ECLI:CZ:US:2023:2.US.1020.23.1
sp. zn. II. ÚS 1020/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. N., zastoupeného Mgr. Michalem Honem, advokátem, se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2023 č. j. 70 Co 48/2022-878, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku obecného soudu. Uvedl, že jím byla porušena jeho práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2021 č. j. 82 Nc 706/2017-654 bylo rozhodnuto, že stěžovatel jako otec je povinen přispívat na výživu nezletilé E. V. ode dne 27. 9. 2014 do 31. 8. 2020 částkou 500 EUR měsíčně a od 1. 9. 2020 dále částkou 800 EUR měsíčně, a to vždy do 10. dne v měsíci předem k rukám matky; a nedoplatek na výživném za dobu od 27. 9. 2014 do 30. 11. 2021 pro nezletilou v částce 47 567 EUR je otec povinen zaplatit k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku.
3. Po podaném odvolání Krajský soud v Brně v ústavní stížností napadeném rozsudku nově rozhodl tak, že: rodičům ukládá zřídit ve lhůtě 1 měsíce účet na jméno nezletilé s tím, že dispoziční oprávnění k účtu budou mít oba rodiče společně, a smlouvu předložit opatrovníkovi nezletilé a soudu prvního stupně ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé ode dne 27. 9. 2014 do 31. 8. 2020 částkou 500 EUR, z toho částkou 300 EUR měsíčně k rukám matky a částkou 200 EUR měsíčně na účet nezletilé, a od 1. 9. 2020 nadále částkou 800 EUR měsíčně, z toho částkou 400 EUR měsíčně k rukám matky a částkou 400 EUR měsíčně na účet nezletilé (výrok II.); ve výroku V. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že dluh na výživném za dobu od 27. 9. 2014 do 30. 11. 2021 pro nezletilou v celkové částce 47 567 EUR je otec povinen zaplatit tak, že částku 27 356 EUR je otec povinen zaplatit na účet nezletilé ve 20 měsíčních splátkách po 1000 EUR a v 21. splátce 227 EUR spolu s běžným výživným (výrok III.) Ve zbytku bylo rozhodnuto o nákladech soudního řízení.
4. Podle názoru stěžovatele, vyjádřeném v odůvodnění ústavní stížnosti, odvolací soud mechanicky aplikoval ust. §922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, které stanoví, že "výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne", a to bez toho, aby aplikaci tohoto ustanovení provedl dle individuálních okolností případu a zejména v souladu s ústavně zaručenými právy stěžovatele. V konkrétním případě byl počátek vyživovací povinnosti stěžovatele - pro účely výpočtu nedoplatku - určen k datu 27. 9. 2014, tedy za více jak sedm let zpětně vzhledem k okamžiku určení otcovství. Stěžovatel se domnívá, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení v plné míře, jelikož byly dány četné okolnosti hodné zvláštního zřetele, které však odvolací soud nehodnotil nebo je hodnotil nesprávně, a to pouze k tíži stěžovatele.
5. Dle odůvodnění rozsudku např. soud přičítá k tíži stěžovatele, že si zablokoval e-mailovou komunikaci s matkou nezletilé, a to již v lednu 2014. Ten tak ale tehdy učinil z toho důvodu, že tyto kontakty považoval za obtěžující. Šlo o kontakty obsahující prý nepodstatnou komunikaci, navazující na jejich intimní sblížení. Stěžovatel jednoduše neměl zájem o žádný vztah s matkou nezletilé. Do doby ukončení této komunikace ze strany stěžovatele - oním zablokováním e-mailové komunikace z adresy matky nezletilé - však předmětem e-mailů vůbec nebylo možné těhotenství. Takto zásadní otázku by stěžovatel samozřejmě patřičně řešil. Byla to tedy matka nezletilé, která může za to, že se stěžovatel patřičně nedozvěděl o možnosti svého otcovství a později o existenci řízení, vedeného před českými soudy.
6. Stěžovatel prý v řízení prokázal, že je zatížen několika zásadními závazky (např. půjčkou na univerzitní studium), jejichž splácení je při jeho příjmech, nákladném životě v Německu a Lucembursku, zdravotních problémech a při hrazení běžného výživného na nezletilou ve výši 800 EUR měsíčně velmi obtížné.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud připomíná, že zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je totiž především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné řádné rozhodování. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy, a do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu.
9. K takové situaci podle Ústavního soudu v daném případě nedošlo. Krajský soud dostatečně podrobně zmapoval majetkové poměry matky i otce nezletilé (viz odst. 34 - 36 napadeného rozsudku krajského soudu), i majetkové poměry, jakož i náklady na živobytí nezletilé (viz odst. 33 napadeného rozsudku krajského soudu), přičemž z těchto údajů dovodil i výši výživného, a to včetně výživného, hrazeného za účelem tvorby úspor.
10. Za takové situace nelze na napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně shledat nic neústavního. Ústavní soud jen pro úplnost podotýká, že stěžovatel může kdykoli podat nový návrh na určení (snížení) výživného, pokud bude mít za to a dostatečně prokáže, že skutečně došlo k výraznější změně poměrů.
11. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného důvodu je rovněž bezpředmětný stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu