ECLI:CZ:US:2023:1.US.739.23.1
sp. zn. I. ÚS 739/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Davidem Heydukem, advokátem, sídlem Jaselská 206/27, Brno, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2023 č. j. 14 Co 179/2022-246 a výroků I a V rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. března 2022 č. j. 20 Nc 5001/2021-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení částí v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Břeclavi ústavní stížností napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do péče matky (výrok I), uložil stěžovateli povinnost platit výživné (výrok II) a uhradit nedoplatek na výživném (výrok III), rozhodl o rozsahu styku stěžovatele s nezletilým (výroky IV a V), zamítl návrh stěžovatele na úpravu péče o nezletilého a stanovení výživného (výrok VI) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VII). Krajský soud v Brně výrokem I ústavní stížností napadeného rozsudku potvrdil prvostupňový rozsudek ve výroku I, změnil prvostupňový rozsudek ve výrocích II, III a V a zrušil prvostupňový rozsudek ve výroku VI a v tomto rozsahu řízení zastavil. Výrokem II pak krajský soud rozhodl o nákladech řízení.
Navzdory rozsahu, v jakém stěžovatel žádá zrušení napadených rozhodnutí, je podstatou ústavní stížnosti nesouhlas s tím, že nezletilý nebyl svěřen do střídavé péče. Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvádí, že důvody, pro které byl nezletilý svěřen do péče matky, neobstojí, neboť krajským soudem uváděné skutečnosti nejsou překážkou střídavé péče. Krajský soud podle stěžovatele argumentoval stabilitou výchovného prostředí, konflikty mezi rodiči a náročností střídavé péče, všechny tyto důvody však Ústavní soud již v minulosti odmítl. V konečném důsledku krajský soud chybně vyložil nejlepší zájem nezletilého, přičemž navíc interpretoval vyjádření nezletilého, že by mu střídavý pobyt u stěžovatele nevadil, v neprospěch střídavé péče. Napadená rozhodnutí navíc soudy podle stěžovatele řádně neodůvodnily.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který stojí mimo soustavu soudů a není další instancí v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavně zaručených práv.
Jakkoli Ústavní soud v minulosti vyjádřil svůj názor na to, jakou podobu péče o nezletilé dítě shledává "ideální" (slovy nálezu sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016), zejména v rodinných věcech platí, že každý případ je jedinečný, a tak je k němu potřeba přistupovat. Proto v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu platí, že "svěření dítěte do střídavé péče není automatickým řešením při rozchodu rodičů" (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3468/22 ze dne 31. 1. 2023).
Nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí tedy být zkoumán vždy s přihlédnutím k situaci, v níž se nezletilý nachází, nikoli šablonovitě podle obecných východisek, které byly vyjádřeny ve vztahu k jiným případům. Jak uvedl Výbor pro práva dítěte v obecném komentáři č. 14 k Úmluvě o právech dítěte, koncept nejlepšího zájmu dítěte musí být flexibilní a v rámci individuálního rozhodování musí být aplikován na základě jedinečných okolností s přihlédnutím ke konkrétní situaci dítěte. V souladu s tím Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3350/22 ze dne 8. 2. 2023 konstatoval, že soudy nemohou rozhodovat o střídavé péči na základě "obecného odkazu" na určitá kritéria, přičemž jak Ústavní soud uvedl, soudy musejí "hledat" nejméně špatné ze všech špatných řešení.
Je přitom zjevné, že obecné soudy, které jsou v užším a bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, jsou k nalezení takového řešení předurčeny daleko lépe než Ústavní soud. Pokud se tedy soudy na základě konkrétních okolností případu přikloní k řešení, které považují za - slovy nálezu sp. zn. I. ÚS 3350/22 - "nejméně špatné", je tím prostor pro zásah Ústavního soudu značně limitován.
Právě tak tomu přitom v posuzované věci bylo. Soudy se podrobně zabývaly rodinnou situací stěžovatele, nezletilého a jeho matky, přičemž zejména odvolací soud následně podrobně a přesvědčivě vysvětlil své úvahy, které ho vedly k závěru, že nejvhodnějším řešením bude svěření dítěte do péče matky. Na odůvodnění jeho rozhodnutí lze pro stručnost odkázat, přičemž zdůraznit je možno především skutečnost, že dosud o nezletilého pečovala převážně matka, neboť stěžovatel se z možnosti plného výkonu všech rodičovských práv a výkonu péče o nezletilého sám fakticky vyloučil v důsledku svého jednání, pro něž byl opakovaně odsouzen k trestu odnětí svobody, kde strávil převážnou část života nezletilého. Stěžovatel tak o nezletilého dosud řádně nepečoval a došlo i k jistému odcizení mezi stěžovatelem a nezletilým.
Jde-li o vyjádření nezletilého, není pravda, že by odvolací soud vzal toto vyjádření jako argument proti střídavé péči. Odvolací soud nepovažoval střídavou péči za vhodné řešení z jiných důvodů, zároveň se však zabýval i tím, zda např. střídavá péče není silným přáním nezletilého. To však z pohovoru nezletilého s opatrovníkem, který se ostatně také vyjádřil proti střídavé péči, nevyplynulo.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu