ECLI:CZ:US:2023:1.US.2734.23.1
sp. zn. I. ÚS 2734/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti S. M., zastoupeného JUDr. Borisem Vršinským, advokátem se sídlem Mezi Vodami 1955/19, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 229/2023-35 ze dne 17. 8. 2023, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 63 A 5/2023-45 ze dne 2. 6. 2023, rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky č. j. OAM-7147-60/DP-2020 ze dne 5. 10. 2022 a rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-205572-4/SO-2022 ze dne 19. 1. 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovateli, občanovi Ruské federace, správní orgány neprodloužily povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Rozhodly tak kvůli existenci důvodného nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území České republiky závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Stěžejním podkladem pro tento závěr jsou utajované informace, s nimiž se stěžovatel v průběhu správního řízení ani v navazujícím řízení před správními soudy nemohl seznámit.
2. Stěžovatel uplatňoval před obecnými soudy tři hlavní námitky. Za prvé nemožnost seznámit se s podstatou důvodů, proč mu pobyt nebyl prodloužen, a z toho plynoucí nedostatek příležitosti vyjádřit se k těmto důvodům. Za druhé zpochybňoval kvalitu utajovaných informací a způsob, jakým se soudy k utajovaným informacím postavily. A za třetí namítal, že rozhodnutí o neprodloužení pobytu neoprávněně zasahuje do jeho práva na soukromý a rodinný život a do práva podnikat. Tyto námitky opakuje i před Ústavním soudem, přičemž tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a do práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny.
3. Obecné soudy k první námitce uvedly, že správní orgány sdělily stěžovateli podstatu utajovaných informací. Zopakovaly, že z obsahu utajovaných informací, vedených v režimu "vyhrazené" a získaných policií, plyne, že stěžovatel dlouhodobě rozvíjí kontakty a činnosti s organizovaným kriminálním prostředím a svým jednáním se může dopouštět závažné a společensky významně nebezpečné trestné činnosti, zejména v oblasti hospodářské kriminality. K druhé námitce soudy po seznámení se s utajovanými informacemi konstatovaly, že tyto jsou skutečné, věrohodné a poskytují spolehlivý skutkový základ pro posouzení věci. Podotkly, že aby stěžovatel představoval nebezpečí pro veřejný pořádek, nemusí být odsouzen, a dokonce ani trestně stíhán. Ve vztahu k třetí námitce se soudy zabývaly přiměřeností zásahu do stěžovatelových práv na rodinný život i na podnikání a shledaly, že v tomto případě je třeba dát přednost ochraně veřejného pořádku.
4. Ústavní soud po posouzení napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud se již problematice utajovaných informací, na nichž správní orgány či soudy založí své rozhodnutí, několikrát věnoval, a to i přímo ve vztahu k utajovaným informacím v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Reflektoval přitom již také poměrně rozsáhlou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) i rozhodovací praxi Soudního dvora, kterou je třeba brát v potaz vzhledem k unijní dimenzi cizineckých a azylových případů. Všechna napadená rozhodnutí jsou přitom se závěry ustálené judikatury plně v souladu [srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. 10. 2016 (N 186/83 SbNU 43; č. 393/2016 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 (N 113/23 SbNU 105; č. 322/2001 Sb.) ze dne 12. 7. 2001 či sp. zn. II. ÚS 377/04 ze dne 6. 9. 2007 (N 136/46 SbNU 283) a usnesení sp. zn. I. ÚS 2027/22 ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. I. ÚS 3116/21 ze dne 21. 12. 2021 či sp. zn. III. ÚS 466/21 ze dne 25. 5. 2021; dále pak zejm. rozsudky velkého senátu ESLP ve věci Regner proti České republice, č. 35289/11, ze dne 19. 9. 2017 a ve věci Muhammad a Muhammad proti Rumunsku, č. 80982/12, ze dne 15. 10. 2020].
6. V případech, jako je ten stěžovatelův, se do střetu dostávají dvě ústavně chráněné hodnoty - právo na spravedlivý proces jednotlivce na jedné straně a bezpečnostní zájmy státu na straně druhé. Výše citovaná judikatura sice jednoznačně odmítá "kafkovský" proces, během nějž jednotlivec vůbec nezná důvody nepříznivého rozhodnutí, a ač je mu dán formální prostor bránit se, jednotlivec neví, vůči čemu se má vlastně bránit. Na druhé straně ale soudní přezkum nemůže jít tak daleko, aby popřel podstatu utajovaných informací a zamezil exekutivě chránit vnitřní či vnější bezpečnost státu a související hodnoty. Ustálená judikatura proto tento střet řeší tak, že za prvé jednotlivci musí být sdělena alespoň podstata důvodů, které z utajovaných informací vyplývají, a za druhé během soudního přezkumu musejí mít soudy možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost skutečnosti v utajovaných podkladech a jejich význam k projednávané věci.
7. Správní orgány i obecné soudy v projednávané věci podstatu důvodů plynoucích z utajovaných informací, na nichž svá rozhodnutí založily, stěžovateli sdělily (byť až na podruhé, po předchozím kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu). Odkázat lze např. na bod 16 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Toto sdělení bylo dostatečně konkrétní a umožňovalo stěžovateli vznést proti podstatě důvodů své protiargumenty. Lze souhlasit se stěžovatelem, že takové sdělení stále zůstává v určité rovině obecnosti, jinak to ale - vzhledem k vyvažování protichůdných ústavně chráněných zájmů - ani nejde. Míra odůvodnění nutně odráží míru utajení podkladů, z nichž napadená rozhodnutí vycházela (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2027/22, bod 31).
8. Obecné soudy se rovněž seznámily s utajovanými informacemi, přezkoumaly jejich věrohodnost, relevanci i jejich závažnost ve vztahu k projednávané věci a své úvahy srozumitelně předestřely v odůvodnění svých rozhodnutí. Zde Ústavní soud odkazuje zejména na body 20 až 22 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Uvádí-li stěžovatel, že "zůstává otázkou, nakolik podrobně se soudy seznámily s utajovanými informacemi", pak Ústavní soud podotýká, že stěžovatel netvrdí nic, co by prokazovalo, že se obecné soudy s utajovanými informacemi podrobně neseznámily.
9. Namítá-li stěžovatel, že se s utajovanými informacemi nemohl seznámit a že nezná jeho obsah, je to tak v souladu s podstatou utajovaných informací, jejichž obsah z povahy těchto informací znát nemá. Tento závěr aprobovala i shora citovaná judikatura, na kterou ostatně odkazuje i stěžovatel.
10. Hodnocení důvodů rozhodnutí včetně utajovaných informací probíhalo na dvou stupních soustavy správních orgánů a poté u krajského soudu a Nejvyššího správního soudu. Celkem se tedy věcí zabývaly čtyři instance, z toho dvě soudní. Na všech stupních měl stěžovatel prostor uplatňovat své námitky. S ohledem na to, že odůvodnění rozhodnutí obstojí i obsahově z pohledu shora citované judikatury, nelze než uzavřít, že stěžovateli byly poskytnuty dostatečné procesní záruky a řízení jako celek bylo spravedlivé.
11. Co se týče neoprávněného zásahu do soukromého a rodinného života, resp. do práva podnikat, i s těmito námitkami se obecné soudy vypořádaly (viz body 23-30 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu a body 35-43 rozsudku krajského soudu). Zvažovaly rodinné vazby, nejlepší zájmy dětí a zásah do rodinného života poměřovaly s ochranou veřejného pořádku, který leží na opačné misce vah. Také v této části odůvodnění přitom obecné soudy limitovalo utajení rozhodných skutečností. Nutno přitom poznamenat, že argumentace stěžovatele ve vztahu k těmto námitkám zůstává v obecné rovině. Soudy stejně jako správní orgány dospěly k závěru, že ochrana veřejného pořádku v tomto případě převáží. Perspektivou ústavněprávního přezkumu napadená rozhodnutí i v tomto ohledu obstojí.
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu