořádal Nejvyšší správní soud. Především ale v jeho stížnosti schází ústavněprávní argumentace, tj. vysvětlení, jak přesně tvrzený nesprávný výklad §36 odst. 1 písm. l) starého zákona o obcích provedený obecnými soudy porušuje jeho základní práva. Stěžovatel soudy navíc paradoxně žádá, aby do jeho práva na samosprávu zasáhly a zneplatnily či prohlásily za nicotné projevy výkonu jeho ústavně garantovaného práva na samosprávu zahrnující vstup do svazku obcí v roce 1993, takřka dvacetileté pobývání v něm a následné vystoupení ze svazku v roce 2014.
6. Výklad podústavního práva je primárně v gesci obecných soudů. Interpretují-li obecné soudy §36 odst. 1 písm. l) starého zákona o obcích tak, že ke vstupu obce do svazku postačoval souhlas zastupitelstva se samotným vstupem (a nevyžadoval se specifický souhlas se zakladatelskou smlouvou a stanovami svazku), Ústavní soud takový výklad považuje za souladný s obecně uznávanými výkladovými metodami. Za správnou interpretaci to zjevně považoval od roku 1993 i stěžovatel, když na základě souhlasu zastupitelstva do svazku vstoupil a pobýval v něm až do roku 2014, kdy svazku oznámil, že z něj vystupuje. Tvrdí-li nyní stěžovatel, že ze svazku vystoupil pouze "z právní opatrnosti", jeví se Ústavnímu soudu takové tvrzení nepřesvědčivě v kontextu toho, že stěžovatel začal své členství ve svazku zpochybňovat až po jednání o výstupním finančním a majetkovém vypořádání.
7. Nejvyšší správní soud také na rozdíl od stěžovatele správně aplikuje závěry plynoucí z nálezu sp. zn. I. ÚS 2574/14 ze dne 25. 8. 2015 (N 155/78 SbNU 343). Starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce, to přísluší výhradně zastupitelstvu obce či radě obce. Pokud však již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle (bod 19 cit. nálezu). Meze "intencí" vytvořené vůle pak stanovují účinné právní předpisy. Starý zákon o obcích přitom vyžadoval, aby starosta jednal v intencích zastupitelstvem vytvořené vůle vstoupit do svazku.
8. Co se týče námitek týkajících se vlastnického práva, vlastnictví k vodohospodářskému majetku není předmětem projednávané věci. Ústavnímu soudu je přitom z úřední činnosti známo, že v otázce týkající se vodohospodářského majetku stěžovatel vede souběžné řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2023 č. j. 4 As 103/2022).
9. Protože soudy dospěly k závěru, že starý zákon o obcích ke vstupu stěžovatele do svazku nevyžadoval souhlas zastupitelstva se stanovami, nemusel se Nejvyšší správní soud již podrobně zabývat tím, jaká konkrétní ustanovení stanovy svazku obcí obsahovala (tedy ani ustanovení o vnesení majetku). Nevypořádání se s každou námitkou ostatně samo o sobě ani porušení práva na spravedlivý proces nezakládá; jde o to, aby řízení bylo spravedlivé jako celek [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 4093/17 ze dne 29. 3. 2018 (N 63/88 SbNU 865), bod 22; usnesení sp. zn. III. ÚS 2187/22 ze dne 4. 10. 2022, bod 12; či usnesení sp. zn. III. ÚS 484/09 ze dne 28. 5. 2009].
10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu