ECLI:CZ:US:2023:1.US.724.23.1
sp. zn. I. ÚS 724/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Vigilance Prague s. r. o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2023 č. j. 16 Co 423/2022-137, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Česká nemocniční s. r. o., sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka má vůči vedlejší účastnici pohledávku v celkové výši 17 489 268 Kč. Protože je podle stěžovatelky zřejmé, že vedlejší účastnice svůj dluh nehodlá uhradit, dne 1. 12. 2022 se domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") vydání předběžného opatření spočívajícího buď v uložení povinnosti vedlejší účastnici složit do soudní úschovy částku 17 489 268 Kč, nebo povinnosti zdržet se jakékoli dispozice s dvěma specifikovanými bankovními účty a peněžními prostředky až do výše 17 489 268 Kč, společně s povinností příslušné banky, aby vedlejší účastnici neumožnila jakoukoli dispozici s týmiž bankovními účty a peněžními prostředky až do výše této částky.
3. Obvodní soud usnesením z téhož dne č. j. 33 Nc 2375/2022-63 jako předběžné opatření uložil vedlejší účastnici zdržet se jakékoli dispozice s dvěma tam specifikovanými bankovními účty a peněžními prostředky, které se na těchto účtech nacházejí, až do výše 17 489 268 Kč, a příslušné bance neumožnit vedlejší účastnici dispozice s těmito účty a peněžními prostředky v témže rozsahu. Obvodní soud rovněž uložil stěžovatelce do 30 dnů podat návrh ve věci samé. Stěžovatelka podle obvodního soudu osvědčila, že existuje reálné nebezpečí, že vedlejší účastnice nebude disponovat dostatečnými prostředky, aby splnila svůj dluh vůči stěžovatelce ve výši 17 489 268 Kč. Podle obvodního soudu tak je osvědčené, že by byl ohrožen výkon rozhodnutí posléze vydaného v řízení.
4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání vedlejší účastnice napadeným usnesením změnil uvedené usnesení obvodního soudu tak, že se návrh stěžovatelky odmítá. Podle městského soudu ze spisu vyplývá, že se stěžovatelka domáhala alternativně nařízení dvou předběžných opatření, přičemž jejich volbu ponechala na uvážení soudu ("co soud považuje za přiměřenější postup"). Obvodní soud nařídil předběžné opatření podle §76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, tedy povinnost nedisponovat s peněžními prostředky na účtech, avšak nijak nerozhodl o návrhu stěžovatelky na uložení povinnosti složit peníze do soudní úschovy. Návrh stěžovatelky je pak neurčitý. Volba předběžného opatření [zde buď podle §76 odst. 1 písm. d) o. s. ř., nebo §76 odst. 1 písm. e) téhož zákona] nemůže být dána do úvahy soudu. Návrh je neurčitý i v části, ve které stěžovatelka navrhuje uložit vedlejší účastnici povinnost zdržet se dispozice s peněžními prostředky. Z návrhu totiž není zřejmé, zda má jít o danou částku na každém z účtů, nebo celkovou částku na obou účtech dohromady, a v jakém rozsahu má být blokace provedena, aby šlo dohromady o danou částku.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka nejprve zdůrazňuje, že za situace, kdy proti napadenému usnesení jako rozhodnutí o předběžném opatření není přípustné dovolání, má Ústavní soud povinnost zajistit svou rozhodovací činností jednotnost rozhodování obecných soudů jako součást principu jednotnosti právního řádu podle čl. 1 Ústavy. Dále stěžovatelka tvrdí, že přijala-li by se argumentace městského soudu v napadeném usnesení, že šlo o návrh dvou předběžných opatření, měl by se druhý návrh, o kterém obvodní soud nerozhodl, odmítnout pro překážku věci rozhodnuté. Nadto, alternativní i eventuální petity jsou přípustné v řízení o žalobách a analogicky je lze akceptovat v řízení o vydání předběžného opatření, připouští-li to povaha věci. Domníval-li se městský soud, že o jednom z navrhovaných předběžných opatření nebylo rozhodnuto, měl situaci posoudit jako opomenutí části výroku, a návrh stěžovatelky sám zamítnout. V občanském soudním řízení platí zásada dispoziční, a to i v řízení odvolacím. Vedlejší účastnice neurčitost návrhu v odvolání nenamítala a městský soud tak nepřípustně rozhodl "o námitkách vlastních".
6. Stěžovatelka poté zdůrazňuje, že její návrh obsahuje eventuální petit. Výběr směřoval vůči soudu, nikoli vedlejší účastnici. Platí přitom, že soud zná právo a povinností žalobce je toliko popsat skutkový stav a formulovat petit, resp. uvést, čeho se domáhá. Soud může petit alternativní (právně) kvalifikovat jako eventuální a naopak. K tomu stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. I. ÚS 543/22 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 26 Cdo 2439/2020. Dále stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že nebylo zřejmé, jaká konkrétní částka se má na konkrétním účtu předběžným opatřením zablokovat. Takový závěr je přepjatě formalistický. Stěžovatelka je schopna zjistit číslo účtu jiné osoby, ale nikoli již výši zůstatku na něm, což je údaj podléhající bankovnímu tajemství. Odpovídá principu rozumnosti v právu a právní logice, že jako předběžné opatření lze navrhnout "blokaci" celkové částky na dvou účtech stejné banky. Nadto městský soud v usnesení ze dne 17. 6. 2021 sp. zn. 18 Co 187/2021 v jiné věci rozhodl právě tak, jak stěžovatelka navrhovala; tedy že se žalované a příslušné bance ukládá povinnost blokovat určitou částku na dvou účtech, aniž bylo specifikováno, kolik konkrétně na konkrétním účtu. Rozhodné je, že stěžovatelkou formulovaný petit v návrhu je materiálně vykonatelný.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměla (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
9. V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327)] vychází z předpokladu, že není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud vyslovil, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [viz např. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13 (N 144/70 SbNU 347)], byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) či ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad řádně vedeného soudního řízení [viz např. bod 13 nálezu ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 1121/20 (N 163/101 SbNU 132)].
10. Napadené rozhodnutí v nyní posuzované věci mělo zákonný podklad a vydal je k tomu příslušný orgán (soud). Tyto vady ostatně stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá. Jde-li o svévoli napadeného rozhodnutí, stěžovatelka jí spatřuje v odmítnutí svého návrhu, přestože k tomu nebyly dány předpoklady. Z napadeného usnesení se podává, že městský soud formuloval dva samostatné důvody, proč považoval návrh stěžovatelky za neurčitý. Prvním z nich je nepřípustnost ponechání na volbě soudu, jaké ze dvou navrhovaných předběžných opatření se má nařídit, a druhým pak nemožnost zjistit z obsahu návrhu, jakým způsobem se má předběžným opatřením provést "blokace" dvou účtů vedlejší účastnice. Oba důvody pak tvoří samostatné nosné důvody rozhodnutí.
11. Jde-li o důvod neurčitosti návrhu týkající se "zablokování" účtů, je z odůvodnění napadeného usnesení zřejmé, že městský soud neurčitost návrhu spatřuje v nemožnosti určit, zda se navrhuje zákaz dispozice se specifikovanou částkou celkem na dvou účtech, nebo na každém účtu v téže částce. Nešlo přitom jen o to, že stěžovatelka neurčila, kolik peněz na konkrétním účtu má být "zablokováno". Městský soud svými požadavky ve svém důsledku nepožaduje, aby stěžovatelka znala konkrétní výši zůstatku na účtech vedlejší účastnice. Nosným důvodem napadeného usnesení není tvrzení, že o stěžovatelkou navrhovaném předběžném opatření nelze rozhodnout či není materiálně vykonatelné. Nejde ani o nepřiměřený požadavek, aby stěžovatelka v návrhu doslovně formulovala výrok rozhodnutí, který by pak soud pouze převzal. Podle napadeného rozhodnutí totiž z návrhu není zřejmé již to, o jaké ze dvou logicky přípustných výkladových alternativ měl soud rozhodnout. To je přiměřeným požadavkem na srozumitelnost a určitost návrhu.
12. Ústavní soud pak z vyžádaného návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření zjistil, že z něj skutečně není zřejmé, jakou ze dvou uvedených výkladových alternativ měla stěžovatelka na mysli. Je sice pravdou, že stěžovatelka nyní odkazuje na rozsudek sp. zn. 18 Co 187/2021, ve kterém městský soud v jiné věci akceptoval nařízení předběžného opatření spočívající v "blokaci" dvou specifikovaných bankovních účtů, aniž bylo předem určeno, pod jakou částku nemá klesnout zůstatek na tom kterém z účtů. V uvedeném rozhodnutí šlo o součet stavu na obou bankovních účtech dohromady. Takto však stěžovatelka svůj návrh neformulovala. Nosný důvod napadeného rozhodnutí přitom spočívá již v tom, že z návrhu není zřejmé, jakou ze dvou výkladových alternativ má soud zvolit. Vycházela-li stěžovatelka při podání návrhu z jí odkazovaného rozsudku městského soudu sp. zn. 18 Co 187/2021, nic jí nebránilo v duchu tohoto rozhodnutí uvést, že předběžné opatření má vést k tomu, aby na bankovních účtech neklesl stav rovnající se dlužné částce ve svém součtu, případně na toto rozhodnutí odkázat, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá. To z návrhu skutečně v tomto směru zřejmé není, ani nepřímo.
13. Obstojí-li z ústavněprávního hlediska jeden z nosných důvodů pro odmítnutí návrhu stěžovatelky pro neurčitost, je nadbytečné se dále zabývat důvody dalšími. Při hodnocení, zda je napadené rozhodnutí projevem svévole, Ústavní soud dále zohlednil, že městský soud v napadeném rozhodnutí jednoznačně identifikoval vady návrhu stěžovatelky tak, aby případně mohla formulovat návrh nový, který již požadavkům na určitost bude vyhovovat (srov. obdobně např. usnesení ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1936/21). Přísnost u posuzování formálních aspektů návrhu na vydání předběžného opatření je kompenzována tím, že návrh na vydání předběžného opatření lze podat i opakovaně (viz usnesení ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1512/09). Z uvedených důvodů proto Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí prvky svévole.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu