ECLI:CZ:US:2023:1.US.2488.23.1
sp. zn. I. ÚS 2488/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelů V. M. a I. M., zastoupených Mgr. Matejem Lofajem, advokátem, sídlem Kaprova 14/13, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 17. července 2023 č. j. 1 ZT 110/2023-51 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 5. května 2023 č. j. KRPA-193209-84/TČ-2022-001176-6 KB, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality, sídlem Bartolomějská 312/6, Praha 1 - Staré Město, detašované pracoviště Benediktská 692/1, Praha 1 - Staré Město, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 6. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), v záhlaví specifikovaným usnesením podle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájil trestní stíhání stěžovatelů pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, a přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku.
3. Stížnosti stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl jako nedůvodné.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že z napadeného usnesení státního zástupce obvodního státního zastupitelství vyplývá, že státní zástupce se dne 14. 7. 2023 dopustil protiústavního telefonického zjišťování informací ve věci u civilní soudkyně v neveřejné fázi vyšetřování, což je podle nich postup nezákonný a protiústavní.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle §43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
6. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 1336/10 (U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
7. Z tohoto pohledu nabývá v nyní posuzované věci zásadního významu zjištění, že stěžovatelé netvrdili ani neprokázali, že by před podáním ústavní stížnosti podali podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně jejich práv [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Stěžovatelé tedy měli možnost přezkumu postupu obvodního státního zastupitelství v rámci instančního dohledu ze strany Městského státního zastupitelství v Praze. Této možnosti však podle informací obsažených v ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutích nevyužili.
8. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj