ECLI:CZ:US:2023:1.US.3056.23.1
sp. zn. I. ÚS 3056/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti Wickr Group a. s., sídlem Jemnická 345/5, Praha 4 - Michle, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem, sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 - Nové Město, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2023 č. j. MSPH 78 INS 8189/2021-B-35 a ze dne 19. září 2023 č. j. MSPH 78 INS 8189/2021-B-42, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Cihelna Entertainment Complex s. r. o., sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka uplatnila přihláškou v insolvenčním řízení vedeném s vedlejší účastnicí jako dlužnicí svou pohledávku. Dne 21. 6. 2023 insolvenční správce stěžovatelku vyzval k odstranění vad přihlášky, načež stěžovatelka dne 7. 7. 2023 přihlášku pohledávky doplnila. Protože dosud nebyla přihláška přezkoumána, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 6. 9. 2023 (č. l. B-29) uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě tří týdnů přihlášku stěžovatelky přezkoumal.
3. Dne 11. 9. 2023 se stěžovatelka domáhala u městského soudu přiznání hlasovacího práva na první schůzi věřitelů svolané na den 19. 9. 2023. Nato městský soud napadeným usnesením ze dne 18. 9. 2023 stěžovatelce nepřiznal hlasovací právo pro schůzi věřitelů v rozsahu její nepřezkoumané pohledávky, protože nemožnost přezkoumat pohledávku v řádném termínu si zavinila sama stěžovatelka podáním nepřezkoumatelné přihlášky v poslední den lhůty. Napadeným usnesením ze dne 19. 9. 2023 pak městský soud potvrdil usnesení schůze věřitelů konané týž den o zvolení nového insolvenčního správce. Jediným přítomným věřitelem byla tehdy společnost Immovision Praha, s. r. o.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že postup městského soudu jí znemožnil výkon hlasovacího práva na schůzi věřitelů konané dne 19. 9. 2023. V prvé řadě stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197), podle kterého je přípustná ústavní stížnost proti usnesení schůze věřitelů, kterým se mimo jiné odvolává insolvenční správce ze své funkce. Podle téhož nálezu pak není přípustná ústavní stížnost proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud rozhodl o hlasovacím právu přihlášeného věřitele na schůzi věřitelů.
5. Dále stěžovatelka tvrdí, že napadené usnesení ze dne 18. 9. 2023 (o nepřiznání hlasovacího práva na schůzi věřitelů) se zakládá na závěrech bez opory ve spise a je nepřezkoumatelné. Stěžovatelka původně vadnou přihlášku řádně doplnila. Přihlášky ostatních věřitelů byly povětšinou přezkoumány do tří měsíců od úpadku, zatímco přihláška stěžovatelky nebyla přezkoumána více než čtyři měsíce. Přihláška stěžovatelky nemohla být přezkoumána rovněž kvůli postupu městského soudu, jenž nesvolal zvláštní přezkumné jednání. Následkem nemožnosti hlasovat na schůzi věřitelů konané dne 19. 9. 2023 pak bylo, že tuto schůzi "ovládl" jiný věřitel s menším počtem hlasů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní stížnost je přípustná v části směřující proti napadenému usnesení ze dne 19. 9. 2023 (o převolení insolvenčního správce na schůzi věřitelů), avšak proti napadenému usnesení ze dne 18. 9. 2023 (o hlasovacím právu stěžovatelky na schůzi věřitelů) nikoli, protože se jeho případné vady jako nemeritorního rozhodnutí nemohou promítnout do postavení insolvenčního věřitele. To lze odvodit (mimo jiné ze stěžovatelkou odkazovaného a citovaného) bodu 51 nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11, který blíže vychází ze stanoviska pléna ze dne 21. 4. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 (ST 41/77 SbNU 963), jímž Ústavní soud překonal svou dosavadní nálezovou judikaturu. Na tam uvedené závěry Ústavní soud v podrobnostech odkazuje. Z další navazující judikatury srov. namátkou usnesení ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 2906/22, ze dne 17. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 1044/23 či ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. I. ÚS 1350/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ačkoli stěžovatelka na příslušné závěry judikatury Ústavního soudu přímo odkazuje a cituje je, jejich důsledky ve své ústavní stížnosti nereflektuje.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
9. Jak se podává ze shora uvedeného, Ústavní soud je na podkladě nynějšího návrhu oprávněn věcně přezkoumat toliko napadené usnesení ze dne 19. 9. 2023 o převolení insolvenčního správce na schůzi věřitelů konané týž den. Pouze z tohoto rozhodnutí stěžovatelce mohla plynout určitá povinnost nebo omezení jejích práv. Jak se však rovněž podává z bodu 11 stanoviska sp. zn. Pl. ÚS 41/15, Ústavnímu soudu se při přezkumu (tohoto) navazujícího usnesení přijatého na schůzi věřitelů otevírá rovněž prostor pro přezkum rozhodnutí o hlasovacích právech věřitele (shodně viz též bod 6 usnesení ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 837/20, bod 10 usnesení ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. III. ÚS 2708/22 či bod 7 usnesení ze dne 11. 4. 2023 sp. zn. III. ÚS 201/22), o kterém (u stěžovatelky jako věřitelky) rozhodl městský soud napadeným usnesením ze dne 18. 9. 2023.
10. Ústavní soud pak shledává odůvodnění napadeného usnesení ze dne 18. 9. 2023 ústavně souladným. Je zřejmé, že pro městský soud bylo rozhodné, že stěžovatelka podala přihlášku pohledávky v poslední den lhůty, nadto vadnou. Tyto okolnosti považoval proto za rozhodné z hlediska toho, z jakého důvodu dosud nebyla přihláška přezkoumána. Zde je pro Ústavní soud klíčové, že stěžovatelka zaprvé nezpochybňuje, že podala původně přihlášku, jejíž vady musela k výzvě odstranit. Tvrdí totiž, že hlavním důvodem nepřezkoumání přihlášky před svolanou schůzí věřitelů má být postup městského soudu či insolvenčního správce. Zde je však zadruhé nutné zohlednit, že sám městský soud uložil insolvenčnímu správci přihlášku přezkoumat ve stanovené lhůtě, která však do rozhodnutí městského soudu o hlasovacím právu stěžovatelky, ani do schůze věřitelů, neuplynula. To svědčí naopak o tom, že městský soud ani insolvenční správce žádnou povinnost neporušili.
11. Zatřetí Ústavní soud zohlednil právě i to, že stěžovatelka do své argumentace nijak nezahrnuje důsledky absence jejích hlasovacích práv spočívající v převolení insolvenčního správce na schůzi věřitelů, které se teprve mohlo projevit ve sféře jejích ústavně zaručených práv a svobod. Proti odvolání stávajícího insolvenčního správce a jmenování nového totiž stěžovatelka žádnou argumentaci nepředkládá. Tvrdí sice, že měla-li by hlasovací práva, hlasovala by jinak, avšak netvrdí, z jakého důvodu by tak činila a k čemu by směřovala. Už vůbec pak neobjasňuje, jak se převolení insolvenčního správce negativně projevilo v jejím postavení jako insolvenční věřitelky či jaké jiné negativní důsledky jí z toho plynou, tím spíše ve sféře jejích ústavně zaručených práv a svobod.
12. Jak se totiž podává ze shora odkazované judikatury, úprava hlasovacích poměrů pro účely konkrétní schůze věřitelů se do právního postavení stěžovatelky sama o sobě promítnout nemůže. Úkolem Ústavního soudu pak není domýšlet argumentaci samotného stěžovatele (srov. např. usnesení ze dne 5. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2535/21 či ze dne ze dne 24. 11. 2021 sp. zn. II. ÚS 2786/21). Tím spíše nikoli, tvrdí-li zde stěžovatelka, že dosavadní insolvenční správce nebyl schopen v přiměřené lhůtě přezkoumat její přihlášku pohledávky. V tomto kontextu tedy Ústavní soud ani v napadeném rozhodnutí ze dne 18. 9. 2023 jako podkladu pro přijetí napadeného rozhodnutí z následujícího dne neshledává ústavněprávně neakceptovatelný projev libovůle či svévole nebo jiné tzv. kvalifikované vady.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost v části směřující proti napadenému rozhodnutí ze dne 19. 9. 2023 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že v této části jde o návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V části směřující proti napadenému rozhodnutí ze dne 18. 9. 2023 pak jde se shora uvedených důvodů (sub bod 7 shora) o návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 téhož zákona]. Ústavní stížnost proto v celém rozsahu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu