ECLI:CZ:US:2023:1.US.2306.23.1
sp. zn. I. ÚS 2306/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti obchodní korporace Správa pohledávek OKD, a. s., se sídlem v Karviné, Stonavská 2179, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 244/2022-812 ze dne 7. 6. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 28 Cm 65/2018-566 ze dne 6. 6. 2022 ve znění usnesení č. j. 28 Cm 65/2018-632 ze dne 11. 7. 2022 a ve znění rozsudku č. j. 28 Cm 65/2018-750 ze dne 15. 12. 2022, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a dále a) Dr. Klause Dietera Becka, b) RNDr. Miroslavy Trgiňové, c) Dr. Ing. Jána Fabiána, d) Marka Jelínka a e) Karla Friedricha Jakoba, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadenými rozhodnutími zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se proti vedlejším účastníkům domáhala zaplacení 1 773 408 706 Kč s příslušenstvím. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") potvrdil rozsudek nalézacího soudu.
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zejména podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům.
4. Ústavní stížností stěžovatelka napadá mimo jiné rozsudek odvolacího soudu, vůči němuž souběžně podala - podle ní z procesní opatrnosti - dne 25. 8. 2023 dovolání k Nejvyššímu soudu (což Ústavní soud telefonicky ověřil u příslušného soudního oddělení nalézacího soudu), o němž doposud nebylo rozhodnuto.
5. Probíhá-li však před obecnými soudy nadále řízení, ve kterém se stěžovatelka může domoci ochrany svých práv, nejsou zde podmínky pro ingerenci Ústavního soudu. Takový zásah by byl v rozporu jak se zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1171/21 ze dne 20. 5. 2021 či sp. zn. IV. ÚS 1935/22 ze dne 29. 7. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Rozhodnutí Nejvyššího soudu o stěžovatelkou podaném dovolání nemůže Ústavní soud jakkoli předjímat a za takové situace je ústavní stížnost předčasná.
6. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný neshledal žádné okolnosti, jež by svědčily pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
7. Nebude-li stěžovatelka spokojena s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněna po jeho skončení podat novou ústavní stížnost, v níž může zohlednit i jeho průběh a výsledek (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2809/22 ze dne 2. 11. 2022 či sp. zn. III. ÚS 3249/22 ze dne 19. 12. 2022).
8. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2023
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj