ECLI:CZ:US:2023:1.US.2776.23.1
sp. zn. I. ÚS 2776/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele N. G., dříve A. V., rodným jménem L. V., zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze 6, Slavíčkova 372/2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 207/2022-43 ze dne 17. 8. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 180/2019-43 ze dne 18. 8. 2022, ve znění opravného usnesení č. j. 10 A 180/2019-52 ze dne 31. 8. 2022, spojené s návrhem na zrušení §29 odst. 1 občanského zákoníku, §21 a §23 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a §62 odst. 1 a §72 odst. 3 a 5 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
I. Řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 2776/23 se přerušuje.
II. Návrh na zrušení §29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, §21 a §23 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a §62 odst. 1 a §72 odst. 3 a 5 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se postupuje plénu Ústavního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Stěžovatel je člověk, který usiluje o právní změnu pohlaví. Člověk, který si přeje, aby úředně evidované informace o něm reflektovaly, jak se cítí, a zároveň nechce podstoupit chirurgický zákrok, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Stát ho jako člověka jiného pohlaví odmítá rozeznat.
2. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že správní soudy porušily jeho lidskou důstojnost, právo na rovnost, právo na ochranu zdraví a právo na respektování soukromého života, včetně práva na rodičovství. Tvrdí, že s ním soudy zacházely krutě, nelidsky a že ho ponížily; domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví specifikované části právních předpisů. Napadená zákonná ustanovení podmiňují změnu pohlaví provedením chirurgického zákroku, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Zbývající ustanovení zakotvují podmínky pro změnu jména v návaznosti na pohlaví člověka.
4. Nyní je třeba vyřešit klíčovou otázku, zda má první senát Ústavního soudu návrh stěžovatele na zrušení zákonných ustanovení postoupit plénu k rozhodnutí přesto, že o návrhu někoho jiného na zrušení totožných ustanovení plénum Ústavního soudu již rozhodlo v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 ze dne 9. 11. 2021.
II. Rekapitulace skutkových okolností a procesního vývoje věci
5. Stěžovatel se narodil s biologickými znaky ženy. Po narození byl úředně evidován jako žena s ženským jménem a ženským formátem rodného čísla. Stěžovatel se však identifikuje jako trans člověk - muž. V současné době prochází procesem změny pohlaví, avšak nehodlá podstoupit chirurgický zákrok, který spočívá v znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.
6. V roce 2019 stěžovatel správní orgány požádal o následující: 1) zápis změny neutrálního jména ("A. V.") na jméno mužské ("G. V."); 2) zápis změny ženského formátu rodného čísla na formát mužský; 3) zápis změny ženského označení úředního pohlaví ("F") na označení mužské ("M").
7. Příslušné správní orgány řízení o žádostech stěžovatele zastavily. Stěžovatel nepředložil potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví, a neodstranil tedy podstatné vady žádostí [§66 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Magistrát hlavního města Prahy ("odvolací správní orgán") rozhodnutími ze dne 4. 9. 2019 odvolání stěžovatele zamítl.
III. Obsah napadených rozhodnutí
8. Stěžovatel proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu podal žalobu u Městského soudu v Praze ("městský soud"). Městský soud nejprve řízení přerušil do doby rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2460/19. Na základě uvedeného řízení o ústavní stížnosti plénum Ústavního soudu vydalo nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20, ve kterém zamítlo návrh tehdejší navrhovatelky na zrušení §29 odst. 1 občanského zákoníku, §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách a §13 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel. Městský soud - po vyřešení případu u Ústavního soudu - žalobu nynějšího stěžovatele zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem.
9. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. NSS nejdříve odkázal na příslušná zákonná ustanovení [§17a a §72 odst. 5 písm. b) zákona o matrikách a §17 odst. 2 písm. d) zákona o evidenci obyvatel]. Z nich je zřejmé, že změna jména, formátu rodného čísla a označení pohlaví jsou podmíněny ukončením léčby (procedury) pro změnu pohlaví, která spočívá v chirurgickém zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Změna pohlaví je v tomto smyslu definována v §29 odst. 1 o. z. ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách. Podle NSS byla rozhodnutí správních orgánů v meritu zákonná, protože stěžovatel nedoložil lékařské potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví.
10. NSS dospěl k jednoznačnému závěru, že bez provedení požadovaného chirurgického zákroku, anebo bez zrušení §29 odst. 1 o. z. ve spojení §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, stěžovatel nemůže se svými žádostmi uspět. Namítá-li stěžovatel protiústavnost samotné zákonné podmínky chirurgického zákroku, bylo nutné zvážit podání návrhu na zrušení příslušných zákonných ustanovení Ústavnímu soudu. NSS dovodil, že důvod postupovat podle čl. 95 odst. 2 Ústavy nemá.
11. NSS uvedl, že podle čl. 89 odst. 1 a 2 Ústavy je vázán závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 a (navazujícího) nálezu sp. zn. II. ÚS 2460/19 ze dne 7. 6. 2022, ve kterých Ústavní soud ústavnost napadených ustanovení hodnotil a nezrušil je. Byť Ústavní soud §29 odst. 1 o. z. ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách nepovažoval v jím projednávané věci za relevantní, k jejich ústavnosti se obsáhle vyjádřil. Nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 je zamítavý: jeho jediný výrok zní, že se návrh zamítá. Ústavní soud tedy tehdejší návrh neodmítl usnesením z důvodu, že sporná ustanovení nebyla v řízení před obecnými soudy použita.
12. K námitkám stěžovatele, který relativizoval procesní postup Ústavního soudu a závaznost a legitimitu jeho nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 poukazem na hlasovací poměry a odlišná stanoviska, NSS uvedl, že Ústava ani zákon o Ústavním soudu nerozlišují mezi nálezy přijatými relativní či kvalifikovanou většinou a nálezy opřenými o rozhodnutí "kvalifikované menšiny" - tedy plenárními nálezy vydanými v situaci, kdy se nepodařilo získat většinu devíti soudců pro zrušení zákona podle §13 zákona o Ústavním soudu. Jediným důvodem pro opětovný ústavní přezkum nemůže být ani personální obměna Ústavního soudu. Senátní nález sp. zn. II. ÚS 2460/19 nadto podobnými tvrzenými deficity netrpí. NSS je vázán rovněž svými dřívějšími rozsudky (č. j. 2 As 199/2018-37 ze dne 30. 5. 2019 a č. j. 9 As 61/2018-64 ze dne 25. 7. 2019).
13. V České republice podle NSS nebylo prosazeno subjektivní pojetí právního, respektive sociálního pohlaví - založené nikoli na určitých primárních pohlavních znacích, nýbrž na tom, jak sebe sama vnímá konkrétní jednotlivec. To odráží napadená zákonná ustanovení, která změnu právního pohlaví podmiňují požadavkem, aby před jejím provedením nastal určitý soulad mezi primárními pohlavními znaky jednotlivce a kýženým pohlavím. Byť trendem je posun od objektivních kritérií k subjektivním, změnu by podle NSS neměly prosazovat či urychlovat soudy, které by ve statusových otázkách - mezi něž otázka změny pohlaví patří - měly být zdrženlivé a měly by řešení ponechat zákonodárci či státům na mezinárodní úrovni. Změna musí být provedena na základě celospolečenské a odborné debaty.
14. Podle NSS lze objektivní právně-biologické pojetí pohlaví považovat za součást veřejného pořádku. Podle NSS jde především o ochranu základních přirozených atributů rodiny a rodičovství: dítě má otce - muže -, a především matku - ženu -, která dítě porodila. České rodinné právo stanoví, že rodiči dítěte jsou muž a žena (§775-779 občanského zákoníku). Mohla-li by se osoba, která se narodila jako žena, stát právně mužem bez znemožnění reprodukční funkce, mohla by porodit dítě jako muž, a přitom by se nemohla stát jeho matkou ve smyslu §775 o. z. To je podle NSS v rozporu nejen s popsaným základním principem českého rodinného práva, ale i dalšími právními instituty ochrany a podpory mateřství např. v pracovním a sociálním právu. Ochrana "tradiční" rodiny je legitimní cíl pro omezení jiných základních práv, byť jde o dobově a kulturně podmíněný termín. Podle NSS jde především "o základní přirozený atribut rodičovství, zejména mateřství, resp. o korespondující právo dosud nenarozeného dítěte, aby je porodila žena, která se tak stane jeho matkou. To, v jaké rodině (zda v původní, "tradiční" či jiné) pak bude vyrůstat a jaké budou právní vztahy mezi členy takové rodiny, mezi dítětem a jeho "sociálními" rodiči, je již úplně jiný příběh".
15. NSS se v napadeném rozhodnutí detailně vypořádává s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP"); zdůrazňuje, že problematiku podmíněnosti změny pohlaví chirurgickým sterilizačním zákrokem ESLP dosud výslovně neposuzoval z perspektivy ochrany základních přirozených principů rodičovství (mateřství).
IV. Argumentace stěžovatele
16. Stěžovatel v ústavní stížnosti zjednodušeně řečeno namítá, že podmínění změny pohlaví provedením chirurgického zákroku, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, je protiústavní. Zákonné podmínky změny pohlaví jsou neurčité, nelegitimní, nepotřebné a nepřiměřené.
17. Závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 a (navazujícího) nálezu sp. zn. II. ÚS 2460/19 podle stěžovatele nejsou přiléhavé, protože stěžovatel není nebinární osobou, která si změnu pohlaví nepřeje. Z obsahu nálezů vyplývá, že Ústavní soud ústavnost napadených zákonných ustanovení nepřezkoumal, protože je nepovažoval za relevantní; sporné závěry zároveň byly přijaty menšinou ústavních soudců. Nálezy proto nemají "precedenční" povahu. Ústavní soud v každém případě rozhodl v rozporu s judikaturou ESLP a v současné době je v této věci proti České republice vedeno řízení.
V. Vyjádření účastníků řízení
18. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení a případného vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
19. NSS ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a uvedl, že pouze Ústavní soud může kvalifikovaně překonat své dosavadní závěry, kterými byl NSS v projednávané věci vázán. Městský soud navrhuje ústavní stížnost zamítnout. Odvolací správní orgán se ve stanovené lhůtě k návrhu stěžovatele nevyjádřil.
20. Soudce zpravodaj s ohledem na hospodárnost řízení nezaslal vyjádření účastníků řízení stěžovateli k replice, protože neobsahovala žádnou novou věcnou argumentaci.
VI. Důvody postoupení návrhu na zrušení zákonných ustanovení plénu
21. První senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že důvody přerušení řízení o ústavní stížnosti jsou splněny ve vztahu k návrhu stěžovatele na zrušení §29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách (VI. 1). Návrh stěžovatele na zrušení zbývajících napadených zákonných ustanovení je podle prvního senátu vhodné postoupit plénu z důvodu hospodárnosti řízení (VI. 2).
VI. 1 Návrh na zrušení §29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách
22. První senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že podmínky pro postoupení návrhu stěžovatelky na zrušení §29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách jsou podle §78 odst. 1 ve spojení s §74 zákona o Ústavním soudu splněny z následujících důvodů:
23. Zaprvé, projednávaná ústavní stížnost, k níž má návrh na zrušení zákonných ustanovení akcesorickou povahu, je řádná a není dán žádný důvod pro její odmítnutí z důvodu nesplnění procesních podmínek. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná, není nepřípustná (§75 odst. 1 téhož zákona) a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
24. Zadruhé, ústavní stížnost stěžovatele není zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Správní soudy se rozhodly následovat závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 a (navazujícího) nálezu sp. zn. II. ÚS 2460/19, byť jsou skutkové okolnosti tehdy projednávané věci a případu stěžovatele odlišné. Ústavní soud v bodě 32 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 výslovně uvedl, že "[n]emá smysl zabývat se konkrétními podmínkami pro změnu pohlaví z mužského na ženské na podkladě případu navrhovatele, který se ženou nenarodil, za ženu se nepovažuje a zatím se ani nerozhodl, že změnit pohlaví na ženské vůbec chce". Stěžovatel v nyní projednávaném případě není nebinární osobou, která si změnu pohlaví nepřeje, nýbrž je trans člověk, který o změnu z ženského na mužské (úředně evidované) pohlaví aktivně usiluje. Namítá-li tedy stěžovatel, že jeho případ je od dříve řešených případů odlišný a že nelze závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 na jeho případ bez dalšího aplikovat, nelze jeho argumentaci považovat za zjevně neopodstatněnou.
25. Zatřetí, návrh stěžovatele není nepřípustný ve smyslu §66 zákona o Ústavním soudu, protože napadená zákonná ustanovení byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a před doručením návrhu stěžovatele Ústavnímu soudu nepozbyla platnosti.
26. Začtvrté, podle prvního senátu Ústavního soudu není návrh stěžovatele na zrušení zákonných ustanovení nepřípustný ani ve smyslu §35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Byť plénum Ústavního soudu již dříve o návrhu někoho jiného na zrušení totožných ustanovení rozhodlo v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20, uvedené rozhodnutí podle prvního senátu nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae).
27. Přestože výrok nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 byl zamítavý ve vztahu ke všem tehdy napadeným zákonným ustanovením, z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že plénum se ústavností §29 o. z. ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách věcně blíže nezabývalo, protože nepovažovalo citovaná ustanovení za relevantní pro tehdy projednávaný případ (viz body 31-32 nálezu). Posuzovat překážku věci rozhodnuté pouze s ohledem na formální znění výroku by podle prvního senátu bylo nepřípustně formalistické.
28. Rozsah přezkumu ústavnosti provedeného v rámci řízení o tzv. konkrétní kontrole norem je totiž ze své podstaty do určité míry závislý na konkrétním kontextu případu, ze kterého návrh na zrušení zákona vzešel. Je to totiž "praktický život sám, který formuluje ústavní otázky spojené s aplikací určité právní normy v konkrétních skutkově utvořených situacích, na které by měl Ústavní soud odpovědět" (viz odlišné stanovisko Elišky Wagnerové v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 31/03 ze dne 11. 2. 2004). Platí tedy logické pravidlo, že "[č]ím minimalističtější přístup Ústavní soud zvolí, tím menší překážku v podobě věci rozhodnuté vytvoří (viz tamtéž).
29. Zvolilo-li plénum Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 minimalistický přístup z toho důvodu, že tehdejší navrhovatelka se necítila být ani mužem ani ženou, neznamená to automaticky, že obdobný stejný minimalistický přístup je vhodný i v případě návrhu stěžovatele, který se jednoznačně identifikuje jako trans člověk - muž. Podle prvního senátu je ústavnost napadených zákonných ustanovení na základě případu stěžovatele nutné podrobně přezkoumat, neboť jeho situace ukazuje, že bez provedení požadovaného chirurgického zákroku, anebo bez zrušení §29 odst. 1 o. z. ve spojení §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, stěžovatel nemůže být úspěšný se svými žádostmi na změnu jména, úředního označení pohlaví a formátu rodného čísla. Ústavní soud ostatně již v minulosti opětovně přezkoumal zákonné ustanovení z důvodu, že jeho ústavnost měla být posuzována na základě odlišné argumentace jiného navrhovatele z pohledu částí ústavního pořádku, s nimiž dosud věcně poměřováno nebylo (nález sp. zn. Pl. ÚS 25/21 ze dne 17. 1. 2023, bod 26).
30. Zapáté, první senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním §29 odst. 1 o. z. ve spojení §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, jejichž zrušení stěžovatel navrhuje, nastala skutečnost, která je předmětem jeho ústavní stížnosti. Předmětem ústavní stížnosti je závěr správních soudů (resp. správních orgánů), že žádostem stěžovatele o zápis změny jména, úředního označení pohlaví a formátu rodného čísla nemůže být vyhověno, nepodstoupil-li dosud chirurgický zákrok, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Zákonná podmínka takového chirurgického zákroku vyplývá přímo z §29 odst. 1 o. z. ve spojení s §21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, a proto je podle prvního senátu Ústavního soudu zjevné, že tato zákonná ustanovení ve věci stěžovatele aplikována byla a že mají úzkou vazbu na napadená rozhodnutí. Nebýt těchto napadených částí právních předpisů vyžadujících provedení chirurgického zákroku, nemohla by řízení o žádostech stěžovatele být zastavena z důvodu, že stěžovatel nedoložil potvrzení o ukončení procedury, jež spočívá právě v takovém chirurgickém zákroku.
31. K výše uvedenému lze pouze dodat, že první senát si je vědom možného rozporu některých závěrů tohoto usnesení se závěry vyřčenými v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20, a to především v otázce aplikovatelnosti napadených zákonných ustanovení. Podle prvního senátu je však legitimní - a v souladu se smyslem zákona o Ústavním soudu a účelem řízení o tzv. konkrétní kontrole norem - aby sporné otázky plénum Ústavního soudu mělo šanci vůbec posoudit, a v případě nutnosti posoudit i nutnost odchýlení se od závazných závěrů nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 příslušným procesním způsobem.
VI. 2 Návrh na zrušení zbývajících napadených zákonných ustanovení
32. Stěžovatel dále navrhuje zrušení §21 odst. 2, 3, 4 a 5 a §23 zákona o specifických zdravotních službách a §62 odst. 1 a §72 odst. 3 a 5 zákona o matrikách.
33. Jelikož první senát nepovažuje za hospodárné zkoumat detailně naplnění podmínek přípustnosti a zjevné neopodstatněnosti těchto návrhů jednotlivě u každého z posledně citovaných ustanovení, postoupil plénu návrh na jejich zrušení podle §78 zákona o Ústavním soudu bez dalšího. Uvedený postup je podle prvního senátu efektivní, protože samotné plénum může přípustnost či zjevnou neopodstatněnost postoupeného návrhu shledat i po postoupení návrhu podle §74 zákona o Ústavním soudu.
VII. Závěr
34. Ve světle shora uvedeného první senát Ústavního soudu rozhodl podle ustanovení §78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o přerušení řízení o ústavní stížnosti a postoupení návrhu stěžovatele na zrušení v záhlaví citovaných zákonných ustanovení plénu k rozhodnutí.
35. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele bude pokračováno poté, co o návrhu na zrušení napadených částí právních předpisů rozhodne plénum Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu