ECLI:CZ:US:2023:2.US.1213.23.1
sp. zn. II. ÚS 1213/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem Nádražní 24, Semily, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2023 sp. zn. 6 T 27/2022 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2023 sp. zn. 12 To 34/2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 5. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2022 sp. zn. 6 T 27/2022 byl stěžovatel uznán vinným přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Shora uvedených přečinů se měl stěžovatel dopustit pod vlivem alkoholu. Následně bylo zahájeno se stěžovatelem řízení o uložení ochranného léčení, které vyústilo ve vydání ústavní stížností napadeného usnesení okresního soudu, kterým bylo stěžovateli uloženo protialkoholní ochranné léčení v ambulantní formě, přičemž podaná stížnost byla krajským soudem zamítnuta.
Stěžovatel považuje uložení ochranného léčení za opatření nepřiměřené, neboť od doby svého znaleckého zkoumání neměl s alkoholem žádný problém a neměl výpadky paměti. Sám znalec konstatoval, že posuzovaná osoba nedosáhla stupně závislosti na alkoholu. V takovém případě však podle stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení. Soudy svá odůvodnění založily toliko na znaleckém posudku, přičemž nevyhověly návrhu stěžovatele na vyhotovení posudku revizního - ten měl přitom zohlednit tu skutečnost, že posuzovaný již rok neměl žádný výpadek paměti spojený s konzumací alkoholu. Stěžovatel pracuje jako barman a má tedy v popisu práce degustaci alkoholických nápojů. Výsledku ochranného léčení tak nelze dosáhnout bez toho, aniž by mu byla znemožněna výdělečná činnost. Pro úspěšnost léčby je zásadní ochota léčit se a být motivován, což u stěžovatele nelze dohledat.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
Ústřední námitkou stěžovatele je nesouhlas s tím, že mu bylo uloženo protialkoholní ochranné léčení, přičemž stěžovatel má za to, že toto je nepřiměřeně přísné. K tomu Ústavní soud konstatuje, že není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky "předělávat řízení", které před obecnými soudy proběhlo a případně sestavovat inventář všech možných pochybení. Jeho povinností je neztratit ze zřetele skutečné poslání Ústavního soudu a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola soudní činnosti ve všech směrech a ohledech a dohledávání jakéhokoliv možného pochybení, které se snad v individuálním soudním řízení naskytne, nýbrž posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem. Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být proto intenzita, s níž bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření základních práv (shodně nález sp. zn. I. ÚS 60/97, Sb. n. u., sv. 11 str. 9).
Napadená rozhodnutí jsou založena na znaleckém posudku a prakticky jen z něj činí závěr, že bez nařízení ochranného léčení by u stěžovatele hrozilo opakování jeho protiprávního jednání. Velmi stručné odůvodnění okresního soudu krajský soud rozvedl a Ústavní soud tak považuje rozhodnutí o protialkoholní léčbě stěžovatele za ústavně konformní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu