ECLI:CZ:US:2023:1.US.613.23.1
sp. zn. I. ÚS 613/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Praha 10, Archangelská 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 15. 11. 2022 č. j. 2 To 146/2022-69 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 9. 2022 č. j. 1 Nt 3287/2021-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Šumperku, kterým byla podle §325 odst. 1 trestního řádu a contrario zamítnuta jeho žádost o přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017 č. j. 4 T 51/2017-920 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. 7 To 9/2018. Dále navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Šumperku.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel namítá, že závěry napadených usnesení jsou v rozporu s vypracovanými znaleckými posudky z oboru zdravotnictví. Cituje některé závěry obsažené posudcích, z nichž vyplývá (stručně vyjádřeno), že stěžovatelův zdravotní stav vyžaduje standardní a komplexní lékařskou péči, přičemž je třeba zvážit i chirurgické řešení. Má za to, že uvedené znalecké posudky vyvrací lékařskou zprávu z Fakultní nemocnice v Motole, která hovoří o tom, že případná operace je namístě až po výstupu z výkonu trestu. Z uvedeného dovozuje, že během aktuálně probíhajícího výkonu trestu odnětí svobody mu nelze zajistit potřebnou zdravotní péči. Je proto přesvědčen, že byly splněny podmínky vyžadované ustanovením §325 odst. 1 trestního řádu pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Tvrdí, že Okresní soud v Šumperku rezignoval na řádné objasnění věci, když bezdůvodně nevyhověl jeho požadavku na nařízení ústního jednání za osobní účasti stěžovatele a návrhu na ústní výslech znalců. Trestním soudům vytýká, že nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Vzhledem k tomu, že námitky stěžovatele směřují výhradně proti zamítnutí jeho návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, musí k tomu Ústavní soud předně poznamenat, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o případném přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §325 trestního řádu. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí trestních soudů vyplývá, že výše uvedené znalecké posudky byly předloženy Oblastní lékařské komisi č. 3 Zdravotnické služby Vězeňské služby ČR, která posoudila zdravotní stav stěžovatele a dosavadní způsob jeho léčení v průběhu výkonu trestu odnětí svobody. Uvedená komise dospěla k závěru, že Vězeňská služba ČR je schopna stěžovateli poskytnout, resp. zajistit potřebnou péči a léčbu za předpokladu spolupráce pacienta. Komise dále uvedla, že stěžovatel netrpí závažnou nebo nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující jeho život a že je schopen výkonu trestu odnětí svobody. Z lékařské zprávy Fakultní nemocnice Motol dále vyplynulo, že zdravotní nález stěžovatele není akutní a případná operace může být provedena po výstupu z výkonu trestu (srov. č. l. 1-2 usnesení Okresního soudu v Šumperku a č. l. 4 usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci).
Ústavní soud proto nemůže akceptovat tvrzení stěžovatele, že trestní soudy rezignovaly na řádné objasnění věci, neboť náležitě přistoupily k otázce zjištění aktuálního zdravotního stavu stěžovatele a potřebám jeho léčby. Ve způsobu, jakým hodnotily provedené důkazy (včetně obou znaleckých posudků, na něž odkazuje stěžovatel), Ústavní soud neshledává žádné prvky libovůle či nelogičnost, tudíž nemá důvod do tohoto hodnocení zasahovat. Jestliže tedy trestní soudy dospěly k závěru, že zdravotní stav stěžovatele nevykazuje charakter těžké nemoci, jejíž existence může být podle §325 odst. 1 trestního řádu důvodem pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody, Ústavní soud považuje tento závěr za racionálně odůvodněný, a nebude jej proto rozporovat.
Trestní soudy se dostatečně vypořádaly i s návrhem stěžovatele na nařízení ústního jednání, resp. s jeho důkazními návrhy. Odkázaly na ustanovení §232 trestního řádu, podle kterého soud rozhoduje ve veřejném zasedání v případech, kdy to zákon výslovně stanoví, nebo ve kterých to považuje předseda senátu za potřebné, přičemž žádný z těchto předpokladů nebyl v daném případě naplněn. Trestní soudy shodně dospěly k závěru, že měly k dispozici dostatečné důkazy k rozhodnutí o žádosti stěžovatele (srov. č. l. 2 usnesení Okresního soudu v Šumperku a č. l. 5 usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci). Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ani v tomto případě nenachází důvod k tomu, aby uvedený závěr zpochybňoval.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu