ECLI:CZ:US:2023:1.US.2596.23.1
sp. zn. I. ÚS 2596/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Nadezdy Glebove, zastoupené Mgr. Alenou Tlapovou, advokátkou, sídlem Lublaňská 1731/19, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. července 2023 č. j. 20 Cdo 580/2023-484, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. 16 Co 95/2022-380 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. ledna 2022 č. j. 15 EXE 2690/2018-351, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti BRIKLIS, spol. s r. o., sídlem Táborská 335, Malšice, a Alexeye Glebova, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky, manželky druhého vedlejšího účastníka, povinného (dále jen "povinný"), na částečné zastavení exekuce prováděné prodejem nemovitých věcí na základě exekučních příkazů ze dne 16. 7. 2018 č. j. 120 EX 8533/18-42 a č. j. 120 EX 8533/18-43, vydaných soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, Exekutorský úřad Klatovy (dále jen "soudní exekutor"). Obvodní soud dospěl k závěru, že dluh povinného vznikl za trvání manželství. Stěžovatelkou předložená smlouva o manželském majetkovém režimu nebyla evidována v Seznamu listin vedeném podle notářského řádu. Tato smlouva byla navíc uzavřena až po vzniku prvního dluhu povinného. V řízení nebylo prokázáno, že by postižené nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví manželky povinného a že by nenáležely do společného jmění manželů.
3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením uvedené usnesení obvodního soudu potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že (i kdyby šlo o výlučný dluh povinného) lze postihnout i majetek manželky povinného, který se pro účely exekuce považuje za majetek spadající do společného jmění manželů.
4. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto, neboť stěžovatelka v dovolání nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud poukázal na to, že exekuce byla nařízena podle tuzemského exekučního titulu k vymáhání pohledávek vzniklých po 1. 1. 2014 na území České republiky ve prospěch české obchodní společnosti, přičemž je vedena prodejem nemovitých věcí nacházejících se na českém území. Dohoda povinného a stěžovatelky (občanů Ruské federace) o zúžení společného jmění manželů nezavdává pochybnosti o tom, že předmětná exekuce je (musí být) podřízena právnímu režimu České republiky a že soudní exekutor je při jejím provádění vázán (zejména) úpravou zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či subsidiárně o. s. ř. Nejvyšší soud dále dovodil, že na řešení otázky povinnosti manželů - cizinců zveřejnit modifikaci manželského majetkového režimu v Seznamu listin napadené usnesení městského soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí, neboť způsob ochrany majetku manželů prostřednictvím Seznamu listin je fakultativní, nikoli zákonem přikázaný. Nejvyšší soud dodal, že stěžovatelka s povinným příslušnou dohodu uzavřeli za trvání svého manželství až po vzniku jedné z exekučně vymáhaných pohledávek (53 475 EUR), takže ani využití možnosti zápisu do Seznamu listin by potřebnou ochranu nemovitých věcí nezajistilo.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadenými usneseními bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny tím, že obvodní soud jí k ochraně jejích zájmů pro řízení o dovolání proti usnesení městského soudu ze dne 10. 5. 2022 č. j. 16 Co 95/2022-380 přes její nesouhlas ustanovil advokáta JUDr. Adama Kopeckého, LL.M. Stěžovatelka uvádí, že JUDr. Adam Kopecký, LL.M., jí byl ustanoven obvodním soudem již pro řízení o jejím návrhu na částečné zastavení exekuce před obvodním soudem a před městským soudem. Stěžovatelka nebyla s právním zastoupením advokáta JUDr. Adama Kopeckého, LL.M. v řízení před obvodním soudem i městským soudem spokojena. Mezi stěžovatelkou a uvedeným právním zástupcem bylo neporozumění a stěžovatelka neměla v tohoto právního zástupce důvěru. Právní zástupce JUDr. Adam Kopecký, LL.M. se stěžovatelkou blíže neřešil její obranu proti exekuci v řízení před soudy, pouze jí zasílal na vědomí dokumenty vztahující se k řízení bez bližšího vysvětlení, což stěžovatelka považovala za nedostatečné. Stěžovatelka není právně znalá a český jazyk ovládá velmi špatně. Stěžovatelka poukazuje na to, že jí soud sdělil, že ustanovený právní zástupce s ní bude komunikovat v jejím mateřském jazyce, ruštině. Advokát JUDr. Adam Kopecký, LL.M. stěžovatelce očekávanou právní pomoc v jejím mateřském jazyce neposkytl, a proto stěžovatelka v tohoto ustanoveného právního zástupce ztratila důvěru.
6. Z uvedených důvodů stěžovatelka nesouhlasila s tím, aby jí byl advokát JUDr. Adam Kopecký, LL.M. ustanoven i v řízení o dovolání proti napadenému usnesení městského soudu, neboť se domnívala, že tento právní zástupce nebude schopen dostatečně hájit její zájmy v dovolacím řízení, což se také stalo. Ihned po svém ustanovení právním zástupcem stěžovatelky pro dovolací řízení podal JUDr. Adam Kopecký, LL.M., k obvodnímu soudu doplnění dovolání adresované Nejvyššímu soudu, aniž by obsah tohoto podání se stěžovatelkou konzultoval. Stěžovatelka se proti ustanovení JUDr. Adama Kopeckého, LL.M. svým zástupcem pro dovolací řízení bránila, když proti usnesení obvodního soudu ze dne 20. 10. 2022 č. j. 15 EXE 2690/2018-431, kterým jí byl tento právní zástupce ustanoven, podala odvolání. Usnesení obvodního soudu ze dne 20. 10. 2022 č. j. 15 EXE 2690/2018-431 však bylo usnesením městského soudu ze dne 11. 1. 2023 č. j. 16 Co 406/2022-477 potvrzeno. Stěžovatelka spatřuje ve skutečnosti, že jí v řízení o dovolání i v celém předchozím řízení před soudy obou stupňů zastupoval právní zástupce, jemuž nedůvěřovala a nerozuměla si s ním, nepřípustný zásah do jejích práv zaručených Listinou. Stěžovatelka dále dovozuje, že napadenými usneseními bylo porušeno i její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť v důsledku protiústavních usnesení bude nucena strpět provedení exekuce prodejem svých nemovitých věcí na základě exekučních příkazů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
10. V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byl zamítnut její návrh na částečné zastavení exekuce. Proti napadeným rozhodnutím však v ústavní stížnosti žádnou ústavně právní argumentaci nepředkládá. Podstatou její argumentace v ústavní stížnosti je nesouhlas s ustanovením advokáta JUDr. Adama Kopeckého, LL.M., jejím právním zástupcem pro dovolací řízení. Stěžovatelka však neuvádí, jak se jí tvrzený vadný postup JUDr. Adama Kopeckého, LL.M. v dovolacím řízení konkrétně projevil v napadených rozhodnutích. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti usnesení obvodního soudu, kterým byl JUDr. Adam Kopecký, LL.M. ustanoven jejím právním zástupcem pro dovolací řízení, podala odvolání. Usnesením městského soudu však bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Ústavní soud k tomu uvádí, že nesouhlasila-li stěžovatelka s ustanovením JUDr. Adama Kopeckého, LL.M., jejím právním zástupcem pro dovolací řízení, měla svojí ústavní stížností brojit především proti posledně uvedeným usnesením soudu o ustanovení JUDr. Adama Kopeckého, LL.M. zástupcem pro dovolací řízení, resp. měla požádat soud o ustanovení jiného právního zástupce, ztratila-li důvěru k ustanovenému právnímu zástupci. Brojí-li stěžovatelka podanou ústavní stížností proti postupu a přístupu ustanoveného advokáta přímo v řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a proti nim směřuje svoji ústavní stížnost, nejde o relevantní námitky, kterými by se Ústavní soud mohl v nyní posuzované věci zabývat.
11. Namítá-li dále stěžovatelka jen obecně, že napadenými usneseními bylo porušeno i její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť v důsledku protiústavních usnesení bude nucena strpět provedení exekuce prodejem svých nemovitých věcí na základě exekučních příkazů, aniž by uvedla jakoukoli konkrétní ústavněprávní argumentaci, Ústavní soud uvádí, že obecné soudy v napadených rozhodnutích ústavně konformním způsobem vyložily, proč neshledaly důvod k vyhovění návrhu stěžovatelky na částečné zastavení exekuce. S námitkami stěžovatelky se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádaly. Nejvyšší soud posoudil dovolání stěžovatelky v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a ústavně konformním způsobem vyložil, proč dovolání neshledal přípustným. Ústavní soud proto neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování.
12. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. Obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
13. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu