ECLI:CZ:US:2023:1.US.3107.23.1
sp. zn. I. ÚS 3107/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Vydrželem, advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 61 To 683/2023, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 8. 2023, sp. zn. 1 Nt 2511/2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud v nyní posuzované věci přezkoumával ústavnost rozhodnutí o dalším trvání vazby podle §72 odst. 1 trestního řádu a (ne)připuštění opatření nahrazujících vazbu podle §73 a §73a téhož zákona.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") shora rubrikovaným rozhodnutím ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) trestního řádu. Současně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, nepřijal písemný slib a dále nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka. Obvodní soud rovněž nepřijal nabídku záruky důvěryhodné osoby, konkrétně stěžovatelova otce, za další chování stěžovatele a nepřijal ani nabídku na přijetí peněžité záruky, neboť tyto instituty nepovažoval za dostatečnou záruku, která by u stěžovatele mohla nahradit stávající vazební důvody.
3. O stěžovatelově stížnosti rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který ji napadeným rozhodnutím zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
4. Stěžovatel s těmito závěry obvodního a městského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv, zaručených čl. 8 odst. 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Stěžovatel přitom předkládá obdobné námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení. Obecným soudům tudíž opětovně vytýká, že nevysvětlily, z jakých důvodů nepřijaly peněžitou záruku. Má za to, že obvodní soud pochybil, neboť nevyslechl jeho otce, jakožto důvěryhodnou osobu poskytující záruku za jeho další chování. Stěžovatel dále uvádí, že obecné soudy nedostatečně odůvodnily jeho ponechání ve vazbě, resp. neprokázaly, že by byly dány vazební důvody podle §67 písm. a) a písm. c) trestního řádu. Závěrem uvádí, že v jeho případě došlo k porušení zásady presumpce neviny.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, v jejímž rámci Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Ústavní soud předně připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky). Postupují-li proto soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, tak jako v nyní posuzovaném případě, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
8. Ústavní soud v minulosti rovněž opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (§68 odst. 1 trestního řádu). Trestní řád to vyjadřuje slovy, že musí být naplněna důvodná obava, že nastanou okolnosti, pro něž lze vazbu uvalit (§67 trestního řádu), resp. že rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno skutkovými okolnostmi (§68 odst. 1 věta druhá trestního řádu).
9. Judikatura Ústavního soudu současně zdůrazňuje nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 6/10; veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná na https://nalus.usoud.cz). Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli.
10. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku.
11. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde. Ze stěžovaných rozhodnutí je totiž zřejmé, že obecné soudy měly shora citovaná ústavní východiska dostatečně na zřeteli, přičemž z odůvodnění napadených rozhodnutí plyne, že primárním důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě dle ustanovení §67 písm. a) i písm. c) trestního řádu byla obava, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat, resp. obava z opětovného páchání trestné činnosti, a to i s přihlédnutím k charakteru a rozsahu spáchané trestné činnosti. Z hlediska dodržení zásad práva na spravedlivý proces je přitom klíčové, že obvodní i městský soud své rozhodnutí řádně odůvodnily. Odůvodnění napadených rozhodnutí je přitom, navzdory odlišnému názoru stěžovatele, srozumitelné, logické a přesvědčivé.
12. Postačí proto jen stručně uvést, že obecné soudy shledaly důvody útěkové vazby v hrozícím přísném nepodmíněném trestu, jakož i ve skutečnosti, že stěžovatel nemá na území ČR žádné pevné rodinné, sociální či pracovní vazby (srov. usnesení městského soudu, bod 4 a 8). Zohlednily přitom mj. i rozpad vztahu s přítelkyní, kvůli které stěžovatel údajně do ČR přicestoval. Záruku za chování stěžovatele poskytnutou jeho otcem, žijícím v Německu, obecné soudy odmítly, neboť nepovažovaly "za reálné, aby důvěryhodná osoba mohla dohlížet na řádné chování obviněného v situaci, kdy žije na území cizího státu" (srov. usnesení městského soudu, bod 4). Ve vztahu k předstižné vazbě soudy zohlednily, že trestná činnost byla páchána dlouhodobě, zřejmě v rámci větší organizované skupiny, přičemž byla hlavním zdrojem stěžovatelovy obživy (srov. usnesení městského soudu, bod 8). Soudy se vypořádaly též s (ne)možností uplatnění opatření nahrazujících vazbu, přičemž uvedly důvody, pro které nepřistoupily k výslechu stěžovatelova otce (srov. tamtéž, bod 9). Napadená rozhodnutí odpovídají konečně rovněž na otázku, opakovaně předkládanou i v ústavní stížnosti, proč rozhodování o vazbě neodporuje zásadě presumpce neviny (srov. bod 8 tohoto usnesení; usnesení městského soudu, bod 11).
13. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a nevykazují znaky svévole. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2023
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu