ECLI:CZ:US:2023:1.US.788.23.1
sp. zn. I. ÚS 788/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Františka Stejskala a Libuše Stejskalové, zastoupených JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. února 2023 č. j. 5 As 250/2022-76 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2022 č. j. 30 A 38/2022-36, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Městského úřadu Boskovice, sídlem náměstí 9. května 954/2, Boskovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
1. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelé se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") domáhali určení, že postup vedlejšího účastníka, spočívající v nevyřízení dvou podání ze dne 9. 1. 2022 a 14. 1. 2022, je nezákonným zásahem. Stěžovatelé zdůraznili, že tato dvě podání bylo možné vyložit jako podnět k zahájení řízení z moci úřední o odstranění stavby spočívající v opravě obecní kanalizace. Cílem podání bylo obnovit původní stav, kdy při opravě obecní kanalizace byla zničena přípojka stěžovatelů na dešťovou kanalizaci.
2. Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Shledal, že stěžovatelé v prvním i druhém podání jasně formulovali požadavek, aby se účastnili domnělého řízení o povolení stavby kanalizace, ať už probíhajícího či skončeného. Tomu odpovídal i nadpis obou podání. Podání nebyla nejasná a neurčitá, a nebylo povinností vedlejšího účastníka vyzvat stěžovatele k odstranění vad. Žádné z podání nadto neobsahuje, byť jen náznakem, požadavek na zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby. Kromě toho Ministerstvo zemědělství stěžovatelům později vysvětlilo, že žádné povolení na stavbu opravy kanalizace vydáno nebylo a proč tomu tak je.
3. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelů. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatelé v řízení o kasační stížnosti uvedli, že se zásahovou žalobou snažili domoci nápravy závadného stavu vzniklého po výměně jejich kanalizační přípojky, kterému muselo předcházet povolení stavby. Jejich záměrem nebylo stát se účastníky nezahájeného řízení, ani napadnout neexistující stavební povolení. Podstatou posuzovaných podání bylo sdělit, že v důsledku vadně provedených stavebních prací do jejich domu zatéká. Žaloba stěžovatelů však spočívala na jediném argumentu, a tedy zda vedlejší účastník pochybil, nereagoval-li na podání stěžovatelů výzvou k odstranění předepsaných náležitostí či jiných vad. Z podání stěžovatelů přitom jasně vyplývala jejich vůle stát se účastníky hypotetického řízení, a žádné náležitosti jim nechyběly. Neexistovalo-li žádné takové řízení, měl o tom vedlejší účastník stěžovatele informovat, což však učinil. Z podání dále skutečně ani náznakem nevyplývá, že podle stěžovatelů je stavba kanalizace prováděna v rozporu se zákonem (bez povolení či v rozporu s ním). K námitkám stěžovatelů, že se obešel rozvrh práce kvůli osobním vazbám soudců Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, Nejvyšší správní soud uvedl, že mu žádné porušení rozvrhu práce známo není. Soudce Nejvyššího správního soudu nemůže ovlivnit, jakou věc bude projednávat a rozhodovat o ní. Rozvrh práce je veřejný a přidělování věci ovládá prvek náhody. O námitce podjatosti stěžovatelů vůči soudcům pátého senátu ostatně Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 25. 11. 2022 č. j. Nao 161/2022-55 tak, že tito soudci nejsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni.
II.
Argumentace stěžovatelů
1. Stěžovatelé tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou důsledkem dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu o jejich ústavních stížnostech (např. usnesení ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2514/21 a ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2643/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz); stali se "obětí nevybíravého, soustavného a neutuchajícího útisku, který sleduje toliko bezmeznou snahu stěžovatele vyblokovat, až vytěsnit ze soudních řízení ...". K tomu stěžovatelé odkazují na jiné věci, např. řízení u krajského soudu vedené pod sp. zn. 62 A 97/2021 či u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 E 1/2022, v nichž soudy podle stěžovatelů postupují tak, aby jim zmařily dokončení stavby jejich domu. Nejvyšší správní soud se pak v nyní posuzované věci opomněl vypořádat s tvrzením stěžovatelů v kasační stížnosti, že vedlejší účastník měl zahájit k podáním stěžovatelů z mocí úřední řízení o odstranění stavby (opravy kanalizace), protože je známo, že v praxi stavební úřady zahájí obdobné řízení i za situace, kdy někdo nahlíží do správního spisu. Nadto stěžovatelé dokládají přepisem audionahrávky, že referentka vedlejšího účastníka na kontrolní prohlídce v jiné věci zdůraznila, že se jako představitelka úřadu musí zabývat každým podnětem. To značí, že ke stěžovatelům vedlejší účastník v nyní posuzované věci přistupoval rozdílně.
2. Dále stěžovatelé tvrdí, že senát 30 A krajského soudu a pátý senát Nejvyššího správního soudu porušují společně rozvrh práce, protože jsou jejich věci přidělovány předně a výhradně pátému senátu Nejvyššího správního soudu; stěžovatelé upozorňují na to, že Nejvyšší správní soud projednával či projednává celkem 11 jejich věcí a 6 z nich projednával a rozhodoval v nich pátý senát. Vypořádání těchto námitek v usnesení sp. zn. Nao 161/2022 je strohé a vyhýbavé. Stěžovatelé uzavírají, že ani Ústavní soud není schopen ochránit ústavně zaručená práva stěžovatelů. Stěžovatelé jsou "vytěsňováni" a "vyblokováni" ze soudních řízení, je na ně "uvaleno informační embargo". Také Ústavní soud se nechal ovlivnit pomluvami stěžovatelů soudy a stabilně a neochvějně drží ochrannou ruku nad obecnými a správními soudy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměli (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování správních soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na správních soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
2. Vzhledem k obsahu námitek stěžovatelů, které z velké části směřují proti postupu různých orgánů veřejné moci v různých věcech, je vhodné zdůraznit, že předmětem nyní posuzované ústavní stížnosti jsou z podnětu samotných stěžovatelů toliko (v záhlaví uvedená) napadená rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího správního soudu. Jakkoli proto Ústavní soud rozumí snaze stěžovatelů upozornit na jimi tvrzenou systematicky páchanou "nespravedlnost" vůči nim, pro Ústavní soud je při hodnocení napadených rozhodnutí především rozhodné, zda se správní soudy vypořádaly s podstatou žaloby stěžovatelů, zda přiměřeně, srozumitelně a věcně reagovaly na jejich rozhodné námitky, a zda tak lze napadená rozhodnutí akceptovat jako projevy nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
3. Z napadených rozhodnutí se přitom srozumitelně podává, že žaloba stěžovatelů směřovala k prohlášení nezákonnosti zásahu vedlejšího účastníka spočívajícího v tom, jak naložil s dvěma podáními stěžovatelů. Podle správních soudů přitom vedlejší účastník na tato podání reagoval v souladu se zákonem; nešlo o nejasná podání, bylo z nich zřejmé, čeho se stěžovatelé domáhají. Žádným způsobem z nich nešlo seznat, že jde o podnět k zahájení řízení o odstranění stavby pro rozpor se zákonem. Nepodávalo se z nich ani to, že stavební úpravy kanalizace nejsou provedené v souladu se zákonem. Ústavní soud napadená rozhodnutí hodnotí tak, že se správní soudy s podstatou žaloby vypořádaly. Jejich odůvodnění jsou srozumitelná, logická a nevybočují ze zákonného rámce daného zněním, smyslem a účelem zejména zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Napadená rozhodnutí nejsou svévolná. Nynější námitky stěžovatelů přitom představují pouhou pokračující polemiku s těmito závěry, což zásadně samo o sobě nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
4. Nejvyšší správní soud rovněž reagoval na námitky stěžovatelů směřující proti jeho postupu při přidělování agendy, resp. proti rozhodujícím soudcům ve věci. Jak se podává z usnesení sp. zn. Nao 161/2022, Nejvyšší správní soud nevyloučil z projednávání a rozhodování nyní posuzované věci soudce pátého senátu téhož soudu, protože námitky stěžovatelů směřovaly proti postupu soudců v jiných věcech, což podle zákona není důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Ústavní soud takové odůvodnění považuje za srozumitelné, logické a přiměřené. Též z ústavní stížnosti se ostatně podává, že stěžovatelé své námitky směřují zejména proti postupu orgánů veřejné moci, jakož i rozhodujících soudců v dřívějších věcech. Závěry Nejvyššího správního soudu proto v tomto směru jsou odpovídající zjištěným okolnostem věci i zákonu a jsou řádně odůvodněné.
5. Jde-li o tvrzení stěžovatelů o manipulaci s přidělováním věcí mezi jednotlivé senáty Nejvyššího správního soudu, rovněž zde se Nejvyšší správní soud s těmito tvrzeními vypořádal. Sami stěžovatelé v ústavní stížnosti setrvávají na tom, že Nejvyšší správní soud musel svévolně mimo mechanismus určený rozvrhem práce určit příslušný senát pro rozhodování jejich věci, avšak jedinou skutečnou indicií je poměr počtu věcí, o kterých pátý senát rozhodoval v poměru k počtu věcí přidělených jiným senátům téhož soudu. Je sice pravdou, že pátý senát rozhodoval ve většině věcí stěžovatelů, to však nijak samo o sobě nesvědčí o tom, že je to právě důsledek svévolného přidělování věcí stěžovatelů pátému senátu mimo rozvrh práce. Není ani zřejmé, jaké motivace by podle stěžovatelů měli mít soudci pátého senátu k tomu, aby si "naschvál" vybírali věci stěžovatelů a následně jim "naschvál" zamítli jejich kasační stížnosti. O takovém jednání stěžovatelé vskutku žádné indicie nepředkládají, mimo neurčitá subjektivní tvrzení o všeobecném spiknutí proti nim. Napadená rozhodnutí jsou však věcná, srozumitelná, korektní a nijak z nich neplyne jakákoli snad osobní zášť vůči stěžovatelům. Námitky stěžovatelů v tomto směru Ústavní soud hodnotí jako spekulativní, a tedy bez náležité ústavněprávní relevance.
1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelů (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu