ECLI:CZ:US:2023:1.US.2424.22.2
sp. zn. I. ÚS 2424/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Lukovský a. s., IČO 273 97 530, sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem sídlem Rašínova 68/3, Zlín, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 4. 2022, č. j. 28 C 103/2022-110, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2022, č. j. 74 Co 101/2022-155, za účasti Okresního soudu ve Zlíně a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a JUDr. Jiřiny Lužové, sídlem Dušní 22, Praha 1, insolvenční správkyně společnosti Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, IČO 25083325, sídlem U Trezorky 921/2, Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 8. 2022, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatelka shora uvedená usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. Jde již o druhou stěžovatelčinu ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím. Její první ústavní stížnost ze dne 18. 7. 2022 (dále jen "první ústavní stížnost") Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. I. ÚS 1941/22 ze dne 23. 8. 2022. Jelikož bylo stěžovatelce napadené usnesení krajského soudu doručeno dne 15. 7. 2022, i její druhá ústavní stížnost byla podána ve lhůtě podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, přičemž s ohledem na §35 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním soudu, který tzv. překážku věci rozsouzené spojuje toliko s věcmi, v nichž Ústavní soud rozhodl nálezem, nelze uzavřít, že by dřívější vydání usnesení sp. zn. I. ÚS 1941/22 ze dne 23. 8. 2022 bránilo rozhodnutí i o nynější ústavní stížnosti.
II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
3. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podává proti stejným rozhodnutím orgánů veřejné moci, jako to učinila v řízení o první ústavní stížnosti, odkazuje Ústavní soud na část I. usnesení sp. zn. I. ÚS 1941/22 ze dne 23. 8. 2022, v němž je průběh předchozího řízení před obecnými soudy a obsah napadených rozhodnutí podrobně rekapitulován.
III. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka předkládá Ústavnímu soudu nyní zcela identickou argumentaci jako v řízení o první ústavní stížnosti, nad jejíž rámec pouze v závěru ústavní stížnosti své předchozí argumenty stručně zrekapitulovala a na její úvod doplnila úvahy o tom, proč je oprávněna v dosud zachované lhůtě podat ústavní stížnost znovu a proč Ústavní soud není obsahem svého předchozího usnesení v téže věci vázán, k níž připojuje námitku, že Ústavní soud v řízení o první ústavní stížnosti neprověřil u okresního soudu, zda při přidělování spisové značky stěžovatelčině žalobě nebylo s podanou žalobou manipulováno, ačkoliv k tomu stěžovatelka podle svého přesvědčení snesla dostatečnou argumentaci a předložila důkazy, přičemž možná manipulace se spisem má dle jejího názoru významný ústavněprávní přesah.
IV. Posouzení Ústavním soudem
5. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Tak tomu je i v nyní posuzované věci.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Se všemi argumenty stěžovatelky se Ústavní soud úměrně jejich ústavněprávní relevanci vypořádal v usnesení sp. zn. I. ÚS 1941/22 ze dne 23. 8. 2022, na něž i nyní v plném rozsahu odkazuje, přičemž na svých tehdejších závěrech nemá ani v řízení o této ústavní stížnosti co měnit, neboť stěžovatelka svou argumentaci prakticky toliko opakuje, aniž by ji jakýmkoliv způsobem doplnila, posílila či jinak upravila způsobem, který by odůvodňoval odlišné rozhodnutí Ústavního soudu. Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost sice, jak již bylo uvedeno výše v bodě 2., nezakládá překážku věci rozsouzené a dává Ústavnímu soudu možnost věc posoudit znovu a třeba i s odlišným závěrem, to je však možné jen za situace, že stěžovatel předloží novou ústavněprávní argumentaci, která sama o sobě či ve spojení s argumenty předloženými již v dřívější ústavní stížnosti takový odlišný závěr opodstatňuje. Jestliže tedy stěžovatelka pouze znovu předložila Ústavnímu soudu své původní námitky, s nimiž se Ústavní soud již jednou vypořádal, nemá Ústavní soud nyní důvodu se od odchýlit od svých názorů na ně vyjádřených v usnesení sp. zn. I. ÚS 1941/22 ze dne 23. 8. 2022.
7. Namítá-li stěžovatelka, že Ústavní soud se dostatečně nezabýval jejím tvrzením, že mohlo dojít k manipulaci s přidělením její věci v důsledku údajně zabělených údajů ve spisovém materiálu, což je jediná nová námitka, kterou stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zformulovala, pak Ústavní soud podotýká, že nejde o vadu, o níž by stěžovatelka tvrdila, že jí zatížily obecné soudy svá ústavní stížností napadená rozhodnutí, ale dovozuje, že se jedná o vadu, kterou své rozhodnutí zatížil sám Ústavní soud. Opakováním podání ústavní stížnosti v téže věci však nemůže sloužit k nápravě domnělých vad rozhodnutí Ústavního soudu o dřívější z nich, neboť proti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti není přípustný žádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení podle §119 zákona o Ústavním soudu (shodně srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 973/22 ze dne 15. 12. 2022, bod 5.).
8. Jen jako obiter dictum proto Ústavní soud na okraj uvádí, že stěžovatelčina námitka údajnou manipulací s přidělováním spisu se nachází toliko v rovině stěžovatelčiných ničím nepodložených spekulací. Stěžovatelčina teze, že skutečnost, že mohlo dojít k zabělení údajů na žalobě jako prvního podání založeného ve spisu, si nelze vyložit jinak, než že v dané věci došlo k manipulaci a že neexistuje jiné vysvětlení, je zjevně iracionální. "Nevinných" vysvětlení se nabízí celá řada, a to od administrativního pochybení v psaní až po náhodné znečištění příslušného místa při běžné kancelářské práci. Jelikož stěžovatelka žádné další okolnosti vzbuzující objektivní pochybnost o tom, zda došlo k řádnému přidělení věci, ani v nynější ústavní stížnosti nezmínila, Ústavní soud neměl v dřívějším ani v nynějším řízení důvodu se touto námitkou blíže zabývat.
V. Závěr
9. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti i jejích příloh bez nutnosti opatřovat si další podklady dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím ani postupem předcházejícím jeho vydání nebyla v napadeném rozsahu ani potenciálně porušena žádná ústavně zaručená základní práva či svobody stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu