ECLI:CZ:US:2023:1.US.903.23.1
sp. zn. I. ÚS 903/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti jinému zásahu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, KŘP Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, SKPV, spočívajícího v jejich postupu ve věci vedené pod č. j. KRPL-27817/TČ-2014-180571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), v trestní věci vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014- 180571 bylo porušeno její základní právo na účinné vyšetřování vyplývající z práva na život podle čl. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu pokračovat v tomto porušování jejího práva na účinné vyšetřování.
2. V roce 2014 oznámil syn - a zároveň opatrovník - stěžovatelky policejnímu orgánu podezření o spáchání trestné činnosti, jíž se měl dopustit personál Krajské nemocnice Liberec, a. s., poskytnutím nedostatečné, resp. nevhodné, léčby stěžovatelce na podzim roku 2013. Policejní orgán trestní věc celkem třikrát odložil postupem podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Prověřování bylo policejním orgánem znovu otevřeno podle pokynu státního zástupce okresního státního zastupitelství, jakožto dozorového státního zástupce v posuzované trestní věci, ze dne 23. 5. 2022 č. j. ZN 2574/2014-464.
3. Ústavní soud nepovažuje za nutné podrobněji rekapitulovat dosavadní průběh trestního řízení. Pro detailní popis odkazuje na svá předchozí rozhodnutí ve věci stěžovatelky, konkrétně na usnesení ze dne 6. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 95/23, usnesení ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 1099/22, usnesení ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1008/20 či usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 671/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz).
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že v jejím případě jsou naplněny oba výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tj. že ústavní stížnost podstatně přesahuje její vlastní zájmy, neboť slouží ochraně společnosti před dalším trestným jednáním podezřelých lékařů, a dále že v řízení dochází ke značným průtahům, z nichž jí vzniká vážná a nezvratná újma.
5. Stěžovatelka předně v ústavní stížnosti uvádí, že obdobnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 747/23 a že, byť ponechává stížnostní námitky vesměs ve stejném znění, nejde podle ní o stejnou stížnost. Naplnění podmínky přípustnosti ústavní stížnosti spatřuje jednak v tom, že hrozí promlčení skutků v desetileté promlčecí době, jednak v tom, že dotčení lékaři nebudou nikdy postaveni před nezávislý soud. Tvrdí, že povinností vlády České republiky je zajistit ochranu zranitelných osob, což nečiní, o čemž podle ní svědčí i její případ. Podotýká, že nemá k dispozici účinný právní prostředek nápravy před národním orgánem. Má za to, že jí svědčí hájitelné tvrzení, že jednáním lékařů došlo v roce 2013 k ohrožení jejího života.
6. V další části ústavní stížnosti opětovně popisuje, proč má za to, že se ošetřující lékaři zdravotnického zařízení dopustili zvlášť závažného zločinu vraždy ve stadiu pokusu a zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví. Dovolává se závěrů jí předloženého posudku znalce PharmDr. Dalibora Černého, Ph.D., jehož vyloučení pro podjatost považuje za nezákonné a účelové. Účastníkům řízení vytýká ignorování jejích důkazních návrhů a nedostatečný a liknavý procesní postup. Vyjadřuje i pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti rozhodujících orgánů činných v trestním řízení.
III.
Přípustnost ústavní stížnosti
7. Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu. V nyní posuzované věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
8. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a jeho pravomoc spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
9. Je nutno připomenout, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud s takřka shodnou argumentací, jakou uplatnila již ve svých předchozích ústavních stížnostech, které taktéž směřovaly proti všeobecnému postupu nynějších účastníků řízení v totožné trestní věci a které Ústavní soud usneseními ze dne 6. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 95/23 a ze dne 17. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 747/23 odmítl jako nepřípustný návrh [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Ostatně sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že ponechává stížnostní námitky v totožném znění, jako ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 747/23. V nyní posuzované věci neuvádí stěžovatelka žádná nová tvrzení, jež by odůvodňovala přijetí odlišného rozhodnutí.
10. I pro posouzení nynější ústavní stížnosti je rozhodné, že předmětné trestní řízení nebylo doposud skončeno, nýbrž se stále nachází ve fázi prověřování. Ústavní soud přitom zásadně není oprávněn zasahovat do teprve probíhajících řízení, v nichž stěžovatelé ještě nevyčerpali všechny možnosti, jak se dobrat ochrany svých ústavně zaručených základních lidských práv a svobod. Vstoupil-li by Ústavní soud do posuzované věci již nyní, porušil by formální i materiální princip subsidiarity ovládající řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost stěžovatelky je proto nepřípustná pro její předčasnost.
11. Ústavní soud rovněž setrvává na stanovisku vyjádřeném již v usnesení ze dne 17. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 747/23, že neshledal v dané věci naplnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Údajný podstatný přesah vlastních zájmů ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu stěžovatelka opírá o tvrzení, že společnosti hrozí nebezpečí v podobě opakování trestné činnosti ošetřujícími lékaři zdravotnického zařízení. Jde však o čistou spekulaci. Nelze ani uzavřít, že by ve věci docházelo ke značným průtahům v řízení o podaném opravném prostředku a z těchto průtahů by stěžovatelce vznikala nebo mohla vzniknout vážná a neodvratitelná újma [§75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
12. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
13. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že nynější rozhodnutí nezbavuje stěžovatelku jejího práva podat v budoucnu případně novou ústavní stížnost proti rozhodnutí, jímž se trestní řízení končí, bude-li mít za to, že v trestním řízení nebyl jí tvrzený stav neústavnosti napraven.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2023
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj