ECLI:CZ:US:2023:1.US.371.23.1
sp. zn. I. ÚS 371/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Novotného, zastoupeného JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, sídlem Pacovská 2104/1, Praha 4 - Krč, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. října 2022 č. j. 22 Co 169/2022-132 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. března 2022 č. j. 6 C 128/2021-94, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti SALLY TRUCK s. r. o., sídlem Masarykova 1192/7, Liberec, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
1. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastnice se po stěžovateli domáhala u Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") zaplacení 33 124 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku za kupní cenu za pneumatiky na bagr, které stěžovatel od vedlejší účastnice zakoupil. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl.
2. Podle okresního soudu stěžovatel byl dlouholetým zákazníkem vedlejší účastnice. Dne 19. 1. 2021 tehdejší zaměstnanec stěžovatele, pan Lavic, pro něj u vedlejší účastnice objednal dvě pneumatiky za 13 151,78 Kč za kus (bez daně z přidané hodnoty), později téhož dne další dva kusy. Zaměstnanec vedlejší účastnice nedopatřením zaslal stěžovateli fakturu pouze za dvě pneumatiky, což stěžovatel zaplatil. Dohodnutou vyšší cenu a chybu vedlejší účastnice potvrdili ve svědeckých výpovědích sám pan Lavic a zaměstnanci vedlejší účastnice. Dohodnuté vyšší ceně odpovídala i cena za pneumatiky, kterou zaplatila vedlejší účastnice svému dodavateli. Nevěrohodné bylo tvrzení stěžovatele, že pana Lavice pověřil pouze k "poptání" zboží, nikoli k jeho objednání, protože jinak by nedávalo smysl, že pan Lavic byl osobně přítomen na provozovně vedlejší účastnice. Pan Lavic je bývalým zaměstnancem vedlejší účastnice a s jejím zástupcem se zná od dětství. Je proto logické, aby dohodnul cenu. Ke zmocnění nebylo potřeba písemné plné moci. Bylo tak prokázáno, že pan Lavic za stěžovatele uzavřel kupní smlouvu s vyšší kupní cenou, než která byla uvedena na vystavené faktuře. Okresní soud proto uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici zbylou část kupní ceny.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatele napadeným rozsudkem potvrdil napadený rozsudek okresního soudu. Krajský soud se ztotožnil s hodnocením věci provedeným okresním soudem. Podstatné náležitosti kupní smlouvy si dohodli již v den, kdy pan Lavic pneumatiky objednal. Krajský soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, že došlo ke "konkludentnímu" uznání nižší kupní ceny, protože si obsah závazku jeho účastnící ujednali výslovně. Stěžovatel nepředložil rozumné vysvětlení, proč by měla vedlejší účastnice nabízet cenu o polovinu nižší, než zaplatila svému dodavateli. Jednotlivé svědecké výpovědi si korespondovaly a měly oporu i v dalších důkazech. Je nadto logické, že za stěžovatele u vedlejší účastnice jednal pan Lavic, protože na ní má vazby z doby, kdy byl jejím zaměstnancem.
II.
Argumentace stěžovatele
1. Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy ignorovaly jeho tvrzení, že za něj pan Lavic nebyl oprávněn jednat při uzavírání kupní smlouvy. Pan Lavic byl jako řidič a strojník zaměstnancem obchodní společnosti KLEDEPO s. r. o., kterou stěžovatel spoluvlastnil. Do jeho kompetence nespadalo vyjednávání o kupní ceně. Stěžovatel ho tehdy pouze požádal, aby poptal možnost nákupu zboží. Pan Lavic se rovněž při výpovědi před soudem mohl stěžovateli mstít, což obecné soudy též nezohlednily. Pochybnosti o oprávnění pana Lavice jednat za stěžovatele přitom plynou již z toho, že podle několikaleté zavedené praxe kupní cenu sjednával a odsouhlasoval přímo stěžovatel. Jediný další důkaz o výši ceny mimo výpověď pana Lavice pro obecné soudy byla výpověď tehdejšího zaměstnance vedlejší účastnice, který však tehdy nezanesl údaje o ceně do interního systému; jde proto o "tvrzení proti tvrzení". Jde-li o daňový doklad o nákupu pneumatik od dodavatele vedlejší účastnice, ten není relevantní, protože této transakce se stěžovatel nijak neúčastnil, a nemůže jej proto zavazovat. Obecné soudy tak nehodnotily důkazy řádně.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatel vyčerpal dostupné prostředky k ochraně svých práv, resp. žádné další k dispozici neměl (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
2. V nyní posuzované věci jde o částku v tzv. bagatelní výši. Již to samo o sobě zásadně opravňuje Ústavní soud odmítnout ústavní stížnost (až na výjimky) bez dalšího jako zjevně neopodstatněnou (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1809/20, ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 2932/20 či ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ústavněprávní přezkum podobných rozhodnutí je z povahy věci omezený (viz např. usnesení ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3973/18). Argumentace stěžovatele přitom spočívá vesměs na prostém nesouhlasu s hodnocením důkazů. Tzv. bagatelnost své věci nereflektuje, nepřináší žádná tvrzení směřující k prokázání nutného předpokladu, že jeho věc je buď kvalitativně či kvantitativně výjimečná (srov. např. bod 14 a násl. usnesení ze dne 29. 6. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1466/21 či bod 22 usnesení ze dne 15. 3. 2022 sp. zn. IV. ÚS 463/22).
3. Stěžovateli přitom nelze ani přisvědčit, že obecné soudy ignorovaly jeho tvrzení o neexistujícím oprávnění pana Lavice vyjednat výši kupní ceny a o nespolehlivosti svědecké výpovědi pana Lavice. Obecné soudy se těmto tvrzením v odůvodnění napadených rozhodnutí výslovně věnují a samotnou podstatu těchto námitek srozumitelně a logicky vyvrací. Nejde o libovůli, exces či projev tzv. přehnaného formalismu. Obecné soudy důkazy hodnotily důsledně a vyvodily z nich náležitě odůvodněné a přiměřené závěry. Proti skutkové verzi, kterou předkládá stěžovatel, svědčí několik důkazů. Obecné soudy spolehlivě odůvodnily, proč skutkové verzi stěžovatele nepřisvědčily, což je zde rozhodné. U daňového dokladu za nákup pneumatik vedlejší účastnice od jejího dodavatele zjevně nešlo o to, co stěžovatele zavazuje, nýbrž o důkaz, že vedlejší účastnice za tuto cenu zboží nakoupila. Je racionální očekávat, že vedlejší účastnice nabídne stěžovateli zboží za cenu rámcově srovnatelnou. Z ničeho se nepodává, proč by měla vedlejší účastnice nabízet zboží s výraznou ztrátou. Ani stěžovatel to ostatně nevysvětluje. Dospěly-li obecné soudy k závěru, že skutková verze stěžovatele neobstojí, jde o rozhodnutí z hlediska hodnocení důkazů ústavně akceptovatelné.
4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu