ECLI:CZ:US:2023:2.US.1258.23.1
sp. zn. II. ÚS 1258/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Martina Šabatky, zastoupeného Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, sídlem Matky Boží 1182/9, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2023 č. j. 37 Co 11/2023-65 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 4 C 193/2022-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
3. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
4. Ústavní stížnost směřuje proti soudním rozhodnutím vydaným v řízení, jehož předmět je určen jako "2.000.000 Kč s příslušenstvím". Ani z obsahu ústavní stížnosti, ani z napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") nevyplývá žádný právní důvod, pro který by stěžovatel nemohl v souladu se zákonem podat dovolání [srov. zejména §238 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen "občanský soudní řád") a contrario]. Nadto byl v řízení zastoupen advokátem, pročež mu tato skutečnost měla být známa. Účinné vyčerpání dovolání je nezbytným předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti [stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.) a stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 47/18 ze dne 25. 9. 2018 (ST 47/90 SbNU 633; 238/2018 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz/]. Zásah Ústavního soudu by byl v takové situaci předčasný.
5. Ústavní soud si je vědom toho, že stěžovatel byl v napadeném rozhodnutí krajského soudu nesprávně poučen o možnosti podat dovolání. Takové pochybení nemůže jít na jedné straně stěžovateli k tíži, avšak zároveň nezakládá bez dalšího přípustnost ústavní stížnosti. I nadále je třeba trvat na tom, aby stěžovatel postupoval zákonem předvídaným způsobem a před podáním ústavní stížnosti podal řádné dovolání. V situaci nesprávného poučení dává zákon stěžovateli delší lhůtu k podání dovolání (viz §240 odst. 3 občanského soudního řádu). Ústavní soud ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně kritizoval obecné soudy, pokud přes vadné poučení nižších instancí odmítly opravný prostředek účastníka řízení jako opožděný (srov. např. nález ze dne 20. 2. 2002 sp. zn. II. ÚS 618/01, nález ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 332/04). Bude-li stěžovatelovo dovolání přesto odmítnuto, nemůže být jeho následná ústavní stížnost (bude-li podána v zákonné lhůtě po doručení rozhodnutí dovolacího soudu) odmítnuta pro opožděnost.
6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2023
Jan Svatoň, v. r.
soudce zpravodaj