ECLI:CZ:US:2023:2.US.2162.23.1
sp. zn. II. ÚS 2162/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelky Yvette Tulip, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu v Brně č. j. 21 Cdo 3452/2022-607 ze dne 30. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PAJU s.r.o. se sídlem Dlouhá 16/705, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V řízení o zastavení exekuce a odkladu provedení exekuce zahájené na návrh stěžovatelky jakožto povinné Nejvyšší soud napadeným usnesením zrušil usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 640/2016-561 ze dne 7. 6. 2022 a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení rozhodnutí krajského soudu bylo nesprávné právní posouzení věci.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž namítá, že se soud v napadeném usnesení odklonil od své recentní judikatury. Tento odklon zároveň žádným způsobem nevysvětlil a naopak rozhodl tak, jako by vlastní judikaturu ignoroval. Tímto postupem mělo dle názoru stěžovatelky dojít k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
3. Soudkyně zpravodajka, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinna přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. To v sobě mj. zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V daném případě shledala, že tomu tak není.
4. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Naopak ochrana ústavnosti je, a to v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.
5. Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo k dovolání vedlejší účastnice řízení zrušeno usnesení krajského soudu a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení.
6. S ohledem na to, že věc byla soudu takto vrácena k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé. Jedná se toliko o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatelka uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu za rozhodnutí, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky, a jako nezpůsobilý předmět ústavněprávního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. mimo jiné nález sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. 3. 2004 (N 34/32 SbNU 321); či nález sp. zn. IV. ÚS 158/04 ze dne 4. 4. 2005 (N 72/37 SbNU 23, 31)].
7. Výjimečně judikovaná přípustnost ústavní stížnosti i proti kasačnímu rozhodnutí soudu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.)], se v nyní posuzované věci uplatnit nemůže. Výjimku ze závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud připustil pouze za předpokladu, že "byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici [...] a v jejichž rámci mu nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta ochrana jeho práva na spravedlivý proces" (srov. body 29. a 30. nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/11). Souhrnně řečeno jen tehdy, je-li s konečným a pravomocným meritorním rozhodnutím napadeno i kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, které takovému meritornímu a konečnému rozhodnutí předcházelo. Taková situace ale ve stěžovatelčině věci zjevně nenastala, neboť řízení v předmětné věci dosud neskončilo a stěžovatelka má možnost v dalším řízení před obecnými soudy svá práva uplatňovat.
8. S ohledem na výše uvedené soudkyni zpravodajce nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2023
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka