ECLI:CZ:US:2023:1.US.2531.23.1
sp. zn. I. ÚS 2531/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti obchodní společnosti H2 Europe s.r.o., se sídlem Slévárenská 412/10, Mariánské Hory, Ostrava, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Sokolovská 6234/64, Ostrava, adresa pro doručování Elektrárenská 125, Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Nc 8/2023-159 ze dne 19. 7. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Mgr. Renáta Snášelová není vyloučena z projednání věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 348/2020, ve které stěžovatelka vystupuje jako žalobkyně. Stěžovatelka namítala, zjednodušeně řečeno, že se manžel soudkyně zná s žalovaným, a to v rámci pracovního styku. Z toho stěžovatelka dovozuje podjatost soudkyně.
2. Krajský soud rozhodl, že soudkyně vyloučena není, neboť pracovní styk jejího manžela s žalovaným nezakládá důvod pro podjatost. Sama soudkyně se podjatá necítí.
3. Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost. Tvrdí, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka uvádí, že v tomto případě poměr soudkyně k věci vede k její podjatosti minimálně podle tzv. objektivního kritéria, které formuloval jak Ústavní soud, tak Evropský soud pro lidská práva.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci teprve, není-li k jeho nápravě příslušný žádný jiný orgán. Jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do jejich činnosti zasahuje jen, když náprava tvrzené protiústavnosti v rámci obecného soudnictví již není možná.
6. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu tak vyplývá, že ústavní stížnost proti samostatnému rozhodnutí k námitce podjatosti zpravidla není přípustná. Vydáním procesního usnesení o nevyloučení soudce totiž celé řízení nekončí. Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (např. odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost). V rámci nich je možné znovu uplatňovat své námitky týkající se podjatosti soudkyně. Teprve po jejich vyčerpání může připadat v úvahu ústavní stížnost (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1558/19 ze dne 17. 5. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 3535/18 ze dne 14. 11. 2018, usnesení sp. zn. I. ÚS 952/18 ze dne 3. 5. 2018, usnesení sp. zn. I. ÚS 2237/16 ze dne 28. 7. 2016, usnesení sp. zn. IV. ÚS 587/16 ze dne 15. 6. 2016, veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
7. Výjimku z tohoto pravidla stanoví §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud stížnost navzdory nevyčerpání všech opravných prostředků neodmítne, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, případně dochází-li v řízení ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma [srov. nález sp. zn. III. ÚS 4071/17 ze dne 31. 7. 2018 (N 129/90 SbNU 139), body 27-29]. Stěžovatelka však tyto podmínky nenaplňuje a ani to ostatně netvrdí.
8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výroku tohoto usnesení již Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2023
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj