ECLI:CZ:US:2023:1.US.2366.23.1
sp. zn. I. ÚS 2366/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Novotného, zastoupeného Mgr. Jakubem Řehořem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2023 č. j. 28 Co 48/2023-272, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Miroslava Šmejkala a Evy Cellerové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Nymburce (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 30. 1. 2023 č. j. 8 C 43/2022-205 odmítl odvolání stěžovatele jako žalovaného podané dne 27. 1. 2023 proti rozsudku téhož soudu ze dne 12. 12. 2022 č. j. 8 C 43/2022-187 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud dospěl k závěru, že byl-li rozsudek stěžovateli doručen dne 11. 1. 2023 a odvolání bylo podáno dne 27. 1. 2023, bylo odvolání uplatněno až po marném uplynutí odvolací lhůty.
3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud shledal usnesení okresního soudu jako věcně správné.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 12. 12. 2022 č. j. 8 C 43/2022-187 bylo podáno dne 25. 1. 2023 v 9,58 hod. prostřednictvím e-mailové adresy jeho právního zástupce - sice bez zaručeného elektronického podpisu, avšak v souladu s §42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). V e-mailu ze dne 25. 1. 2023 bylo avizováno, že "podání bude doplněno zasláním dokumentu ve shodném znění do tří dnů ode dne zaslání tohoto e-mailu". O dva dny později stěžovatel prostřednictvím datové schránky podané odvolání doplnil písemným podáním shodného znění. Stěžovatel namítá, že skutečnost, že doplnění podání datovou zprávou bylo učiněno po skončení lhůty k učinění podání, není relevantní, neboť předtím (v zákonné lhůtě) došlo k odeslání podání formou e-mailu bez elektronického podpisu. Stěžovatel dovozuje, že okresní soud pochybil, neposoudil-li jeho podání ze dne 25. 1. 2023 z hlediska argumentace v něm uvedené, tedy jako odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 12. 12. 2022. Stěžovatel připouští, že nemohlo jít o odvolání, které by splňovalo veškeré zákonné náležitosti, avšak na to měl okresní soud reagovat výzvou podle §43 odst. 1 o. s. ř., a vyzvat stěžovatele k opravě podání o zákonné náležitosti, neboť podle obsahu šlo o odvolání, aniž tak bylo výslovně označeno.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
8. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. V souladu s §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
10. Občanský soudní řád v §229 a násl. upravuje jako mimořádný procesní opravný prostředek žalobu pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo.
11. Podle §229 odst. 4 o. s. ř., může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
12. V nyní posuzované věci krajský soud jako soud odvolací potvrdil usnesení okresního soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele jako opožděné. Jde tedy o procesní situaci upravenou v §229 odst. 4 o. s. ř., v níž se může účastník řízení bránit prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.
13. Byl-li stěžovatel přesvědčen, že ze strany obecných soudů byl učiněn vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měl dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u civilních soudů ještě před podáním ústavní stížnosti prostřednictvím žaloby pro zmatečnost. Ústavní stížnost, jak bylo výše uvedeno, má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.
14. V ústavní stížnosti stěžovatel netvrdí, že žalobu pro zmatečnost proti shora označenému usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o odmítnutí jeho odvolání pro opožděnost, podal, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpal, tj. dosáhl rozhodnutí o něm (viz §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Podle Ústavního soudu jde přitom o procesní prostředek, který stěžovatel má, resp. měl, v daném případě k ochraně svých práv k dispozici [srov. obdobně stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (č. 79/2009 Sb., ST 26/51 SbNU 839)].
15. Tím, že stěžovatel v předmětné věci žalobu pro zmatečnost nepodal a obrátil se přímo na Ústavní soud, nastala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. obdobně usnesení ze dne 18. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3335/17, usnesení ze dne 16. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 4233/16, usnesení ze dne 23. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 1199/23 nebo usnesení ze dne 13. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1493/23; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
16. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2023
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj