ECLI:CZ:US:2023:1.US.3328.22.1
sp. zn. I. ÚS 3328/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti M. Z., zastoupené JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem Hořovice, Husovo nám. 65/2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 10. 2022 č. j. 5 To 60/2022-126 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022 č. j. 40 Nt 33/2022-112, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byl zamítnut její návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 39 T 2/2017. Dále navrhuje zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně předložila lístky, které měly dokladovat půjčování peněžních částek ze strany odsouzeného L. Č. a které náhodou našla po skončení původního procesu. Brojí proti závěru trestních soudů, které zamítly provedení výslechu jí navrhovaných svědků s tím, že by si již na nic nemohli vzpomenout. V souvislosti s grafologickým posudkem o identitě podpisů na uvedených lístcích (stěžovatelka má zřejmě na mysli posudek z oboru písmoznalectví) odmítá tvrzení trestních soudů, že takový posudek mohla sama předložit s tím, že neexistuje způsob, jakým by se dostala k podpisům L. Č. Nesouhlasí se závěrem stížnostního soudu, že nepředložila nové důkazy.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi vlastními a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v případech řízení o povolení obnovy tedy přísluší trestním soudům, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Trestní soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. I když by přitom šlo o skutečnosti či důkazy nové, nemusí být způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 nebo I. ÚS 3022/11).
V projednávané věci se tak Ústavní soud soustředil na skutečnost, zda rozhodnutí trestních soudů, že v daném případě neexistují zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení (§278 trestního řádu), neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv zaručených ústavním pořádkem. Nic takového však nezjistil.
Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že v téže věci již stěžovatelka jednou podávala návrh na obnovu řízení, který byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 1. 2021 č. j. 39 T 2/2017-3378 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2021 č. j. 3 To 11/2021-3394. Tato rozhodnutí byla podrobena přezkumu i ze strany Ústavního soudu, který ovšem ústavní stížnost stěžovatelky usnesením sp. zn. IV. ÚS 812/21 odmítl. Tato okolnost je významná zejména z toho důvodu, že již v rámci tohoto svého předchozího návrhu na povolení obnovy řízení stěžovatelka předkládala lístky, které podle ní měly dokladovat půjčování peněžních částek ze strany odsouzeného L. Č.; tuto skutečnost v průběhu řízení před soudem prvního stupně sama potvrdila (srov. č. l. 3 usnesení krajského soudu). Ústavní soud se tak musí přiklonit k názoru trestních soudů, že tyto lístky nepředstavovaly dříve neznámý důkaz ve smyslu §278 trestního řádu.
Na to bezprostředně navazuje závěr trestních soudů, které nepovažovaly za relevantní návrh stěžovatelky na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Ústavní soud nenalézá žádný důvod, aby tento závěr zpochybňoval.
Ústavní soud dále konstatuje, že krajský soud přesvědčivě odůvodnil, proč nevyhověl dalším stěžovatelčiným důkazním návrhům. Pokud jde o výslech policejního komisaře, který pořizoval úřední záznam o vysvětlení podávaném stěžovatelkou, krajský soud to nepovažoval za relevantní důkaz, přičemž vycházel z předpokladu, že veškeré podstatné záležitosti byly zachyceny v samotném úředním záznamu, a navíc nelze předpokládat, že by si policejní komisař po cca osmi letech vybavil detaily či údaje, které v úředním záznamu zachyceny nejsou. Z obdobného důvodu byl zamítnut návrh na vznesení dotazu na policii, zda, kde, a v jakém množství byly zabaveny lístečky s modrou obálkou (srov. č. l. 5 usnesení krajského soudu). Ústavní soud považuje tyto úvahy za zcela racionální a opodstatněné.
Ústavní soud uzavírá, že trestní soudy přesvědčivě odůvodnily svůj závěr, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. K zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod nedošlo ani v důsledku nevyhovění jejím důkazním návrhům. Ústavní soud tak neshledal důvod pro kasační zásah.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu