ECLI:CZ:US:2023:1.US.2599.23.1
sp. zn. I. ÚS 2599/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 To 156/2023-60 ze dne 19. 6. 2023 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 10 Nt 31001/2023-47 ze dne 18. 4. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím, kterými nebyla povolena obnova řízení podle §278 odst. 1 trestního řádu.
2. Okresní soud Ostravě nejprve rozhodl rozsudkem č. j. 70 T 105/2019-492 ze dne 26. 5. 2020 tak, že stěžovatele uznal vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu a přečinem výtržnictví podle §358 odstavce 1 trestního zákoníku. Za to mu uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 roků s podmíněným odkladem na 3 roky. Krajský soud v Ostravě zamítl odvolání stěžovatele usnesením č. j. 3 To 294/2020-622 ze dne 22. 2. 2021.
3. Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení. Předložil znalecký posudek, který označil za nový důkaz ve věci ve smyslu §278 trestního řádu. Ten měl, zjednodušeně řečeno, prokazovat, že stěžovatel nesměřoval kop do hlavy poškozeného (za což byl odsouzen), ale výhradně do ruky poškozeného, popř. horní části trupu. Jinak řečeno, tvrdil, že kop do hlavy poškozeného nebyl prokázán, přitom to mělo vliv na právní kvalifikaci těžkého ublížení na zdraví.
4. Okresní soud v Ostravě rozhodl prvním napadeným usnesením tak, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítl. Okresní soud zdůraznil, že znalecký posudek v tomto případě není novým důkazem, který by mohl založit důvod obnovy řízení. Znalecký posudek byl totiž vypracován výhradně na základě důkazu, který ve věci již byl v řízení proveden, a to na základě kamerového záznamu z místa činu. Tento důkaz již přitom soud v odsuzujícím rozsudku znal a hodnotil. Okresní soud uvedl, že znalecký posudek by mohl být novým důkazem pouze, pokud by pracoval s novými skutečnostmi, či s novými poznatky, což však není případ stěžovatele. Okresní soud také zdůraznil, že znalecký posudek nevyloučil závěry okresního soudu, ale toliko dospěl k závěru, že se nejedná o jedinou možnou variantu skutkového děje.
5. Tyto závěry pak zcela potvrdil i Krajský soud v Ostravě. Nad rámec odůvodnění okresního soudu znovu zdůraznil, že v trestním řízení bylo prokázáno, že kop stěžovatele směřoval do obličeje poškozeného, což plyne např. i z vyšetření poškozeného v Městské nemocnici Ostrava, kde byla zjištěna zranění poškozeného výhradně v obličejové části.
6. Proti těmto rozhodnutím o zamítnutí obnovy řízení tedy stěžovatel podal ústavní stížnost. V ní argumentuje tak, jak argumentoval po celou dobu řízení. Uvádí, že znalecký posudek je novým důkazem, který byl způsobilý odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Dále polemizuje se závěry vyvozenými soudy z kamerového záznamu, který sloužil jako hlavní důkaz viny. Dále stěžovatel tvrdí, že sám krajský soud připustil relativizaci jeho viny. Stěžovatel také uvádí, že krajský soud nepřípustně polemizuje s odbornými závěry znalce. Z toho všeho dovozuje porušení práva na spravedlivý proces.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud obecně k obnově trestního řízení uvádí, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v rámci řízení o povolení obnovy řízení přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí. Polemika stěžovatele se závěry, které učinily obecné soudy v řízení vedoucím k odsuzujícímu rozsudku, je tedy v řízení před Ústavním soudem v zásadě irelevantní [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. 2. 2009 (N 34/52 SbNU 343), usnesení sp. zn. IV. ÚS 178/03 ze dne 15. 4. 2004 (U 20/33 SbNU 417)].
9. Posouzení Ústavního soudu se proto může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro obnovu řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89), nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89)].
10. Napadená rozhodnutí v tomto ohledu zcela obstojí. Předně je třeba říci, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti ani netvrdí, od jakých ústavních principů se obecné soudy v řízení o povolení obnovy měly odchýlit. Stěžovatel pouze znovu opakuje argumentaci již dříve uvedenou, přičemž nyní k ní toliko obecně doplňuje, že v napadených rozhodnutích spatřuje porušení práva na spravedlivý proces; to však bez jakékoli další ústavněprávní argumentace či rozvedení konkrétních tvrzení o porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
11. Ústavní soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a shledal, že jsou plně ústavně konformní a správná. Okresní soud dle hodnocení Ústavního soudu přesvědčivě a srozumitelně odůvodnil, proč neshledal žádné důvody pro povolení obnovy řízení. Zdůraznil především, že znalecký posudek v tomto případě není novým důkazem. S tímto závěrem se Ústavní soud plně ztotožňuje.
12. V minulosti sice Ústavní soud dospěl k názoru, že znalecký posudek teoreticky může být novou skutečností (resp. důkazem) ve smyslu §278 odst. 1 trestního řádu, avšak pouze za situace, kdy představuje nový vědecký poznatek důvodně zpochybňující věrohodnost důkazu, na němž bylo založeno rozhodnutí o vině a trestu [srov. nález sp. zn. II. ÚS 2587/18 ze dne 25. 2. 2019 (N 30/92 SbNU 314), sp. zn. I. ÚS 4068/14 ze dne 31. 3. 2016 (N 56/80 SbNU 667) či nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193)].
13. Stěžovatelem předložený znalecký posudek takovým novým důkazem není. Jednoduše řečeno: znalecký posudek nepřichází s ničím, co v době vydání odsuzujícího rozsudku nebylo známo. Pouze podle tvrzení stěžovatele předkládá alternativní hodnocení důkazu - kamerového záznamu. Ústavní soud však poté, co se seznámil se znaleckým posudkem, konstatuje, že z něj alternativní hodnocení kamerového záznamu ani nevyplývá. Znalecký posudek nijak nepotvrdil verzi stěžovatele, pouze ji zcela nevyloučil. Závěr, kdy obecný soud shledal takto "nevyloučenou" verzi skutkového děje na základě dalších důkazů za prokázanou, je zcela v jeho kompetenci v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
14. V této souvislosti také Ústavní soud zdůrazňuje, že je mylné tvrzení stěžovatele o tom, že krajskému soudu nepřísluší polemika s odborným závěrem znalce. Za prvé, soudy jsou obecně příslušné hodnotit znalecké posudky jako jakýkoli jiný důkaz. Za druhé, krajský soud nijak se znalcem nepolemizuje, pouze z jeho závěrů dovodil to, co z nich skutečně plyne, tedy že verze skutkového děje podle odsuzujícího rozsudku není nijak vyloučena, stejně jako není vyloučena verze odlišná. Znalec však samozřejmě v posudku nehodnotí další důkazy, jako jsou výpovědi poškozených, lékařské zprávy atp. Proto nejen, že soud může obecně dospět k jinému závěru než znalecký posudek, ale v tomto konkrétním případě závěry obecných soudů se znaleckým posudkem ani protichůdné nejsou. Za třetí, krajský soud posuzoval v řízení pouze to, zda je znalecký posudek novým důkazem a tedy důvodem pro obnovu řízení, což zcela správně neshledal.
15. Ve světle všech těchto skutečností je pak již nerozhodná námitka stěžovatele pod bodem 16 ústavní stížnosti o tom, zda poškozený uváděl či neuváděl, že byl zasažen pouze do obličeje. V posuzované věci je totiž rozhodné výhradně, zda obecné soudy ústavně konformně rozhodly o nepovolení obnovy řízení. Ústavní soud konstatuje, že ano.
16. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu