ECLI:CZ:US:2023:2.US.1936.23.1
sp. zn. II. ÚS 1936/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti MH CIRUS SERVIS, s.r.o., se sídlem v Postoloprtech, Marxovo náměstí 96, zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, se sídlem v Praze, Štefánikova 48, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2023 č. j. 26 Cdo 617/2023-232, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2022 č. j. 17 Co 2/2022-186, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů s odkazem na tvrzené porušení jejího práva na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a rovněž na údajné porušení čl. 90 Ústavy.
2. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2023 č.j. 26 Cdo 617/2023-232 bylo rozhodnuto ve věci žalobce Stanislava Maška (vedlejšího účastníka řízení před Ústavním soudem) proti žalované stěžovatelce tak, že dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. září 2022 č.j. 17 Co 2/2022-186 se odmítá a žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 800,00 Kč k rukám JUDr. Jana Bajera, advokáta.
3. Ve věci se jednalo o to, že žalobce se po stěžovatelce domáhal částky 417 012 Kč, představující smluvní pokutu za porušení závazku platit dlužné nájemné, které uznala co do důvodu a výše, a dále požadoval zaplacení částky 183 942 Kč, představují kapitalizovaný úrok z prodlení. Rovněž tvrdil, že se spolu se stěžovatelkou dohodli o dalším závazku (o dosud nevyúčtovaném nájemném) ve výši 860 526 Kč. V řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím bylo žalobci částečně vyhověno.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem jí byl, tehdy právně nezastoupené, doručen 9. listopadu 2022. Proti tomuto rozsudku podala, bez zastoupení advokátem, dovolání dne 5. ledna 2023, tedy ve lhůtě pro tento druh podání. Usnesení Okresního soudu v Lounech a výzvou, aby napravila zastoupení advokátem a v jeho zastoupení vymezila dovolací důvody, jí bylo doručeno dne 23. ledna 2023, tedy po lhůtě pro podání dovolání. Plná moc právního zástupce stěžovatelky byla Okresnímu soudu v Lounech zaslána dne 2. února 2023 a současně s tím bylo zažádáno o poskytnutí lhůty k podání dovolání. Na tuto žádost nebylo soudem prvého stupně reagováno, doplnění dovolání bylo tedy podáno právně zastoupenou stěžovatelkou dne 12. února 2023 a dále doplněno podáním ze dne 20. února 2023.
5. V této souvislosti stěžovatelka především uvedla, že je prý chybné hodnocení dovolacího soudu, pokud konstatoval, že v dovolání ze dne 12. 2. 2023, které stěžovatelka podala před uplynutím dovolací lhůty za splnění podmínky zastoupení advokátem, rozsah podaného dovolání konkrétně nevymezila. K tomu stěžovatelka uvedla, že dovolání jí bylo podáno jako právně nezastoupenou dne 5. ledna 2023, a v tomto podání skutečně rozsah podaného dovolání konkrétně vymezen nebyl; avšak doplnění dovolání, podané již řádně zastoupenou stěžovatelkou dne 12. února 2023, bylo prý řádně zdůvodněno a jeho rozsah byl konkrétně vymezen. Doplnění dovolání ze dne 20. února 2023 bylo pak údajně pouze bližší konkretizací již uplatněných dovolacích důvodů.
6. Podle názoru stěžovatelky tedy dovolací soud zejména chybně hodnotil obsah dovolání ze dne 12. února 2023, podaného ve lhůtě a řádně zastoupenou stěžovatelkou, v tom smyslu, že jeho rozsah nebyl konkrétně vymezen. V této souvislosti stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapitulovala své údaje, uvedené v doplnění dovolání ze dne 12. února 2023.
7. Ústavní soud si k posouzení případu vyžádal příslušný spisový material (spis Okresního soudu v Lounech) a po přezkoumání věci shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Žádné zásadnější pochybení, zasahující do ústavní roviny, Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatelky s právními závěry rozhodujících orgánů veřejné moci. Klíčové pro daný případ lze považovat konstatování Nejvyššího soudu, že k obsahu dovolání ze dne 5. 1. 2023 nemohl přihlédnout, jelikož při jeho sepsání nebyla zastoupena advokátem, a nemohl přihlédnout ani k "dodatku k dovolání" ze dne 20. 2. 2023, jenž byl podán po ulynutí dovolací lhůty. V podání ze dne 12. 2. 2023 pak rozsah dovolání nebyl konkrétně vymezen, když je zde výslovně zpochybňována jen platnost dohody, týkající se třetího vymáhaného nároku žalobce, a to poukazem na text této části dohody s tím, že obsahuje jen prohlášení věřitele, čímž prý nemůže být stěžovatelka vázána a její námitka promlčení je proto důvodná. K této části dohody se pak stěžovatelka snaží formulovat otázky, které považuje v praxi Nejvyššího soudu za neřešené. Podle svého obsahu tak dovolání směřuje pouze proti výroku IX. rozsudku odvolacího soudu, jímž však bylo rozhodnuto pouze o částce10 000 Kč s příslušenstvím.
9. Za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do soudního řízení zásadnějším způsobem vstupovat a napadená rozhodnutí podrobněji přezkoumávat. K námitkám vůči soudu dovolacímu lze stručně rovněž připomenout, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání a soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, jako by vyžadoval podrobnou odpověď na každý argument.
10. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu