ECLI:CZ:US:2023:1.US.95.23.1
sp. zn. I. ÚS 95/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti jinému zásahu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, spočívajícímu v jejich postupu v trestní věci vedené pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), Okresního státního zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství") a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), v trestní věci vedené policejním orgánem pod sp. zn. KRPL-27817/TČ-2014-180571 bylo porušeno její základní právo na účinné vyšetřování vyplývající z práva na život podle čl. 6 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu pokračovat v tomto porušování jejího práva na účinné vyšetřování.
II.
Shrnutí dosavadního řízení
2. V roce 2014 oznámil syn - a zároveň opatrovník - stěžovatelky policejnímu orgánu podezření o spáchání trestné činnosti, jíž se měl dopustit personál Krajské nemocnice Liberec, a.s. (dále jen "zdravotnické zařízení") poskytnutím nedostatečné, resp. nevhodné, léčby stěžovatelce na podzim roku 2013. Policejní orgán trestní věc celkem třikrát odložil postupem podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně dne 25. 3. 2015, 26. 4. 2019 a 5. 8. 2021. Ústavní soud nepovažuje za nutné podrobněji rekapitulovat dřívější průběh trestního řízení; pro detailní popis odkazuje na svá předchozí rozhodnutí ve věci stěžovatelky, konkrétně usnesení ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 1099/22, usnesení ze dne 8. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1008/20 a usnesení ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 671/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz). V následujících bodech se omezí pouze na shrnutí nejnovějších okolností, jež jsou relevantní pro nynější řízení o ústavní stížnosti.
3. Prověřování bylo policejním orgánem znovu otevřeno dle pokynu státního zástupce okresního státního zastupitelství - jakožto dozorového státního zástupce v posuzované trestní věci - ze dne 23. 5. 2022 č. j. ZN 2574/2014-464 poté, co téhož dne stěžovatelka prostřednictvím svého opatrovníka předložila znalecký posudek č. 1/2022 zpracovaný PharmDr. Daliborem Černým, Ph.D., soudním znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie - klinická farmacie, s podnětem k obnovení prověřování.
4. V období od 19. 7. 2022 do 12. 10. 2022 stěžovatelka adresovala okresnímu státnímu zastupitelství řadu podnětů, na něž dozorový státní zástupce reagoval přípisem ze dne 14. 10. 2022 č. j. ZN 2574/2014-540, v němž vyrozuměl stěžovatelku o výsledku přezkumu podle §157a odst. 1 trestního řádu a o vyřízení podání. Postačí shrnout, že většina stěžovatelčiných námitek směřovala proti postupu policejního orgánu v souvislosti se znaleckým posudkem, který stěžovatelka nově předložila za účelem zpochybnění předchozích znaleckých závěrů. Státní zástupce upozornil, že se trestní řízení v posuzované věci momentálně nachází ve fázi obnoveného prověřování, jež prozatím směřuje pouze k otázce, zda znaleckým posudkem předloženým stěžovatelkou (poté, co bude doplněn na základě formálního přibrání znalce policejním orgánem podle §105 odst. 1 trestního řádu) dojde či nedojde ke zpochybnění správnosti dřívějších znaleckých závěrů. Znalecký posudek předložený poškozeným nepředstavuje podle názoru státního zástupce důkaz, na jehož základě lze zpochybnit závěry dřívějších znaleckých posudků; tím může být pouze posudek zadaný orgánem činným v trestním řízení postupem podle §105 trestního řádu, a proto považuje za nezbytné znalce formálně přibrat. Kriticky se vyjádřil ke stavu spisového materiálu i k rozsahu uplatněných připomínek a vytknul, že je opakovaně stavěn do role aktivního zpracovatele, jenž určuje průběh prověřování, přestože procesní iniciativa má spočívat zejména na policejním orgánu a stěžovatelce jako poškozené. Policejnímu orgánu uložil ve lhůtě do 20. 11. 2022 ověřit existenci důvodů pro vyloučení znalce a případně o něm rozhodnout. Státní zástupce dále policejnímu orgánu nařídil, aby v závislosti na výsledku rozhodnutí ve lhůtě jednoho měsíce vypořádal stěžovatelčiny námitky k otázkám položeným aktuálnímu znalci, nebo vyzval k důkazním návrhům ohledně přibrání nového znalce. Konečně státní zástupce zavázal policejní orgán vypracovat časový harmonogram výslechů všech fyzických osob, jež hodlá předvolat.
5. Dne 18. 10. 2022 podala stěžovatelka ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu, na který státní zástupce reagoval sdělením o přezkoumání věci ze dne 6. 12. 2022 č. j. 2 KZN 258/2021-174. V něm uvedl, že svůj nynější výkon dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státní zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zaměří pouze na část trestního řízení, jež následovala po 22. 2. 2022, kdy krajské státní zastupitelství v trestní věci stěžovatelky naposledy vykonávalo dohled a neshledalo v postupu policejního orgánu ani okresního státní zastupitelství žádné porušení zákona. Aktuální podnět vyhodnotil státní zástupce jako nedůvodný. Uvedl, že stěžovatelčiny námitky stran vadného postupu policejního orgánu při přibrání znalce dozorový státní zástupce podrobně, správně a logicky vypořádal způsobem, jenž je v souladu se zákonem; totéž platí i o námitce konfrontace znaleckých posudků. K přibrání znalce postupem podle §105 trestního řádu státní zástupce poznamenal, že tak policejní orgán postupoval, aby znalecký posudek předložený stěžovatelkou nezůstal pouhým listinným důkazem. Lhůtu, kterou dozorový státní zástupce uložil policejnímu orgánu k vyhodnocení důvodů pro vyloučení znalce a případnému rozhodnutí o tomto vyloučení, zhodnotil státní zástupce jako zcela přiměřenou; námitku zmaření důkazního prostředku odmítl jako nepřípadnou, jelikož znaleckému zkoumání mají podléhat lékařské záznamy, které byly zajištěny před téměř deseti lety. Námitku nevypořádání se s důkazním návrhem stěžovatelky označil státní zástupce za předčasnou, neboť se trestní řízení stále nachází ve fázi prověřování a dozorový státní zástupce policejnímu orgánu teprve uložil stěžovatelku vyzvat k případným důkazním návrhům, o nichž bude až následně rozhodnuto. Konečně státní zástupce nevyhověl požadavku stěžovatelky, aby nahradil pokyn dozorového státního zástupce vlastním pokynem. V této souvislosti konstatoval, že dozorový státní zástupce vykonává velmi důsledný, aktivní a včasný dozor, činnost policejního orgánu řádně sleduje a veškerá shledaná pochybení mu vytýká.
6. Z ústavní stížnosti se dále podává, že policejní orgán rozhodl o vyloučení znalce z důvodu, že se stal zaměstnancem zdravotnického zařízení; dozorový státní zástupce toto rozhodnutí policejního orgánu následně zrušil a nahradil vlastním rozhodnutím, jímž znalce vyloučil. Stěžovatelka podala ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k dohledu nad postupem dozorového státního zástupce; výsledek dohledu však v době podání ústavní stížnosti zatím nebyl znám.
III.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně obsáhle argumentuje, že jí náleží právo na účinné vyšetřování, neboť disponuje tzv. hájitelným tvrzením, že vlivem jednání lékařů zdravotnického zařízení došlo v listopadu roku 2013 ke zhoršení jejího zdravotního stavu do té míry, že byla ohrožena na životě. Na podporu svých hájitelných tvrzení předložila policejnímu orgánu znalecký posudek, který si pro tento účel nechala vypracovat a na jehož základě došlo ke znovuotevření prověřování předmětné trestní věci.
8. Stěžovatelka následně namítá, že účastníci řízení nepostupují v předmětné trestní věci způsobem, jenž by byl v souladu s jejím právem na účinné vyšetřování. Policejní orgán dle názoru stěžovatelky nekoná dostatečně rychle a ignoruje její důkazní návrhy; dozorující státní zástupce okresního státního zastupitelství i krajské státní zastupitelství pak tento postup aprobují.
9. V této souvislosti stěžovatelka účastníkům řízení především vytýká, že nepřipustili důkaz jí předloženým znaleckým posudkem, přestože tento obsahuje veškeré zákonné náležitosti, a je tak procesně použitelný; upozorňuje, že k posudku znalec připojil i doložku o vědomí následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku podle §110a trestního řádu. Orgány činné v trestním řízení i přesto trvaly na nutnosti formálně přibrat téhož znalce k podání znaleckého posudku, s jeho ustanovením však otálely. Zpracování znaleckého posudku bylo vlivem průtahů zmařeno poté, co byl znalec vyloučen pro podjatost z důvodu, že se stal zaměstnancem zdravotnického zařízení, v němž k prověřovanému incidentu došlo; důvodnost tohoto vyloučení pro podjatost stěžovatelka taktéž rozporuje.
10. Policejní orgán se dle tvrzení stěžovatelky nevypořádal ani s dalšími jejími důkazními návrhy; okresní státní zastupitelství ani krajské státní zastupitelství toto pochybení nezhojilo.
IV.
Přípustnost ústavní stížnosti
11. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
12. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a jeho pravomoc spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30.
11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
13. Stěžovatelka brojí proti postupu policejního orgánu, jemuž obecně vytýká liknavost při vedení prověřování a taktéž přístup k jí předloženému znaleckému posudku; okresnímu státnímu zastupitelství a krajskému státnímu zastupitelství pak vyčítá, že tento postup aprobují. Stěžovatelce lze přisvědčit do té míry, že §110a trestního řádu připouští jako důkaz znalecký posudek předložený stranou trestního řízení (tj. i poškozeným), pokud má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o vědomí následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Z vyrozumění okresního státního zastupitelství a krajského státního zastupitelství přitom není zřejmé, zda a proč dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru, že stěžovatelkou předložený znalecký posudek požadavky uvedené v §110a trestního řádu nesplňuje, a je proto nutné znalce formálně přibrat postupem podle §105 odst. 1 trestního řádu.
14. Pro posouzení nynější ústavní stížnosti je však rozhodné, že trestní řízení nebylo doposud skončeno, nýbrž je i nadále ve fázi prověřování. Ústavní soud není oprávněn na podkladě stěžovatelčiny ústavní stížnosti zasahovat do řízení, jež stále probíhá. Stěžovatelce nic nebrání, aby i v dalším průběhu trestního řízení trvala na jí předloženém znaleckém posudku, popř. uplatňovala i další důkazní návrhy. Ústavní soud vzal rovněž v úvahu, že výše rekapitulovaná vyrozumění dozorového státního zástupce a krajského státního zastupitelství jsou dostatečně odůvodněna a je z nich zřejmé, že dozorový státní zástupce vytkl policejnímu orgánu jeho pasivní přístup při vedení prověřování a stanovil mu lhůty pro jednotlivé úkony.
15. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky směřující všeobecně proti postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzované trestní věci je nepřípustná pro její předčasnost. Ústavní soud neshledal v dané věci ani naplnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; ostatně stěžovatelka ani žádnou takovou konkrétní argumentaci neuváděla.
16. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2023
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj