ECLI:CZ:US:2023:1.US.2414.23.1
sp. zn. I. ÚS 2414/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Wiesnerové, zastoupené JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 689/11, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 369/2021-65 ze dne 14. 7. 2023, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 18/2021-96 ze dne 12. 10. 2021 a rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích č. j. ZKI PA-O-34/01219/2020/15 ze dne 1. 2. 2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Mgr. Radovana Wiesnera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Pardubicích (dále jen odvolací správní orgán") ústavní stížností napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, č. j. OR-121/2020-607 ze dne 6. 10. 2020 tak, že se nevyhovuje nesouhlasu stěžovatelky s neprovedením opravy chyby v katastru nemovitostí a že v katastru nemovitostí v katastrálním území Albrechtice nad Orlicí bude nadále evidován pozemek v podobě pozemkové parcely č. X1 s výměrou 725 m2 podle výsledků revize katastru. Správní žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatelka namítá, že bez jakéhokoliv jejího přičinění ji v rámci obnovy katastrálního operátu bylo oznámeno, že do budoucna budou sloučeny pozemky v jejím vlastnictví parc. č. X2 v původní výměře 295 m2 a parc. č. X1 v původní výměře 516 m2, celkem tedy 811 m2, a nadále budou evidovány v katastru nemovitostí jako parc. č. X1 s novou výměrou 725 m2. Výměra obou pozemků spolu se stavební parcelou č. X3 přitom byla vždy evidována ve výměře 1240 m2 a za tuto výměru také platila stěžovatelka daň z nemovitostí. Sloučením parcel se navíc zvýšily výměry parcel sousedů. Pochybení správních orgánů zjistil také veřejný ochránce práv ve zprávě o šetření ve věci řízení o opravě chyby v katastrálním operátu č. j. KVOP-49996/2021 ze dne 30. 11. 2021, v níž deklaroval porušení správně právních předpisů a vyzval správní orgány k nápravě, což se podle stěžovatelky nestalo a soud se s touto zprávou ani nijak nevypořádal. Zmenšení výměry stěžovatelčina pozemku přesahující tolerovanou odchylku bez náhrady považuje stěžovatelka za neústavní a protizákonné vyvlastnění jejího majetku.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. K výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy je Ústavní soud povolán pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná správními soudy byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možné kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 239/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159)].
6. Ústavní soud v nyní projednávané věci žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal. Předně, jak již správní soudy v napadených rozhodnutích řádně vysvětlily, předmětem vlastnického práva (jehož porušení zejména stěžovatelka namítá) je samotný pozemek, nikoliv tomu odpovídající parcela v katastru nemovitostí, která má především evidenční charakter. Zmenšením evidované výměry parcely její vlastnická práva zasažena nebyla, neboť v jejím (spolu)vlastnictví je stále totožný pozemek ve stejných hranicích, který měla ve svém spoluvlastnictví před revizí katastru v roce 2018 (resp. před digitalizací v roce 2010). Z jejího majetku tedy nic "neubylo". Oprava chyby v katastrálním operátu nemá hmotněprávní účinky z hlediska soukromého práva a v tomto ohledu správní soudy poukázaly na odlišnou roli správních orgánů a soudů rozhodujících v občanském soudním řízení.
7. Proti samotnému procesu a výpočtu nové výměry slučovaných parcel stěžovatelka nic nenamítá a ani z napadených rozhodnutí žádné pochybení v tomto směru nevyplývá. Správní soudy srozumitelně s odkazem na příslušnou zákonnou a podzákonnou právní úpravu postup správních orgánů přezkoumaly a aprobovaly (viz zejm. body 16 až 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu a body 45 až 49 rozsudku krajského soudu).
8. Poukazuje-li stěžovatelka na zprávu o šetření veřejného ochránce práv č. j. KVOP-49996/2021 ze dne 30. 11. 2021, pomíjí, že není v kontextu jí vznášených námitek relevantní, neboť v ní je deklarováno pochybení správních orgánů spočívající "pouze" v tom, že jako předmět řízení nestanovily i geometrické a polohové určení parcely č. X1 (tuto námitku přitom stěžovatelka uplatnila poprvé až v kasační stížnosti, a proto se jí Nejvyšší správní soud nemohl zabývat - viz bod 28 jeho rozsudku). Naopak je v průvodním dopisu k této zprávě uvedeno, že samotným sloučením parcel č. X2 a č. X1 a novému výpočtu výměry se veřejný ochránce práv nevěnoval, jelikož se k této problematice již v minulosti vyjádřila jeho zástupkyně v dopisu č. j. KVOP-2944/2020 ze dne 5. 2. 2020 tak, že žádné pochybení neshledala.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu