ECLI:CZ:US:2023:1.US.2545.23.1
sp. zn. I. ÚS 2545/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti T.O.P UMWELT, spol. s r.o. se sídlem U Sušičky 674, Hostivice, zastoupené Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem Moskevská 637/6, Liberec, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 102/2022-52 ze dne 19. 7. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 55 Af 1/2020-73 ze dne 27. 4. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Věc se má ve stručnosti takto:
Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí České republiky (SFŽP) poskytlo stěžovatelce začátkem roku 2009 dotaci v celkové výši přes 18 milionů Kč. Šlo o tzv. ex post dotaci, kdy si stěžovatelka náklady hradila sama a poskytovatel jí náklady proplatil zpětně (peněžní prostředky z dotace byly na bankovní účet stěžovatelky připsány v dubnu 2009). Správní orgány po provedené daňové kontrole konstatovaly, že stěžovatelka neoprávněně použila poskytnuté peněžní prostředky ve smyslu §3 písm. e) zákona č. 2018/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 29. 12. 2011, čímž se dopustila porušení rozpočtové kázně dle §44 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Stěžovatelka podala proti těmto rozhodnutím správní žalobu, kterou Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl a Nejvyšší správní soud následně zamítl i kasační stížnost.
2. Podstata námitek stěžovatelky před obecnými soudy směřovala k tomu, jaká právní úprava měla být na danou věc použita a kdy došlo k okamžiku porušení rozpočtové kázně. Obecné soudy uvedly, že zákon o rozpočtových pravidlech ve znění do 29. 12. 2011 v případě ex post dotace výslovně den porušení rozpočtové kázně neupravoval. Až od novely účinné od 30. 12. 2011 §44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech spojuje porušení rozpočtové kázně s okamžikem přijetí peněžních prostředků na účet příjemce. Podle obecných soudů to však neznamená, že by novela přinesla novou právní povinnost či že by něco obsahově změnila. Novela pouze ujasnila dosavadní výklad zákona, který již předtím traktovala judikatura. Obecné soudy tak dospěly k závěru, že okamžikem porušení rozpočtové kázně je den přijetí peněžních prostředků, a proto se na tuto věc aplikuje právní úprava účinná v tomto okamžiku.
3. Stěžovatelka také namítala, že správní orgány uložily odvody za porušení rozpočtové kázně o 1 Kč vyšší, než podle zákona měly. Obecné soudy konstatovaly, že jednokorunový rozdíl vznikl během zaokrouhlování, přičemž předmětem soudního přezkumu je až konečné rozhodnutí věci, které z hlediska správnosti obstojí. Obecné soudy konečně nepřisvědčily ani stěžovatelčině námitce ohledně nepřezkoumatelnosti.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti převážně opakuje argumenty přednesené před obecnými soudy. Má za to, že soudy porušily její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny a dále práva zakotvená v čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny. Zdůrazňuje především nepřezkoumatelnost, odmítnutí poskytnutí spravedlnosti při nevypořádání se s některými námitkami, retroaktivní použití zákona a nezákonnost v různých formách.
5. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Jestliže Ústavní soud ustáleně opakuje, že je soudní orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), není to jen prázdná fráze. Rolí Ústavního soudu je skutečně rušit napadená rozhodnutí jen když obecné soudy poruší některé stěžovatelčino základní právo. Zde však žádné základní právo zjevně neporušily.
7. Stěžovatelka dostala od státu dotaci, avšak nedodržela podmínky jejího poskytnutí. Obecné soudy ve svých rozhodnutích podrobně a přesvědčivě vysvětlily, že správní orgány ve věci aplikovaly patřičnou právní úpravu a učinily tak správným způsobem (v tomto lze odkázat zejména na body 23 až 34 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Závěr obecných soudů, že celková logika výkladu zákona o rozpočtových pravidlech zůstala ve vztahu k předmětné právní otázce stejná, nevykazuje žádné ústavněprávní nedostatky.
8. Ústavněprávní roviny zjevně nedosahuje ani námitka stěžovatelky ohledně špatného výpočtu odvodů, který byl podle stěžovatelky nesprávně o 1 Kč vyšší. Ústavní soud k této námitce odkazuje na argumentaci Nejvyššího správního soudu v bodech 37 až 43 napadeného rozsudku.
9. Výše uvedené odpovídá také na stěžovatelčiny námitky o nespravedlnosti celého řízení. Stěžovatelka měla jak před správními orgány, tak před obecnými soudy mnoho možností vyjádřit se ke klíčovým otázkám, na nichž rozhodnutí závisí, a taky tak učinila. Obecné soudy se s jejími pro danou věc zásadními námitkami vypořádaly, napadená rozhodnutí jsou podrobně odůvodněna, závěry v nich podložené a nelze jim z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Ústavní soud posuzuje, zda řízení bylo spravedlivé jako celek. V tomto případě nic nenasvědčuje, že by tomu tak nebylo.
10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu