ECLI:CZ:US:2023:1.US.875.23.1
sp. zn. I. ÚS 875/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 6 To 358/2022-256 ze dne 9. února 2023, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kroměříži (dále jen okresní soud") usnesením č. j. 17 T 56/2016-214 ze dne 11. listopadu 2022 rozhodl, že stěžovatel se ve zkušební době z rozsudku okresního soudu č. j. 17 T 56/2016-134 ze dne 19. září 2016 osvědčil. Ke stížnosti státní zástupkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu a nově rozhodl tak, že stěžovatel vykoná souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let ve věznici s ostrahou.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu zakotvené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel uvádí, že rozsudkem okresního soudu č. j. 17 T 56/2016-134 ze dne 19. září 2016 byl za přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku okresního soudu č. j. 9 T 113/2014-761 ze dne 21. ledna 2016, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let; zkušební doba skončila dne 21. ledna 2021. Dne 25. března 2021 proběhlo veřejné zasedání okresního soudu k posouzení osvědčení stěžovatele, které bylo s ohledem na zahájené trestní stíhání odročeno na neurčito. Rozsudkem okresního soudu č. j. 9 T 37/2022-1122 ze dne 6. září 2022 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu podvodů podle §209 odst. 1, 2 a 3 trestního zákona, jichž se měl dopustit od 6. ledna 2016 do 10. listopadu 2017 a od 23. ledna 2019 do 11. ledna 2021, a za uvedené jednání mu byl uložen úhrnný peněžitý trest ve výši 250 000 Kč, který stěžovatel uhradil. Podle §69 odst. 3 trestního zákoníku došlo uhrazením pravomocně uloženého peněžitého trestu k jeho zahlazení, a proto není možné na stěžovatele nahlížet jako na osobu, která se ve zkušební době neosvědčila; nelze přihlížet ani ke spáchání přestupku v roce 2018, za který mu byla uložena pokuta 1000 Kč, kterou rovněž uhradil.
4. Stěžovatel vytýká krajskému soudu rozhodnutí o vykonání trestu; jeho závěry považuje za rozporné se základními lidskými právy a svobodami (čl. 7, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 26 Listiny) a za projev libovůle. Stěžovatel přitom již v řízení před krajským soudem odkazoval na jiná řízení okresního soudu (sp. zn. 9 T 251/2014, sp. zn. 1 T 12/2020 a sp. zn. 2 T 137/2020), v nichž bylo pravomocně rozhodnuto o osvědčení obviněných ve zkušební době, přestože i ti se dopustili trestné činnosti, za kterou byli potrestáni peněžitými tresty. Rozhodnutí krajského soudu ve své věci považuje za nepředvídatelné, tedy v rozporu s právem na spravedlivý proces. Vedení řádného života ve zkušební době je podle stěžovatele nutno chápat tak, že ten, komu je nabídnuto toto dobrodiní, nesmí být odsouzen pro jiné trestné jednání spáchané ve zkušební době, nesmí se dopustit ani jiného protiprávního jednání, zároveň není možné přihlížet k zahlazenému odsouzení. Stěžovatel je proto přesvědčen, že se ve zkušební době osvědčil a má za to, že v době ukládání alternativních trestů je zvolený postup nedůvodný a jeho striktní aplikace by mohla vést ke kolapsu vězeňství.
5. Z napadeného usnesení je patrné, že krajský soud zjišťoval ve veřejném zasedání za účasti stěžovatele řádně a zákonným postupem jeho možné osvědčení se ve zkušební době a ve svém rozhodnutí vysvětlil, že se stěžovatel neosvědčil. Přestože uhrazením peněžitého trestu vznikla fikce neodsouzení stěžovatele za dvojnásobný přečin podvodu, nepovažoval krajský soud chování stěžovatele ve zkušební době za vedení řádného života. Krajský soud přitom uvedl, že bloková pokuta za přestupek z roku 2018 byla uhrazena teprve v průběhu jednání soudu v roce 2022 a za účelové považoval rovněž okamžité zaplacení peněžitého trestu, aniž by stěžovatel jakkoli nahradil škodu v celkové výši 294 627 Kč, kterou způsobil poškozené (Česká republika) svým protiprávním jednáním. K odkazu stěžovatele na obdobná rozhodnutí okresního soudu o osvědčení se krajský soud uvedl, že každou trestní věc je třeba posuzovat individuálně.
6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a jeho zásah připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole či libovůle. Ústavnímu soudu nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu, ale ani k rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu, protože jde o kompetenci obecných (trestních) soudů a je v této oblasti zcela nezastupitelné [čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 40 odst. 1 Listiny; viz i nález sp.
zn. II. ÚS 455/05 ze dne 24. dubna 2008 (N 74/49 SbNU 119)].
7. Pro posouzení věci je podstatné chápání pojmu vedení řádného života, jehož vlastní výklad stěžovatel předestřel v ústavní stížnosti. Judikatura a právní teorie však tento pojem neztotožňuje jen s tím, že podmíněně odsouzený v průběhu zkušební doby nespáchal další trestný čin. Vedením řádného života se rozumí, že podmíněně odsouzený ve zkušební době dodržuje právní řád, plní základní povinnosti (i vůči státu a společnosti), má legální zdroj příjmů a nepáchá přestupky ani jiné delikty. Méně škodlivé delikty nebo nedbalostní trestné činy samy o sobě nemusí vést k nařízení trestu, na rozdíl od úmyslně spáchaného trestného činu. Z toho lze dovodit, že krajský soud důkladně prověřoval okolnosti případu a dospěl k závěru, že účel podmíněného odložení výkonu trestu nebyl naplněn. Nevysloví-li obecný soud při posuzování konkrétních okolností každého jednotlivého případu shodný závěr jako v jiném individuálním rozhodování, neznamená to, že jeho rozhodnutí je projevem libovůle.
8. Právo na přístup k soudu (čl. 36 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) zaručuje každému, že řízení v jeho věci bude probíhat podle předem stanovených pravidel u nestranného a nezávislého soudu. Tato práva však neposkytují záruku, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení, ani že jím vyslovený výklad právní normy bude bez dalšího přijat a aplikován. Rozhodl-li krajský soud jinak, než stěžovatel očekával, nejde o porušení jeho základních práv a sama nespokojenost nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze prezentuje svůj nesouhlas s rozhodnutím krajského soudu a neuvádí žádnou okolnost, která by svědčila o skutečném zásahu do jeho základních práv. Lze chápat stěžovatelovu nespokojenost s napadeným rozhodnutím; krajský soud ale postupoval a rozhodl zcela v souladu s právní úpravou, své usnesení řádně odůvodnil a základní práva stěžovatele neporušil.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu