ECLI:CZ:US:2023:1.US.278.23.1
sp. zn. I. ÚS 278/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti E. P., zastoupené JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem se sídlem Povltavská 829/36a, Praha 7, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 54 Co 149/2022-2357 ze dne 31. 10. 2022 a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 4 P 292/2016-2197 ze dne 28. 6. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, jako účastníků řízení, a 1) D. B., 2) nezl. O. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením č. j. 4 P 292/2016-2197 ze dne 28. 6. 2022 nařídil předběžné opatření, kterým nezletilého (druhého vedlejšího účastníka) na dobu tří měsíců svěřil do zatímní péče stěžovatelky (výrok I.). Dále nařídil výkon rozhodnutí odnětím nezletilého z péče otce (prvního vedlejšího účastníka) a jeho předání do péče stěžovatelky (výrok II.). Opatrovníkem nezletilého pro řízení o změnu péče, pro řízení o návrhu stěžovatelky na nařízení předběžného opatření a pro výkon rozhodnutí okresní soud jmenoval město V. (výrok III.).
2. Okresní soud dospěl k závěru o potřebě zatímní úpravy poměrů nezletilého, který byl svěřen do střídavé péče rodičů, avšak otec realizaci tohoto modelu péče znemožňoval a stěžovatelce dlouhodobě bránil nejen v tom, aby se na výchově nezletilého spolupodílela, ale aby s ním vůbec udržovala kontakty, což vedlo k vzájemnému odcizení umocněnému dlouhodobou manipulací nezletilého ze strany otce. Jelikož od nabytí právní moci rozsudku, kterým byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů, otec stěžovatelce nezletilého ani v jednom případě nepředal, rozhodl okresní soud o nařízení výkonu rozhodnutí. S ohledem na předchozí dlouhodobý přístup otce i marné výkony rozhodnutí dle okresního soudu nebylo možné očekávat, že by splnění povinnosti bylo možné docílit jinak. Opatrovníkem nezletilého pro všechna zahájená řízení okresní soud jmenoval město V., neboť ani přes doloženou zprávu o šetření Veřejného ochránce práv neshledal důvody pro to, aby byl opatrovníkem nezletilého jmenován jiný subjekt.
3. Proti tomuto usnesení se odvolali oba rodiče. Otec svým odvoláním brojil proti výrokům I. a II., odvolání stěžovatelky směřovalo proti výroku III. o jmenování opatrovníka nezletilého. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením č. j. 54 Co 149/2022-2357 ze dne 31. 10. 2022 usnesení okresního soudu ve výroku I. a III. potvrdil a ve výroku II. usnesení okresního soudu potvrdil s tím, že výkon rozhodnutí se nařizuje na základě rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 4 P 292/2016-1922 ze dne 7. 4. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 72 Co 142/2021-2076 ze dne 18. 11. 2021.
II.
4. Postupem obecných soudů došlo podle přesvědčení stěžovatelky k porušení čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že obecné soudy nevyhověly jejímu návrhu na změnu opatrovníka. Ten při zastupování nezletilého nehájil jeho zájmy, přesto byl v nynějším řízení opatrovníkem nezletilého opět jmenován. Stěžovatelka namítá, že soudy dostatečně nereflektovaly zjištění Veřejného ochránce práv, který ve zprávě o šetření z 10. 5. 2022 shledal pochybení opatrovníka v neuložení napomenutí otci, neuspořádání případové konference a nenavržení svěření nezletilého do vhodného prostředí, a v závěrečném stanovisku z 1. 7. 2022 konstatoval, že negativní stanovisko opatrovníka k návrhům stěžovatelky na nařízení předběžného opatření a na výkon rozhodnutí považuje za nesprávné. Pokud byl navzdory těmto pochybením nezletilému ponechán stejný opatrovník, nebyl dle stěžovatelky sledován jeho nejlepší zájem a byl porušen princip rovnosti účastníků řízení a princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí.
III.
6. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů. Ty mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a své rozhodnutí také musí přesvědčivě odůvodnit. Jestliže ústavní stížností napadené rozhodnutí coby celek neopodstatňuje závěr o porušení práva na soudní ochranu, případně jiného ústavně zaručeného základního práva, není úlohou Ústavního soudu korigovat jeho případné dílčí nedostatky.
7. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
IV.
8. Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy dostatečně nezohlednily závěry Veřejného ochránce práv a nezletilému navzdory těmto závěrům jmenovaly stejného opatrovníka jako v dosavadním řízení, nejde o námitky, které by z hlediska ústavněprávního přezkumu byly v daném případě způsobilé rozhodnutí obecných soudů zpochybnit.
9. Z odůvodnění usnesení krajského soudu jednoznačně plyne, že vzal v úvahu stěžovatelkou uváděné skutečnosti a výhradami vůči postupu opatrovníka se řádně zabýval. Konstatoval, že při zastupování nezletilého ve všech dosavadních řízeních byl opatrovník vždy až nadstandardně aktivní, soudu podával podrobné aktuální zprávy o situaci v rodině, s rodinou průběžně spolupracoval, jednal s oběma rodiči, zajišťoval participační práva nezletilého a vyvíjel aktivity směřující k realizaci kontaktů a obnovení vztahu nezletilého se stěžovatelkou. Ani při zastupování nezletilého v soudních řízeních rozhodně nebyl pasivní (vyjadřoval se k uplatněným návrhům, účastnil se jednání, v předchozím řízení podal odvolání). Nedostatky, které by měly vést k závěru o nikoliv řádném výkonu opatrovnictví, tedy krajský soud v činnosti opatrovníka nezjistil.
10. V této souvislosti pak poukázal také na konkrétní okolnosti, především na extrémně vyhrocený vztah mezi rodiči, zmanipulovaný postoj nezletilého ke stěžovatelce a především absolutní neochotu otce jakkoliv spolupracovat na nápravě tohoto stavu. Za dané situace dle krajského soudu nebylo možné nikoliv řádné zastupování nezletilého spojovat ani s tím, že opatrovník otci neuložil napomenutí, nesvolal případovou konferenci či nenavrhl umístění nezletilého do neutrálního prostředí. Takový závěr pak dle krajského soudu nebylo možné učinit ani na základě procesních postojů opatrovníka, byť případně nebyly (tak jako u návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření a u návrhu na výkon rozhodnutí) ze strany soudu akceptovány. Opatrovník nezletilého je dle náhledu krajského soudu nicméně vždy činil s poukazem na konkrétní důvody a skutečnosti, pro které je měl za odpovídající nejlepšímu zájmu nezletilého.
11. Veřejný ochránce práv v závěrečném stanovisku v rámci návrhu opatření k nápravě doporučil aktualizovat individuální plán ochrany dítěte a svolat společné jednání rodičů či případovou konferenci a současně zdůraznil doporučení, aby opatrovník jednal v soudním řízení v souladu s postulátem rovné rodičovské péče a aktivně prostřednictvím vhodných návrhů soudu směřoval k zamezení dalšího vyřazování stěžovatelky z péče o syna. Rozhodně však z výsledků svého šetření nevyvozoval nutnost změny opatrovníka nezletilého, které se domáhá sama stěžovatelka.
12. Z naznačené rekapitulace je patrné, že důvody svědčící o neschopnosti města V. řádně zastupovat nezletilého krajský soud neshledal. Tento svůj závěr také odpovídajícím způsobem zdůvodnil, a to jednak v obecné rovině, ale také prostřednictvím reakce na konkrétní námitky stěžovatelky a s přihlédnutím k závěrům Veřejného ochránce práv. Postup krajského soudu přitom nelze označit za jakkoliv svévolný či excesivní. Jeho argumentaci lze naopak hodnotit jako přesvědčivou a z ústavněprávního hlediska akceptovatelnou. Pochybení, jež by mohlo založit porušení základních práv stěžovatelky, Ústavní soud nenalezl a další přehodnocování napadených rozhodnutí mu tak nepřísluší.
13. Pro úplnost je třeba doplnit, že byť stěžovatelka ústavní stížností formálně brojí proti napadeným usnesením coby celku, její námitky směřují toliko vůči výrokům týkajícím se jmenování opatrovníka.
14. Nezbytnost zásahu do nezávislého rozhodování obecných soudů a kasace stěžovatelkou napadených rozhodnutí tedy zjištěna nebyla. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu