ECLI:CZ:US:2023:1.US.2906.22.1
sp. zn. I. ÚS 2906/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti obchodní korporace UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. srpna 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021, 4 VSOL 365/2022-B-184, výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-225 a usnesením vyhlášeným Krajským soudem v Ostravě na schůzi věřitelů dne 25. srpna 2022 v insolvenčním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, jimiž bylo přiznáno hlasovací právo věřitelce obchodní korporace CREDITEX HOLDING, a. s. a věřitelka obchodní korporace CREDITEX HOLDING, a. s. byla potvrzena jako zástupkyně věřitelů, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje
2. Stěžovatelka je insolvenční dlužnicí v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021. V rámci tohoto řízení stěžovatelka podala návrh na vyloučení soudce krajského soudu Mgr. Rostislava Krhuta z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") k tomuto návrhu ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že soudce Mgr. Rostislav Krhut není vyloučen z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci. Vrchní soud nespatřil stěžovatelkou namítané důvody pro vyloučení jmenovaného soudce. Vyložil, že důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci ani tvrzení, že věc byla přidělena tomuto soudci nezákonným způsobem.
3. Dne 25. 8. 2022 se v předmětné insolvenční věci konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Na schůzi věřitelů byla přijata a krajským soudem vyhlášena mimo jiné ústavní stížností napadená usnesení, jimiž bylo přiznáno hlasovací právo věřitelce obchodní korporaci CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem U vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 (dále jen "věřitelka č. 1"), a věřitelka č. 1 byla potvrzena jako zástupkyně věřitelů.
III. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka především namítá, že soudce Mgr. Rostislav Krhut je podjatý. Stěžovatelka rekapituluje, že od počátku řízení byla podle rozvrhu práce věc přidělena k rozhodování soudkyni krajského soudu JUDr. Kateřině Holešovské, jejíž nepodjatost rovněž zpochybňovala. V průběhu řízení byla věc nově přidělena soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi, aniž by stěžovatelka o změně obsazení senátu věděla. Jmenovaný soudce následně stěžovatelce sdělil, že soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská byla z oddělení 31 INS dodatkem k rozvrhu práce vyřazena a že tak bez dalšího odpadl důvod rozhodovat o námitce její podjatosti. Stěžovatelka však způsob, jakým došlo ke změně insolvenčního soudce rozhodujícího danou věc, zpochybňovala a námitku podjatosti poté uplatnila i vůči soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi; doslovný přepis této námitky pak připojila k ústavní stížnosti. Učiněná změna soudce podle stěžovatelky odporuje ústavním pravidlům, a proto je podle ní soudce Mgr. Rostislav Krhut soudcem nezákonným, a tudíž i podjatým.
5. Vůči napadeným usnesením krajského soudu, vyjma namítané podjatosti soudce Mgr. Rostislava Krhuta, stěžovatelka namítá, že přestože požádala o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů z důvodu hospitalizace jejího jednatele, krajský soud jednání neodročil a jednal bez její přítomnosti. Přestože insolvenční správce před přezkumným jednáním popřel co do pravosti celou pohledávku věřitelky č. 1), rozhodl krajský soud ve smyslu §52 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), tak, že v rozsahu dílčích pohledávek P1.3 a P1.4, které byly stěžovatelkou uhrazeny již v únoru 2022, jakož i v rozsahu dílčích pohledávek P1.1 a P1.2., o jejichž spornosti svědčí celá řada důvodů (které v ústavní stížnosti zevrubně popisuje), přiznal věřitelce č. 1) hlasovací práva, ačkoli schůze přítomných věřitelů věřitelce č. 1) hlasovací práva nepřiznala. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011 sen. zn. 29 NSČR 29/2009, které se však podle ní nijak netýká otázky hlasovacích práv věřitelů.
6. Jelikož v rámci schůze věřitelů krajský soud přiznal v rozporu s právními předpisy hlasovací práva věřitelce č. 1), a to v celém rozsahu její insolvenční přihlášky, nedůvodně tuto věřitelku zvýhodnil na hlasovacích právech tak, že věřitelka č. 1) disponovala nejvyšším počtem hlasů a následně nezákonně rozhodla o změně osoby insolvenčního správce a o tom, že bude vykonávat funkci zástupkyně věřitelů. Jediným vysvětlením tohoto postupu je podle stěžovatelky snaha o vytěsnění jiných věřitelů. Její právní kroky (návrh na odročení, námitka podjatosti, návrh na delegaci, apod.) jsou přitom krajským soudem ignorovány.
7. Konečně stěžovatelka namítá, že z jednání dne 25. 8. 2022 nebyl pořízen zvukový záznam, ačkoli §85 insolvenčního zákona nedává insolvenčnímu soudu právo zvukový záznam z jednání nepořizovat. Tím je rovněž dokreslována stěžovatelkou namítaná skutečnost o nezákonnosti a podjatosti soudce Mgr. Rostislava Krhuta.
IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím.
9. Jde-li o splnění procesních podmínek usnesení přijatých na schůzi věřitelů, Ústavní soud předesílá, že schůze věřitelů představuje zvláštní formu jednání insolvenčního soudu a lze ji přiznat postavení zvláštního orgánu, který v určitém rozsahu přímo vykonává státní moc, přičemž přípustnost ústavní stížnosti již v minulosti Ústavní soud dovodil u některých druhů rozhodnutí v insolvenčním řízení, která i jako nemeritorní rozhodnutí jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele [srov. zejm. nález ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197)].
10. Předpoklad přípustnosti ústavní stížnosti je splněn v případě usnesení krajského soudu, jímž byla věřitelka č. 1) potvrzena jako zástupkyně věřitelů (srov. obdobně bod 50. nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11), jakož i v případě výroku I. usnesení č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-225, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce z funkce a o ustanovení insolvenčního správce nového (srov. bod 6. usnesení ze dne 1. 7. 2021 sp. zn. III. ÚS 1436/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
11. Ústavní stížnost je naopak nepřípustná v rozsahu, ve kterém směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o hlasovacím právu věřitelky č. 1) na schůzi věřitelů. Jde totiž o procesní usnesení, kterým insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím však byl vázán i pro schůze následující (srov. bod 51. nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 či usnesení ze dne 1. 7. 2021 sp. zn. III. ÚS 1436/21).
12. Ústavní stížnost stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu již Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 2918/22 podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou, neboť tato nesměřovala proti konečnému (meritornímu) rozhodnutí. Z téhož důvodu obdobné ústavní stížnosti Ústavní soud odmítá obvykle jako nepřípustné (srov. např. usnesení ze dne 10. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2818/21 či usnesení ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 132/22). V některých případech však Ústavní soud (alespoň "kvazimeritorní") přezkum rozhodnutí o nevyloučení soudce z projednávání a rozhodování insolvenční věci s ohledem na konkrétní okolnosti věci připustil (srov. např. usnesení ze dne 17. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2258/12, usnesení ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 594/14 či usnesení ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2926/14).
13. Vzhledem k tomu, že je ústavní stížnost částečně přípustná (viz bod 10. výše) a s ohledem na možnost, že namítaná podjatost soudce se mohla v těchto napadených rozhodnutích (vůči nimž již není přípustný žádný opravný prostředek a jejichž případná náprava tak již není možná) manifestovat, dovodil Ústavní soud pro účely nynějšího posouzení přípustnost ústavní stížnosti i proti usnesení vrchního soudu, jímž soudce Mgr. Rostislav Krhut nebyl vyloučen z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci.
V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu
14. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je - ve vztahu k těm rozhodnutím, vůči nimž je přípustná - zjevně neopodstatněná.
15. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Takové vady však v nyní projednávané věci neshledal.
16. Stěžovatelka v prvé řadě dovozuje podjatost ve věci rozhodujícího soudce, kterou spatřuje v tvrzené nezákonné změně rozvrhu práce. K tomu Ústavní soud předesílá, že právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) v sobě zahrnuje i záruku nezměnitelnosti rozhodujícího soudního tělesa [srov. např. nález ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2565/19 (N 182/102 SbNU 97)]. Z objektivních důvodů ovšem není vždy možné, aby konkrétní věc rozhodovalo konkrétní soudní těleso v konkrétním složení; na takové výjimky se však vztahují stejné požadavky na transparentnost, předvídatelnost a objektivnost jejich úpravy a tyto vždy musí být v dané situaci důvodné [srov. nález ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 307/03 (N 76/33 SbNU 243)].
17. Součástí práva na zákonného soudce je také zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů [viz např. nález ze dne 22. 2. 1996 sp. zn. III. ÚS 232/95 (N 15/5 SbNU 101) nebo nález ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 93/99 (N 183/38 SbNU 463)]; tato pravidla musí být stanovena přímo v rozvrhu práce a musí být transparentní, obecná, obsahující záruky proti případnému zneužití [viz bod 43. nálezu ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 2769/15 (N 115/81 SbNU 795)]. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že pro změnu ve složení senátu je nutný soulad s jednacím řádem i rozvrhem práce na příslušné období; rozvrh práce může být změněn i v průběhu roku za předpokladu, že k takové změně jsou racionální důvody a je provedena transparentním způsobem [srov. nález ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. II. ÚS 2747/08 (N 94/53 SbNU 207)].
18. Soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi byla předmětná insolvenční věc přidělena Změnou č. 7 rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2022 sp. zn. Spr 1360/2022, z jehož bodu III./2. vyplývá, že soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská se z důvodu dočasného přidělení k vrchnímu soudu vyřazuje z oddělení 31 INS, ICm a místo ní se zařazuje zástupce Mgr. Rostislav Krhut. Takto provedenou změnu ve věci rozhodujícího soudce považuje Ústavní soud za odůvodněnou a odpovídající nastíněným východiskům. Neshledal-li Ústavní soud žádné pochybení při změně rozvrhu práce, nelze učinit závěr o porušení práva stěžovatelky na zákonného soudce ani o podjatosti soudce Mgr. Rostislava Krhuta, jak dovozuje stěžovatelka, což ostatně konstatoval již vrchní soud v napadeném usnesení. Rovněž ani postup jmenovaného soudce v insolvenčním řízení pochybnosti o jeho podjatosti nezakládá. Závěrům vrchního soudu proto z ústavněprávního hlediska nelze co vytknout.
19. Pro posouzení ústavní konformity rozhodnutí přijatých na schůzi věřitelů se Ústavní soud nejdříve zabýval tím, zda postup směřující k jejich přijetí nebyl stižen ústavněprávní vadou, konkrétně ve vztahu k rozhodnutí krajského soudu o přiznání hlasovacího práva věřitelce č. 1) v celém rozsahu přihlášené pohledávky, vůči čemuž stěžovatelka primárně brojí (srov. již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 1549/11).
20. Při řešení otázky, zda je - obecně - usnesení insolvenčního soudu dostatečně odůvodněno, je nezbytné zohlednit zvláštní povahu insolvenčního řízení. Soudce v rámci rozhodnutí vydaných v průběhu schůze věřitelů má omezený prostor pro podání vyčerpávajícího odůvodnění. Z hlediska požadavků práva na soudní ochranu postačí, objasní-li soudce základní důvody, jež jej vedly k vydání daného rozhodnutí [srov. nález ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2372/11 (N 146/66 SbNU 219) nebo bod 10. nálezu ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. III. ÚS 1824/13 (N 132/73 SbNU 971) či usnesení ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. II. ÚS 3614/15].
21. Krajský soud přiznání hlasovacích práv věřitelce č. 1) odůvodnil odkazem na již citované usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 29/2009 s tím, že odklad vykonatelnosti pohledávky [jako je tomu v případě pohledávky věřitelky č. 1)] nic nemění na závaznosti a nespornosti pravomocné přiznané pohledávky, pročež neshledal důvod pro nepřiznání hlasovacího práva věřitelce č. 1). Lze tedy dovodit, jaké základní úvahy (ačkoli stručné) krajský soud k jeho rozhodnutí vedly. Ústavní soud proto - v intencích předestřených východisek - nemůže považovat uvedený závěr za ústavně nekonformní.
22. Ostatně krajský soud není tímto rozhodnutím vázán a při další schůzi věřitelů může rozhodnout o hlasovacím právu věřitelky č. 1) jinak (§52 odst. 3 insolvenčního zákona). Ústavní soud přitom nepřehlédl, že ohledně dílčích pohledávek věřitelky č. 1), které považuje stěžovatelka za sporné, v současnosti probíhá incidenční spor vedený u krajského soudu pod sp. zn. 11 ICm 2658/2022.
23. Namítá-li stěžovatelka, že některé z dílčích pohledávek zanikly již před schůzí věřitelů, a proto v této části neměla být věřitelce č. 1) přiznána hlasovací práva, uvádí k tomu Ústavní soud, že vzhledem k výši těchto pohledávek (P1.3 ve výši 4 794,50 Kč a P1.4 ve výši 5 203,50 Kč), by nepřiznání hlasovacích práv v tomto rozsahu nemělo vliv na výsledná hlasování, vůči nimž stěžovatelka brojí, a to s ohledem na výši ostatních dílčích pohledávek věřitelky č. 1) v řádech milionů korun českých, jejichž výše byla vyšší než součet pohledávek ostatních přítomných věřitelů.
24. K námitce stěžovatelky, že schůze věřitelů se konala bez její přítomnosti, Ústavní soud konstatuje, že schůze věřitelů je zvláštním druhem soudního jednání (srov. bod 59. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2019 č. j. 29 ICdo 154/2017-203) a na účast na ní má právo (nikoli povinnost) mimo jiné dlužník (§47 odst. 2 insolvenčního zákona). Není ani zřejmé, jaká procesní práva ve vztahu k (ústavní stížností napadeným) rozhodnutím přijatým na schůzi věřitelů stěžovatelka nemohla realizovat, bylo-li rozhodování o přiznání hlasovacích práv, jakož i o změně insolvenčního správce a volbě zástupce věřitelů vyhrazeno insolvenčním věřitelům, příp. krajskému soudu. Nehledě na skutečnost, že se jednatel stěžovatelky omluvil toliko z přezkumného jednání, nikoli ze schůze věřitelů (viz omluva založená na č. l. B-215).
25. Neshledal-li Ústavní soud žádné ústavněprávně relevantní pochybení v postupu krajského soudu při rozhodování o hlasovacích právech věřitelky č. 1), nemůže ani učinit závěr o protiústavnosti těch (napadených) usnesení krajského soudu, jimiž byla potvrzena volba zástupce věřitelů a změna insolvenčního správce. Ostatně sama stěžovatelka těmto usnesením vytýká právě to, že o nich věřitelka č. 1) hlasovat neměla, přičemž vůči nim samotným ničeho dalšího nenamítá.
26. Pouze pro úplnost ve vztahu k námitce stěžovatelky, že ze schůze věřitelů nebyl pořízen zvukový záznam, Ústavní soud poukazuje na §85 insolvenčního zákona, z něhož žádná povinnost pořídit zvukový záznam nevyplývá, naopak stanoví, že se vždy sepisuje protokol (srov. též JIRMÁSEK, T. In: SPRINZ, P. a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, §85, marg. č. 11.); ten byl přitom o předmětné schůzi věřitelů pořízen. Uvedená námitka je proto bez významu v rovině podústavní, natož v rovině ústavněprávní.
27. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu