ECLI:CZ:US:2023:1.US.2796.23.1
sp. zn. I. ÚS 2796/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 9, Brno, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 1 KZN 1100/2019 a postupu Okresního státního zastupitelství v Břeclavi v řízení vedeném pod sp. zn. ZN 1695/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl v dubnu 2018 účastníkem dopravní nehody, při které utrpěl mnohočetná zranění. Jednání dalšího účastníka dopravní nehody bylo prošetřováno pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Věc skončila odložením.
2. Stěžovatel od samého začátku trestního řízení uváděl, že jednání druhého účastníka dopravní nehody mělo být posuzováno jako trestný čin neposkytnutí pomoci podle §151 trestního zákoníku. Stěžovatel k tomu opakovaně podával podněty k výkonu dohledu. Dne 5. 10. 2020 byl stěžovatel vyrozuměn prostřednictvím svého právního zástupce o výsledku přezkumu předchozího podnětu k výkonu dohledu. Zároveň byl poučen, že o převzetí případných dalších podání nebude vyrozumíván, jelikož tutéž věc ze stejných důvodů je možné přezkoumat pouze jednou.
3. Stěžovatel však podněty podával nadále. Nakonec podal dne 29. 5. 2023 podnět k Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi (OSZ), který označil jako Oznámení o skutečnostech nasvědčujícím tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu (trestní oznámení). Na tento podnět nejprve nebylo ze strany státního zastupitelství reagováno. Následně stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce podal žádost o sdělení stavu řízení, na kterou reagovalo Krajské státní zastupitelství v Brně (KSZ) dne 18. 8. 2023. KSZ stěžovateli vysvětlilo, že přípis označený jako trestní oznámení se posuzuje podle svého obsahu, přičemž z hlediska obsahu se jedná o opakovaný, v pořadí již sedmý podnět stěžovatele k výkonu dohledu. Proto na něj v souladu s dříve zaslaným poučením nebylo reagováno.
4. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti postupu KSZ a OSZ. K ústavní stížnosti přiložil odpověď zaslanou ze strany KSZ na stěžovatelovu žádost o sdělení stavu řízení. Také přiložil jím podaný přípis označený jako trestní oznámení. Stěžovatel uvádí, že trestní oznámení nemělo být posuzováno jako opakovaný podnět k výkonu dohledu. Dále obsáhleji argumentuje porušením práva na účinné vyšetřování (čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a shledal, že je nepřípustná pro opožděnost.
6. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
7. Stěžovatel odkazuje právě na §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu a uvádí, že se o tvrzeném zásahu do svých základních práv dozvěděl až dne 22. 8. 2023, kdy mu bylo doručeno sdělení KSZ, ve kterém byl (opětovně) poučen o pravé povaze svých podání.
8. Toto tvrzení stěžovatele není pravdivé. Fakt, že stěžovatel svůj podnět k výkonu dohledu jinak nadepsal, nemění jeho obsah. Obsahem přitom bylo to, čeho se stěžovatel prostřednictvím různých podnětů domáhal již několik let, tedy, zjednodušeně řečeno, "výzva k rekvalifikaci" jednání, které bylo orgány činnými v trestním řízení prověřováno.
9. Stěžovatelovo podání nemohlo být trestním oznámením, jelikož neupozorňoval na žádné (nové) skutečnosti ve smyslu §158 trestního řádu. Pouze navrhoval jiný závěr, ke kterému orgány činné v trestním řízení měly podle něj dospět. Orgány činné v trestním řízení se přitom skutečnostem, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin, již věnovaly v proběhlém řízení.
10. Proto je zřejmé, že posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, byl podnět k výkonu dohledu, a to první v pořadí. Nejpozději dne 5. 10. 2020 byl stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce vyrozuměn o výsledku přezkumu předchozího podnětu a o tom, že k dalším obsahově shodným podáním již nebude přihlíženo, resp. o nich nebude vyrozumíván. Podání, které stěžovatel nadepsal jako trestní oznámení, je právě takovým obsahově shodným podáním. Nejpozději v této době (v říjnu 2020) se tedy stěžovatel dozvěděl o tom, co považuje za zásah do svých základních práv. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnost tedy nebyla dodržena.
11. Na okraj Ústavní soud zmiňuje, že se stěžovatel setkal se zjevně vstřícným přístupem ze strany orgánů činných v trestním řízení. Ty mu věc opakovaně vysvětlily, ačkoli tak činit od určitého okamžiku již nemusely. Stěžovateli bylo v reakci na jeho podněty v průběhu let několikrát sděleno, jak bylo trestní řízení skončeno a proč na jeho opakované podněty již nebude reagováno. Vyrozumění KSZ, které stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti, je zcela správné, srozumitelné a vysvětlující.
12. Ústavní soud proto návrh odmítl jako opožděný podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023.
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj