ECLI:CZ:US:2023:1.US.2455.23.1
sp. zn. I. ÚS 2455/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní korporace PRAGON s. r. o., se sídlem v Praze 4, Imrychova 883/9, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 344/23, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 67/2023-57 ze dne 19. 7. 2023 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 A 179/2021-251 ze dne 13. 4. 2023, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §114 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále a) Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu, se sídlem v Brně, Květná 504/15, b) Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Praze, se sídlem v Praze 5, Za Opravnou 300/6, a c) Ministerstva zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhala ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, kterou městský soud usnesením č. j. 11 A 179/2021-154 ze dne 5. 1. 2022 odmítl jako opožděnou. Kasační stížnost proti uvedenému usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 As 28/2022-131 ze dne 23. 9. 2022 jako nedůvodnou. Stěžovatelka se následně obrátila na městský soud s návrhem na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 11 A 179/2021. Návrh odmítl ústavní stížností napadeným usnesením městský soud jako nepřípustný, neboť v původním řízení nebylo soudem rozhodnuto meritorně rozsudkem ve smyslu §111 a §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale žaloba byla usnesením odmítnuta pro opožděnost. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13 a čl. 53 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 14 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 41 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
3. S ústavní stížností stěžovatelka současně spojila návrh na zrušení §114 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního.
4. Stěžovatelka namítá, že výklad §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zastávaný správními soudy znamená zjevné krytí trestné činnosti orgánu státní správy. Odmítnutí návrhu na povolení obnovy řízení pouze proto, že nesměřuje proti pravomocnému rozsudku, ale proti usnesení o odmítnutí žaloby, stěžovatelce odpírá řádné projednání věci soudem, představuje maření spravedlnosti a hrubé porušení jejích ústavně zaručených práv. Z toho důvodu spojila s ústavní stížností stěžovatelka rovněž návrh na zrušení §114 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Odmítnutí žaloby přitom bylo způsobeno právě podvodem správních orgánů s e-spisem, což stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozebírá. Dále stěžovatelka namítá, že soudy rozhodovaly o jejím návrhu na obnovu řízení v neveřejném zasedání, čímž ji znemožnily v dané věci veřejnou prezentaci návrhu, a vyhnuly se tak kontrole veřejnosti.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. K výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy je Ústavní soud povolán pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná správními soudy byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možné kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95) nebo nález sp. zn. IV. ÚS 239/03 ze dne 6. 11. 2003 (N 129/31 SbNU 159)].
7. Z ústavního pořádku žádné ústavně zaručené právo na mimořádný opravný prostředek - jako je právě obnova řízení - nevyplývá [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)]. Je proto primárně na vůli zákonodárce, zda vůbec a v jakém rozsahu obnovu řízení připustí. Již v minulosti Ústavní soud neshledal, že by omezení možnosti podat návrh na obnovu řízení ve smyslu §114 odst. 1 s. ř. s. vedlo k protiústavním důsledkům (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2053/17 ze dne 15. 8. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 1360/21 ze dne 22. 6. 2021 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2769/22 ze dne 25. 10. 2022; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Navrhovaným zrušením citovaného ustanovení by stěžovatelka navíc ani nedosáhla kýženého stavu, tj. projednání návrhu na obnovu řízení (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2635/16 ze dne 16. 8. 2016).
8. V nyní projednávané věci správní soudy odmítly povolit návrh stěžovatelky na obnovu řízení, které bylo skončeno odmítnutím žaloby pro opožděnost. Soudní řád správní přitom připouští obnovu řízení pouze ve věci, v níž bylo rozhodováno meritorně rozsudkem (srov. výslovně dikci §114 odst. 1 a §111 s. ř. s.). Správní soudy svůj závěr o nepřípustnosti návrhu na obnovu řízení s odkazem na příslušnou právní úpravu řádně odůvodnily a za takové situace není pro výjimečnou ingerenci Ústavního soudu prostor. Skutečnost, že soud postupuje v řízení v souladu s platnými ustanoveními zákona, mu nelze vytýkat (shodně srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2586/16 ze dne 11. 8. 2016 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2585/16 ze dne 23. 8. 2016).
9. Neopodstatněná je námitka stěžovatelky, že správní soudy nenařídily jednání (v ústavní stížnosti nesprávně používá pojem "veřejné zasedání", přestože není ve správním soudnictví upraveno), neboť jak již odůvodnil Nejvyšší správní soud, jednání nařídí předseda senátu podle §49 s. ř. s. pouze tehdy, rozhoduje-li ve věci samé; o takový případ ovšem nešlo (viz body 19 a 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu). O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání (§109 odst. 2 s. ř. s.).
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Spolu s ústavní stížností odmítl Ústavní soud i návrh s ní spojený, a to pro jeho akcesorický charakter [§43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu