ECLI:CZ:US:2023:1.US.2312.23.1
sp. zn. I. ÚS 2312/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele O. B., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 23. června 2023 č. j. VZV 26/2023-72, a s ní spojeným návrhem na zrušení §15 odst. 4, věty druhé, vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 3 Ústavy. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na zrušení §15 odst. 4, věty druhé, vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že ve věci vedené policejním orgánem Policie ČR, Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Službou kriminální policie a vyšetřování, Odborem závažné hospodářské trestné činnosti pod sp. zn. NCOZ-4389/TČ-2023-412202-H, proti stěžovateli a spol., a to souhrnně pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a zločin podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, rozhodla státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") napadeným usnesením podle §15 odst. 4 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce ze dne 15. 6. 2023 č. j. 2 NZT 21/2023-32, tak, že k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení v dané trestní věci je příslušné vrchní státní zastupitelství.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a že je tímto rozhodnutím odejmut z dozoru místně a věcně příslušného státního zastupitelství. Zdůrazňuje, že přípravné trestní řízení musí být ovládáno zásadou zákonnosti, která je obsažena v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Má za to, že v nyní posuzované věci je porušen požadavek na to, aby příslušnost státního orgánu byla dána zákonem. Státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství podle stěžovatele dostatečně neodůvodnila, proč je nezbytné, aby dozor nad přípravným řízením vykonávalo vrchní státní zastupitelství. S ohledem na právní kvalifikaci a místo spáchání činu by místně a věcně příslušným bylo Okresní státní zastupitelství Brno-venkov nebo Okresní státní zastupitelství v Břeclavi.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadeného rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle §43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
5. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 1336/10 (U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
6. Z tohoto pohledu nabývá v nyní posuzované věci zásadního významu zjištění, že stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti podal podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně jeho práv [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19 aj.]. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Stěžovatel tedy měl možnost přezkumu postupu vrchního státního zastupitelství v rámci instančního dohledu Nejvyššího státního zastupitelství. Tento postup je podle ustálené judikatury Ústavního soudu považován za účinný procesní prostředek k ochraně práv ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 4. 7. 2023 sp. zn. II. ÚS 1423/23).
7. Z ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že této možnosti stěžovatel využil. Je tak třeba uzavřít, že nevyčerpal účinný procesní prostředek k ochraně jeho práv, přičemž na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že napadené usnesení vrchního státního zastupitelství bylo vydáno s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce ze dne 15. 6. 2023 č. j. 2 NZT 21/2023-32. Nelze totiž předvídat, zda Nejvyšší státní zastupitelství po přezkoumání věci svůj názor na základě argumentace stěžovatele nezmění. Zásah Ústavního soudu by byl v takové situaci předčasný.
8. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
9. Vedle ústavní stížnosti podal stěžovatel s ní spojený akcesorický návrh na zrušení §15 odst. 4, věty druhé, vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. Protože takový návrh lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části, tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].
10. Ústavní soud proto odmítl i návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu