ECLI:CZ:US:2023:1.US.2585.23.1
sp. zn. I. ÚS 2585/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti obchodní společnosti TIENDE, s.r.o., se sídlem Olbrachtova 1589/1, Praha 4, zastoupené JUDr. Ing. Václavem Chumem, LL.M., advokátem se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 775/2023-119 ze dne 18. 7. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 152/2022-98 ze dne 26. 10. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26 C 50/2021-69 ze dne 8. 3. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti žalované, České republice - Ministerstvu spravedlnosti, zaplacení částky 30 777 539 Kč s příslušenstvím, a to z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
2. Nesprávný úřední postup spatřovala stěžovatelka v tom, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 nerozhodl soud o návrhu společnosti THEMOS s.r.o. jako žalobkyně o vstupu společnosti CLARTÉ République Tchéque, a.s. do řízení (§107a o. s. ř.). Následně společnost THEMOS vzala návrh podle §107a o. s. ř. zpět, dále vzala zpět také samotnou žalobu a řízení bylo zastaveno.
3. Proti rozhodnutí (resp. nerozhodnutí) o návrhu podle §107a o. s. ř. brojila stěžovatelka u Obvodního soudu pro Prahu 2 jako proti nesprávnému úřednímu postupu. Společnost CLARTÉ totiž na stěžovatelku postoupila svoji pohledávku vůči státu z titulu náhrady škody za nesprávný úřední postup. Obvodní soud však této žalobě nevyhověl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ani nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby a také nevydání rozhodnutí o vstupu do řízení podle §107a o. s. ř. bylo podle obvodního soudu v souladu s právem. Tyto závěry pak potvrdil jak Městský soud v Praze, tak i Nejvyšší soud.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých základních práv. Rozsáhle argumentuje především svým právem na přístup k soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých základních práv dále spatřuje v tom, že se "obecné soudy nedostatečně věnovaly otázce možného zneužití zpětvzetí návrhu dle §107a o. s. ř., nerespektovaly závazný právní názor Ústavního soudu a právnímu předchůdci stěžovatele odňaly právo jednat před soudem a možnost tvrdit a prokázat rozhodující skutečnosti." Stěžovatelčina argumentace fakticky spočívá na tom, že společnost THEMOS nebyla podle ní oprávněna vzít návrh podle §107a o. s. ř. zpět, a že tedy soud o tomto návrhu měl rozhodnout a měl připustit vstup společnosti CLARTÉ do řízení.
5. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. K tomu v projednávané věci nedošlo.
6. Argumentace stěžovatelky představuje de facto argumentaci "za někoho jiného". Stěžovatelce byla sice postoupena pohledávka z titulu náhrady škody za tvrzený nesprávný úřední postup. Nebyla na ni však postoupena (a ani postoupena být nemohou) základní práva společnosti CLARTÉ. Právě porušení těchto cizích základních práv však stěžovatelka namítá.
7. Stěžovatelka v záhlaví ústavní stížnosti napadá rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o její žalobě podle zákona o odpovědnosti za škodu. Proto také Ústavní soud nerozhodl o zjevné neoprávněnosti navrhovatele [§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Přesto však stěžovatelka k těmto rozhodnutím žádnou ústavně relevantní argumentaci neuvádí, respektive v nich nic nerozporuje.
8. Rozsáhlá argumentace stěžovatelky ohledně práva na přístup k soudu se týká výhradně rozhodnutí vydaných v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, ve kterých však nebyla účastníkem. Pokud by se někdo mohl hypoteticky domáhat svého práva na přístup k soudu, je to společnost CLARTÉ. Ostatně i sama stěžovatelka takto ústavní stížnost opakovaně formuluje. V bodě 34 např. uvádí, že by se Ústavní soud měl zabývat tím, zda nedošlo k zásahu do základních práv společnosti CLARTÉ. Stěžovatelka však tímto pomíjí skutečnost, že postoupením pohledávky k vymáhání odškodnění za nesprávný úřední postup nedochází zároveň k postoupení práva domáhat se za někoho porušení jeho základních práv.
9. Navíc, jak správně uvedl městský i Nejvyšší soud, hypotetické chybné posouzení účastenství v řízení vůbec nezakládá nesprávný úřední postup, a tedy namítaný odpovědnostní titul. To je pro posouzení věci v napadeném řízení rozhodné. Lze tedy odkázat na závěr městského soudu uvedený v bodě 8 odůvodnění jeho rozsudku, podle kterého je polemika ohledně výkladu §107a o. s. ř. bezvýznamná pro posouzení nároku ve věci odškodnění za nesprávný úřední postup. To pak potvrdil i Nejvyšší soud.
10. Nad rámec toho Ústavní soud uvádí, že jak stěžovatelce srozumitelně vysvětlily obecné soudy, účastník řízení skutečně může svůj návrh podle §107a o. s. ř. vzít zpět (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2564/2012 ze dne 27. 3. 2014).
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu