ECLI:CZ:US:2023:2.US.2039.23.1
sp. zn. II. ÚS 2039/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Jaroslavy Draštíkové, právně zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem, sídlem Zelená 267, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2023 č. j. 21 Co 207/2023-111, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka podala ve smyslu §164 o. s. ř. návrh na vydání opravného usnesení, a to k opravě výroku rozsudku Okresního soudu v Jičíně č. j. 6 C 88/88-41 ze dne 9. 12. 1988. Chyba výroku rozsudku spočívala v tom, že bylo rozhodnuto takto:
"Určuje se, že závěť sepsaná Ladislavem Vorlem ze dne 1. 1. 1988, uložená u Státního notářství v Jičíně, pod sp. zn. Z 27/88 je neplatná." Předmětem řízení však bylo určení neplatnosti závěti Ladislava Vorla ze dne 1. 1. 1980, a nikoliv ze dne 1. 1. 1988. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 13. 2. 2023 č. j. 6 C 88/88-77 opravil výrok rozsudku tak, že se chybně uvedené datum sepsání závěti Ladislavem Vorlem nahrazuje datem 1. 1. 1980.
3. Stěžovatelka následně podala proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 12. 1988 č. j. 6 C 88/88-41, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 2. 2023 č. j. 6 C 88/88-77 odvolání. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením napadeným ústavní stížností odvolací řízení zastavil s odůvodněním, že opětovnému projednání odvolání brání překážka věci rozsouzené podle §159a odst. 4 o. s. ř. Odvolací soud odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 29 Odo 310/2002, podle něhož lhůta k podání odvolání proti výroku rozhodnutí opravenému opravným usnesením soudu (a proti výrokům na něm závislým) se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné. Uvedené platí i tehdy, bylo-li (jako v tomto případě) rozhodnutí s chybami v psaní již přezkoumáno v odvolacím řízení na základě dříve podaného odvolání a odvolací soud, který chyby v psaní přehlédl, takové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud dále seznal, že bylo postaveno zcela najisto, že se v projednávaném případě jednalo o závěť z roku 1. 1. 1980 a že nikdy nevznikly žádné pochybnosti o tom, že by snad existovala ještě nějaká další závěť zůstavitele. Proto věc posoudil tak, že se jednalo skutečně o pouhou nesprávnost v psaní odstranitelnou opravným usnesením, aniž by bylo nutno otevírat lhůtu pro odvolání.
4. Stěžovatelka s výkladem odvolacího soudu nesouhlasí a tvrdí, že měla mít možnost podat proti napadenému rozsudku ve znění opravného usnesení odvolání. Odvolací soud podle ní ani nezohlednil, že k vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Jičíně č. j. 6 C 88/88-41 ze dne 9. 12. 1988 a k jeho odvolacímu přezkumu došlo přede dnem 1. 1. 1990, tedy v době nesvobody. Stát se ujal odúmrti rovněž v době nesvobody, a to dne 8. 6. 1989 na základě navazujícího usnesení Státního notářství v Jičíně ze dne 8. 6. 1989 sp. zn. 365/89. Neujal se však majetku veškerého a k některým pozemkům se po dobu 30 let vůbec nehlásil.
5. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Ústavní soud přezkoumává toliko ústavněprávní principy, tj. to, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem libovůle, svévole či přepjatého formalismu (srov. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377, nebo nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
7. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zjevné, že se odvolací soud danou věcí řádně zabýval, rozhodnutí adekvátně odůvodnil, včetně stěžejních úvah, kterými byl veden, a aplikovaných zákonných ustanovení. Závěry nevykazují prvky svévole, přepjatého formalismu ani extrémní nespravedlnosti.
8. Z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 359/06) plyne, že je třeba rozlišovat, o jakou opravu chyby v psaní ve výroku soudního rozhodnutí se jedná, přičemž ne každá oprava musí mít za následek nové otevření lhůty k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí, jak je předjímáno §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. O typický případ, kdy tomu tak být nemusí, se jedná v případě chyb v psaní - běžných překlepů, které jsou bez jakéhokoliv vlivu na obsah opravovaného výroku a nevyvolávají jakékoliv pochybnosti o jeho smyslu. Účelem opravného usnesení, které musí být v případě, že se oprava týká výroku rozhodnutí, vždy vydáno, je ochrana účastníků před obsahovými změnami výroků vydaného rozhodnutí, provedenými soudem v době po uplynutí lhůty k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí. Jeho účelem však nemůže být automatické otevření nové lhůty k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí i v případech, kdy oprava s ohledem na pouhý formální charakter nemohla vyvolat obsahovou změnu rozsudku. Extenzivní výklad §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. by totiž ve svých důsledcích vedl k právní nejistotě a porušení práv rovnosti účastníků řízení.
9. Lhůta k podání odvolání proti výroku rozhodnutí opravenému opravným usnesením soudu (a proti výrokům na něm závislým) se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje (v porovnání se stavem před opravou), nebo nebylo-li rozhodnutí ve znění před opravou v důsledku takové chyby v psaní materiálně vykonatelné (viz R46/25, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004 sp. zn. 29 Odo 310/2002). Na uvedené usnesení Nejvyššího soudu ostatně adekvátně odkázal Krajský soud v Hradci Králové v napadeném rozhodnutí.
10. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v konkrétním projednávaném případě, a to přestože se opravné usnesení týká výroku rozhodnutí, šlo o opravu chyb, které nemají žádný vliv na právní postavení účastníků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, oprava se týkala zjevného a drobného překlepu v označení data závěti, o níž nebylo pochyb, že byla jedinou závětí zůstavitele, a ve věci nevyvstaly žádné pochybnosti o existenci jakékoli závěti další, resp. pozdější. Dle názoru Ústavního soudu s opravou takovýchto chyb v psaní nelze spojovat účinky předvídané ustanovením §204 odst. 1 o. s. ř. a vydáním (právní mocí) opravného usnesení nová lhůta k podání odvolání proti opravenému rozhodnutí nebyla otevřena.
11. Ústavní soud, který při posuzování ústavní stížnosti vycházel z materiálního chápání práva na soudní ochranu před pojetím formálním, dospěl k závěru, že s ohledem na popsané okolnosti v projednávané věci postupem odvolacího soudu, který zastavil odvolací řízení, nedošlo k porušení práva stěžovatelky na projednání věci před soudem.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítnul jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu