ECLI:CZ:US:2023:1.US.501.23.1
sp. zn. I. ÚS 501/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů Ireny a Libora Dušilových, zastoupených Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 31/2023-35 ze dne 12. 1. 2023, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2612/2022-145 ze dne 7. 12. 2022 a rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 1402/2021-127 ze dne 8. 4. 2022 a Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 C 54/2021-111 ze dne 19. 8. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností jsou napadena rozhodnutí obecných soudů vydaná ve dvou řízeních vedených mezi týmiž účastníky (o žalobě vedlejšího účastníka proti stěžovatelům o zaplacení dále uvedených částek).
2. Z dříve zahájeného řízení vzešly nadepsané rozsudky Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") a Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "odvolací soud"), jimiž byla stěžovatelům pravomocně uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku 98 524 Kč s příslušenstvím (z titulu neuhrazených příspěvků na správu domu a pozemku a stanovených záloh na služby) a nahradit náklady řízení. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné.
3. V dalším řízení, vedeném u nalézacího soudu pod sp. zn. 9 C 38/2022, o zaplacení 31 352,02 Kč s příslušenstvím (na témže skutkovém základě, pouze za jiné období neuhrazených plateb), vydal Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") k námitce stěžovatelů napadené usnesení, kterým rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
4. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle žalob vedlejšího účastníka (z nichž minimálně s jednou byl již v řízení před obecnými soudy úspěšný, jak plyne z napadených rozhodnutí) stěžovatelé jako vlastníci bytové jednotky a členové vedlejšího účastníka nehradí měsíční příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na vyúčtování služeb. Navzdory srozumitelným, logicky odůvodněným rozhodnutím obecných soudů a jasnému znění §9 odst. 2 písm. l) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb, stěžovatelé nadále vyjadřují přesvědčení, že věc náleží v prvním stupni k projednání krajským soudům.
7. Zjednodušeně řečeno, stěžovatelé spatřují porušení svých základních práv ve skutečnosti, že v předmětném bytovém domě byly proti jejich vůli vybudovány výtahy a je na nich nárokována poměrná část pořizovacích a provozních nákladů. Předkládají Ústavnímu soudu - znovu - argumenty o protiprávnosti rozhodnutí členů vedlejšího účastníka o vybudování výtahů a nedbají přitom, že jimi opakovaně nastolovaná otázka byla již v dřívějších soudních řízeních pravomocně - tedy s konečnou platností - vyřešena (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 648/21 ze dne 22. 4. 2021, usnesení sp. zn. III. ÚS 3506/20 ze dne 26. 1. 2021; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Sice jinak, než by si stěžovatelé přáli, to samotné však o porušení jejich základních (ani jiných) práv nesvědčí.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu