ECLI:CZ:US:2023:1.US.909.23.1
sp. zn. I. ÚS 909/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., nyní ve vazbě ve Vazební věznici v Olomouci, zastoupeného Mgr. Lucií Palíkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 461/3, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 2/2023-1078 ze dne 1. února 2023 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 49 T 2/2022-1022 ze dne 25. listopadu 2022, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodl v hlavním líčení o ponechání stěžovatele ve vazbě za trvání důvodů podle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ve vazebním zasedání stížnost stěžovatele zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatel uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č. j. 12 T 109/2021-204 ze dne 25. dubna 2022 byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákona, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců; odvolání stěžovatele krajský soud zamítl usnesením č. j. 3 To 148/2022-246 ze dne 26. července 2022. Dále Okresní soud v Kladně usnesením č. j. 6 PP 8/2020-133 ze dne 20. září 2022 rozhodl o dovykonání trestu odnětí svobody, z něhož byl stěžovatel usnesením téhož soudu č. j. 6 PP 8/2020-50 ze dne 7. února 2020 podmíněně propuštěn. Ke dni vydání napadeného usnesení krajského soudu měl stěžovatel dva nevykonané tresty odnětí svobody v celkové délce čtrnácti měsíců, a přesto byl ponechán ve vazbě.
4. Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva, neboť krajský soud jej nepřevedl do výkonu trestu odnětí svobody, v němž není podroben stejným omezením jako ve vazbě, čímž by mohlo být mařeno objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Podle čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny lze omezit člověka na osobní svobodě různými způsoby, jimž musí odpovídat specifické důvody, které nejsou vzájemně alternativní, a kombinovat je lze jen, stanoví-li to zákon. Výkon vazby nemá bránit výkonu trestu odnětí svobody, a proto je stěžovatel přesvědčen, že součásti uvedeného základního práva je nebýt ponechán ve vazbě, jsou-li splněny podmínky pro nástup výkonu trestu; k tomu odkazuje na usnesení sp. zn. IV. ÚS 650/18 ze dne 17. dubna 2018. Dále stěžovatel poukazuje na závěry soudů v napadených usneseních, které považuje za vadné a vzájemně si odporující, a navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv a napadená usnesení zrušil.
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují znaky libovůle.
6. Z napadených usnesení se podává, že bezprostředně před rozhodnutím o vazbě uznal krajský soud rozsudkem č. j. 49 T 2/2022-991 stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 a odst. 4 písm. a) trestního zákona, a uložil mu za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2022, č. j. 12 T 109/2021-204, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 26. července 2022, sp. zn. 3 To 148/2022, souhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Tento rozsudek dosud nenabyl právní moci, projednání odvolání je u vrchního soudu pod sp. zn. 5 To 3/2023 naplánováno na 19. dubna 2023.
7. Zákonné důvody pro ponechání stěžovatele krajský soud řádně odůvodnil, poukázal na špatné chování stěžovatele vůči personálu věznice, nedodržování řádu výkonu vazby a na nepravomocné rozhodnutí o vině a trestu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel je za nyní souzené jednání ohrožen podstatně vyšším trestem (13 let namísto 13 měsíců), nepovažoval krajský soud za vhodné převedení stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody, v němž by mohl získat "odměnu" i ve formě "pohybu mimo věznici". Tyto závěry sdílel i vrchní soud v rozhodnutí o stížnosti. Jde-li o odkaz na usnesení sp. zn. IV. ÚS 650/18, i v něm Ústavní soud konstatoval, že z ústavně právního hlediska není rozdíl mezi výkonem trestu odnětí svobody a vazbou; jde tedy o rovnocenná omezení. Podle §74a trestního řádu může soud rozhodnout o nezbytných omezeních obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody, jsou-li splněny důvody vazby, tím však není vyloučeno vazební stíhání osoby, která teprve má být do výkonu trestu odnětí svobody dodána.
8. Stěžovatel zakládá svou ústavní stížnost na přesvědčení, že právo na osobní svobodu (čl. 8 Listiny) zahrnuje právo přednostně vykonávat trest odnětí svobody před vazbou. Jinými slovy, jestliže rozhodly obecné soudy o důvodnosti vazby namísto nařízení výkonu dříve uložených trestů, toto jeho základní právo porušily. Uvedené základní právo ale "pouze" poskytuje záruku, že zbavení osobní svobody je možné jen ze zákonných důvodů, stanoveným způsobem a na základě rozhodnutí soudu. Neupřednostňuje některý důvod pro omezení osobní svobody před jiným tak, jak účastník řízení očekává. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) představuje nárok účastníka řízení, že jeho (trestní) věc bude projednávat obecný soud (čl. 90 Ústavy České republiky) podle předem stanovených pravidel, nezaručuje však, že rozhodnutí obecného soudu bude naplňovat očekávání účastníka řízení.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, že obecné soudy napadenými usneseními zasáhly jeho základní práva. Jejich rozhodnutí splňuje zákonné požadavky; existují vazební důvody a napadená usnesení jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu