ECLI:CZ:US:2023:1.US.271.23.1
sp. zn. I. ÚS 271/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Brenntag CR s.r.o., Mezi Úvozy 1850, Praha 9, zastoupené Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem Konzumní 643/10, Praha 9, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2022 č. j. 28 Co 204/2021-1027 a rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 9. 2021 č. j. 16 C 244/2013-960, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že se stěžovatelka žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži domáhala po žalovaných zaplacení 700 660,40 Kč s příslušenstvím, představujících nárok na náhradu škody způsobené porušením povinnosti žalovaných podat včas insolvenční návrh. Okresní soud v Kroměříži žalobu zamítl (poté, co v předchozích řízeních žalobě dvakrát vyhověl a jeho rozhodnutí byla nejprve zrušena odvolacím soudem a po opětovném vyhovění žalobě a následném potvrzujícím rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšším soudem). Důvodem zamítnutí žaloby bylo promlčení stěžovatelčina práva na náhradu škody. Povinnost nahradit náklady řízení uložil soud prvního stupně stěžovatelce. Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Kroměříži potvrdil a stěžovatelce uložil povinnost nahradit také náklady odvolacího řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohlednily judikatorní posun týkající se posouzení promlčení a jím způsobené zamítnutí žaloby stěžovatelky a v odůvodnění rozhodnutí nevysvětlily, proč tento posun opomíjejí.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Doktrína minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci se ještě markantněji promítá do rozhodování o nákladech řízení, neboť otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 303/02, III. ÚS 106/11, III. ÚS 255/05, I. ÚS 195/13 a další). Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení je výhradně doménou civilních soudů. Ústavní soud tak dal opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před ostatními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Otázka náhrady nákladů řízení by proto mohla nabýt ústavněprávní dimenze pouze v případě extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel.
Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky. Jejich podstatu představuje polemika se závěry soudů, kdy se stěžovatelka domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Úkol Ústavního soudu však nespočívá v tom, aby z pozice dalšího přezkumného orgánu přehodnocoval výroky o nákladech řízení v běžných civilních sporech, když tuto pravomoc nemá ani Nejvyšší soud jako nejvyšší článek soudní soustavy (srov. sp. zn. II. ÚS 2578/18). Soudy obou stupňů při rozhodování v dané věci aplikovaly zásadu úspěchu ve věci, neboť žalovaní byli v obou stupních plně úspěšní. Moderační právo soudu je institutem výjimečným.
Stěžovatelka namítá, že soudy měly při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit skutečnost, že v otázce počátku běhu promlčecí lhůty došlo po podání žaloby ke změně právních závěrů Nejvyššího soudu. Sám Nejvyšší soud však v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1212/2016, jehož závěry týkající se nejzazšího možného dne vzniku škody (počátku běhu promlčecí lhůty) byly v stěžovatelčině případě aplikovány, uvedl, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení v dovolání předestřené otázky počátku běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění práva na náhradu škody podle §99 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené. Dosavadní judikatura se vztahovala k zákonu č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Přitom závěry dovozené při výkladu tohoto zákona není možné bez dalšího přejímat pro insolvenční řízení (k tomu srov. judikaturu uvedenou v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1212/2016). Z toho vyplývá, že nejsou správné závěry stěžovatelky uváděné v ústavní stížnosti, že jejímu legitimnímu očekávání plynoucího z ustálené rozhodovací praxe odpovídalo jak úspěšné uplatnění meritorního nároku samotného, tak i vznik jejího práva na náhradu nákladů v souvislosti s tím účelně vynaložených. Z tohoto důvodu nejsou případné ani odkazy stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu dotýkající se změny rozhodovací soudní praxe.
S ohledem na to, že v době vydání napadených rozhodnutí byla judikatura týkající se vzniku škody způsobené nepodáním insolvenčního návrhu ustálená, vnitřně konzistentní a nerozporná, bylo zcela namístě aplikovat v otázce náhrady nákladů řízení zásadu úspěchu ve věci bez toho, aby byla zvažována aplikace moderačního práva soudu.
Po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1212/2016 přitom stěžovatelce nic nebránilo využít institut zpětvzetí žaloby, a v případě, že by bylo zpětvzetí žaloby účinné, snížit náklady řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Stěžovatelka měla a využila možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny prostředky k obraně svého práva. Civilní soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Skutečnost že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názory, se kterými se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu