ECLI:CZ:US:2023:1.US.900.23.1
sp. zn. I. ÚS 900/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti J. P., zastoupené Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou se sídlem Malátova 633/12, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 21. 12. 2022 č. j. 36 Co 218/2022-198, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 24. 5. 2022 č. j. 11 Nc 50056/2021-115 svěřil nezletilého M. P., nezletilou A. P. a nezletilého A. P. pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů do péče stěžovatelky (matky) (výrok I) a upravil styk otce s nezletilými (výrok II.). Soud dále stanovil výši výživného, kterým je otec povinen přispívat na výživu nezletilých (výrok III.) a zamítl návrh stěžovatelky na nahrazení souhlasu otce s individuálním vzděláváním nezletilé A. P. (výrok IV.).
K odvolání otce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil výrok I. a II. rozsudku okresního soudu tak, že se nezletilý M. P., nezletilá A. P. a nezletilý A. P. svěřují do střídavé péče rodičů a upravil běžný i speciální režim střídavé péče (výrok I.). Ve výroku II. a III. rozhodl o povinnosti stěžovatelky a otce přispívat na výživné nezletilých.
Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu o svěření nezletilých dětí do střídavé péče. Namítá, že závěry krajského soudu jsou překvapivé, bez opory v dokazování a důkladného odůvodnění. Krajský soud se podle stěžovatelky dostatečně nevypořádal s přáním a vyjádřením nezletilých jak ve vztahu k jejich otci, tak k režimu střídavé péče. Namísto vyhodnocení nejlepšího zájmu dětí krajský soud konstatoval, že výlučná péče stěžovatelky se stanoveným širokým stykem otce s dětmi není v objektivním zájmu všech dětí, aniž by tento zájem definoval. Podle stěžovatelky krajský soud upřednostnil práva otce před právy nezletilých dětí. Stěžovatelka dále považuje za překvapivý závěr krajského soudu, že v objektivním zájmu nezletilých pro zachování jejich sourozeneckých vazeb je zachování jednotného režimu péče o všechny děti.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných, než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Ústavní soud tak zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu jemu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Obzvláště rezervovaně Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných, včetně rozhodování o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti a o úpravě styku mezi nezletilými a rodiči. Důvodem je především skutečnost, že princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, má ve statusových věcech přednost před ochranou základních práv. Tato skutečnost se odráží i v tom, že ve věcech upravených ve druhé části platného občanského zákoníku není, až na výjimky, proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu se tak zužuje. Přezkumná pravomoc se koncentruje pouze na posouzení, jestli nejde o zcela extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý (řádný) proces.
Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že otázkou ústavních aspektů svěřování nezletilého do péče po rozvodu či rozchodu jeho rodičů se opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí. Z nich nevyplývá žádná priorita při způsobu rozhodování o svěření nezletilého do péče rodičů. Při nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních poměrů každého jednotlivého případu, založených na konkrétních skutkových zjištěních při respektování smyslu a účelu konkrétních zákonných ustanovení (srovnej např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1506/13, IV. ÚS 106/16, IV. ÚS 582/15, III. ÚS 816/15, IV. ÚS 773/19 a IV. ÚS 1286/18). Kritéria pro nařízení střídavé péče představují referenční vodítko pro rozhodování civilních soudů a jejich naplnění závisí na relevantních okolnostech věci. Každý jednotlivý případ má totiž svou jedinečnou charakteristiku, která může mít vliv na přijetí jiného, odlišného právního závěru, byť by šlo o zdánlivě obdobné věci. K takovým okolnostem může - jako je tomu v předmětné věci - patřit i skutečnost, že prostředí u matky a u otce jsou sice diametrálně rozdílná, avšak žádný z výchovných přístupů rodičů nelze považovat za vhodnější pro nezletilé děti.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně vysvětlil, z jakých důvodů přikročil k nastavení symetrické střídavé péče matky a otce s úpravou speciálního režimu v době prázdnin ve stejném rozsahu pro každého z rodičů. Srozumitelně a logicky objasnil, proč na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že dohoda, kterou rodiče po zrušení společné domácnosti ke konci srpna 2021 uzavřeli, a podle které by všechny nezletilé děti byly svěřeny do výlučné péče matky a otci byl umožněn široký styk s nimi, a od které otec v průběhu řízení po projevení se výchovných rozdílů mezi rodiči odstoupil, není v objektivním zájmu všech nezletilých dětí. Vzal přitom mj. v potaz i skutečnost, že dosavadní předběžná úprava péče o všechny nezletilé děti daná usnesením okresního soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 11 Nc 38007/2022-7, podle níž byla stěžovatelce uložena povinnost snášet péči otce o nezletilé v širokém rozsahu, se blížila střídavé péči a nezletilí M. P. a nezletilá A. P. podle zprávy základní školy a nezletilý A. P. podle zprávy mateřské školy v nich při tomto režimu péče výborně prospívají.
Nelze se také ztotožnit s námitkou stěžovatelky o nezohlednění názorů nezletilých. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že právě za situace, kdy výchovná působení rodičů jsou zásadně rozdílná a tyto rozdíly v průběhu řízení stále více vycházely najevo, nelze vycházet pouze z jejich přání, ale vycházet i z výše uvedené skutečnosti.
Ústavní soud uzavírá, že v nyní posuzované věci krajský soud dostatečně pečlivě a s přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem objasnil důvody, které jej vedly k závěru o svěření nezletilých do střídavé péče.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu