ECLI:CZ:US:2023:1.US.361.23.1
sp. zn. I. ÚS 361/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti P. B., t. č. Vazební věznice P.O.BOX 5, Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Hanou Riedlovou, advokátkou, sídlem Jiráskova 638/35, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. prosince 2022 č. j. 55 To 440/2022-24 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. listopadu 2022 č. j. 0 Nt 21046/2022-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zároveň požádal o projednání návrhu mimo pořadí podle §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Z ústavní stížnosti se podává, že usnesením policejního orgánu ze dne 22. 11. 2022 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších osob pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §216 odst. 1 alinea první, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve spojení s §107 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku.
Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Liberci byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) trestního řádu. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci bylo prvostupňové rozhodnutí (z důvodů z hlediska ústavní stížnosti nepodstatných) zrušeno a nově rozhodnuto shodně tak, že se stěžovatel bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) a c) trestního řádu
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. K jednotlivým důvodům vazby pak uvádí, že odůvodnění soudů, proč je naplněn důvod vazby podle §67 písm. b) trestního řádu, je povšechné a obecné. Stěžovatel poukazuje na to, že jeho zapojení do trestné činnosti mělo podle orgánů činných v trestním řízení spočívat v poskytnutí půjčky konkrétním osobám, a není tak zřejmá tvrzená obava, že by působil na svědky navázané na dovoz, skladování, vývoz či distribuci omamných a psychotropních látek, o jejichž existenci neměl a nemá žádnou povědomost. Soudy paradoxně poukazují na vyjádření stěžovatele, které učinil v rámci zadržení, kdy policejnímu orgánu sdělil, že mu volal V. K. a informoval jej o zásahu policie, aniž by však stěžovatel na přijetí této informace jakkoli reagoval.
Jde-li o vazební důvod dle §67 písm. c) trestního řádu, stěžovatel namítá, že státní zástupce u vazebního zasedání omezil svůj návrh na vzetí do vazby pouze na důvody dle §67 písm. a) a b) trestního řádu, a soudce tak stěžovatele z důvodů dle §67 písm. c) trestního řádu do vazby vzít nemohl. Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem v tom, že soud není návrhem státního zástupce vázán, přičemž poznamenává, že by výklad soudu umožňoval nastolení vazebního režimu přípravného řízení proti vůli státního zástupce.
V části mířící proti usnesení okresního soudu je ústavní stížnost návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Toto rozhodnutí totiž již bylo zrušeno ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu. Ústavní soud nemá pravomoc zrušit již zrušené rozhodnutí.
Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a k zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti může dojít jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
Takové vady Ústavní soud v posuzované věci neshledal. S obecnou námitkou stěžovatele, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné, se Ústavní soud neztotožňuje. Krajský soud řádně vysvětlil, z jakých důvodů a na základě jakých skutečností shledává, že jsou u stěžovatele naplněny vazební důvody dle §67 písm. b) a c) trestního řádu.
Oproti tvrzení stěžovatele, že odůvodnění naplnění podmínek koluzní vazby je povšechné a obecné, je z napadeného rozhodnutí patrné, že krajský soud (jakož i okresní soud ve zrušeném rozhodnutí) rozhodl na základě konkrétních okolností věci, z nichž důvody dle §67 písm. b) trestního řádu vyplývají. Krajský soud mimo jiné zmínil, že trestní řízení je dosud na svém počátku a trestná činnost, do které měl být stěžovatel zapojen, byla rozsáhlá, a zatím tak nebyla vyslechnuta řada osob, přičemž je zdokumentovaný kontakt stěžovatele s osobami, které jsou z trestné činnosti podezřelé. Jak navíc krajský soud uvedl, z opatřených důkazních prostředků se jeví, že stěžovatelova role mohla být zásadnější, než jak ji stěžovatel prezentuje v souvislosti s argumentem, že o osobách navázaných na distribuci omamných a psychotropních látek neměl žádnou povědomost.
Ve vztahu k důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu pak stěžovatel namítá jen to, že soud byl vázán návrhem státního zástupce, který přitom vzal v tomto rozsahu návrh zpět. Jak již nicméně krajský soud stěžovateli vysvětlil, na vazebním zasedání nedošlo ke zpětvzetí návrhu. I ve stěžovatelem doloženém protokolu o veřejném zasedání je zaznamenáno, že státní zástupce konstatoval, že to, zda je opravdu dán důvod vazby předstižné, nechá na posouzení soudu. To, že se následně zaměřil na další vazební důvody a uvedl, že na těchto důvodech trvá, tedy neznamená, že by návrh ve vztahu k §67 písm. c) trestního řádu vzal zpět. K argumentům stěžovatele lze navíc dodat, že státní zástupce má prostředky, kterými by mohl svůj případný nesouhlas s vazebním stíháním v přípravném řízení řešit (viz §73b trestního řádu).
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
K žádosti stěžovatele o projednání návrhu mimo pořadí podle §71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud poznamenává, že zmiňované ustanovení upravuje řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony. Na řízení o ústavní stížnosti tedy vůbec nedopadá. Také ústavní stížnost nicméně může Ústavní soud projednat mimo pořadí (§39 zákona o Ústavním soudu), a to za podmínky, že věc, které se návrh týká, je naléhavá. K vazebním věcem, včetně té nyní posuzované, přitom Ústavní soud automaticky přistupuje tak, že se určitou mírou naléhavosti vyznačují.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu