ECLI:CZ:US:2023:2.US.1107.23.1
sp. zn. II. ÚS 1107/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Andreou Sobotkovou, advokátkou, se sídlem Jugoslávská 29, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 č. j. 58 Co 428/2022-237 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. října 2022 č. j. 6 P 76/2021-157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí. Má za to, že v soudním řízení a napadenými rozsudky došlo k porušení jeho práv chráněných ústavními předpisy, a to práva na řádný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, práva na ochranu soukromého a rodinného života zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, práva na péči o děti a jejich výchovu zaručeného čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a rovněž podle jeho názoru došlo k porušení čl. 3, čl. 5 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal stanovení střídavé péče k nezletilé dceři. Obvodní soud pro Prahu 9 mu rozsudkem sp. zn. 6 P 76/2021 ze dne 12. 10. 2022 vyhověl a střídavou péči shledal jako vhodnou, ale podle jeho názoru ji stanovil jako nerovnoměrnou v neprospěch stěžovatele. Poměr dní byl soudem prvního stupně určen 5 dní pro stěžovatele, 9 dní pro matku nezletilé a zkrácen byl styk s otcem o letních prázdninách. O odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 58 Co 428/2022 ze dne 26. 1. 2023 tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tím způsobem, že návrh otce na změnu výchovy nezletilé byl zamítnut, jelikož soud neshledal v tomto případě na rozdíl od soudu prvního stupně zásadní změnu poměrů dle ust. §909 občanského zákoníku.
3. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že soudy své závěry řádně nezdůvodnily a z toho důvodu považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelná, zejména napadený rozsudek soudu prvního stupně co do odůvodnění nerovnoměrné péče a rozsudek odvolacího soudu co do zdůvodnění ponechání výlučné péče ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3065/2022. Odvolací soud neshledal (odlišně od soudu prvního stupně) podmínky pro změnu rozhodnutí dle ust. §909 občanského zákoníku, ale zároveň dospěl k závěru, že je třeba toto rozhodnutí změnit, tedy že změna poměrů nastala, jelikož je zájem na větším styku mezi dcerou a stěžovatelem.
4. Podle stěžovatele soud rezignoval na řádné dokazování podmínek střídavé péče a náležité zkoumání zájmu dítěte. V rámci zkoumání změny poměrů se nezabýval všemi skutečnostmi a některé, jako nástup do základní školy, pak vyložil v nesouladu s názorem vyšších soudů, že právě nástup do školy je zásadní v míře podílení se na výchově druhým rodičem. Stěžovatel má za to, že byly dány podmínky pro změnu pravomocného rozsudku, jelikož dcera nastoupila do první třídy základní školy, zvykla si na rozchod rodičů, její věk a názor rovněž změnu odůvodňoval, když přestala být tolik fixována na matku, jelikož začala trávit čas samostatně se stěžovatelem.
5. Stěžovatel je toho názoru, že ho matka nepovažuje za rodiče se stejnými právy a z výchovy a rozhodování o věcech dcery ho vylučuje. Judikatura však jasně konstatuje, že soudy by při vhodnosti modelů péče měly upřednostňovat střídavou péči oproti výlučné s rozšířeným stykem, jelikož oba rodiče mají ústavně zakotveno právo o dítě pečovat rovnoměrně, čemuž vyhovuje nejvíce střídavá péče.
6. Soudy tak prý svým přístupem zamezily změně rozhodnutí ve směru střídavé péče či styku v rovnoměrném rozsahu na další léta, kdy stěžovatel přijde o stejný poměr styku a péče o dítě. Přitom zájem rodiče (u něhož nejsou shledána žádná pochybení) o dítě by měl být kvitován. Stěžovatel je prý jen otec, který chce být hodnotným a rovnoprávným rodičem a trávit stejný čas s dcerou jako její matka. Poukázal na to, že nyní tedy probíhá jeho styk s dcerou ve čtvrtek až pondělí jednou za 14 dní a ve středu v opačném týdnu. Dcera prý tento styk krásně zvládá, ráda s ním tráví čas a chce s ním být více. Stěžovatel navíc v řízení uváděl, že nikdy matku nebral jako nerovnoprávného rodiče a vždy mu šlo o štěstí dcery, které by vždy umožnil k matce jít, pokud by si to přála, a to na rozdíl od matky, která toto údajně nikdy nedělala.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že základním kamenem judikatury, dotýkající se zkoumané věci, je zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele se závěry vyslovenými v rozhodnutích obecných soudů ohledně stanovení styku s nezletilou. Přestože se stěžovatel snaží dát svojí argumentaci ústavněprávní rozměr, nejedná se o nic jiného než o vyjádření nesouhlasu s tím, k jakým závěrům obecné soudy ve vztahu k němu dospěly. Ústavní soud neshledal žádné ústavněprávní pochybení v postupu a rozhodnutích obecných soudů a za této situace není oprávněn přezkoumávat a přehodnocovat jejich závěry. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že se celou věcí řádně zabývaly a svá rozhodnutí srozumitelným, velmi podrobným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Ústavní soud k závěrům v rodinných věcech ostatně přistupuje velmi rezervovaně, jelikož není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je totiž v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým nenáleží hodnotit důkazy, provedené v příslušných řízeních.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že tyto otázky jsou doménou především obecných soudů. Pro rozhodování o citlivých rodinně právních věcech je zásadní, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet skutečné zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. V posuzované věci je rovněž důležité, že stěžovateli je umožněn poměrně široký styk s nezletilou, který mu dovolí podílet se na její výchově takovou měrou, aby byl i do budoucna jejich vztah udržován a prohlubován.
10. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu