ECLI:CZ:US:2023:2.US.238.23.1
sp. zn. II. ÚS 238/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Mervarta, zastoupeného Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem, se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2022 č. j. 14 Co 347/2022 a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 26. července 2022 č. j. 147 EXD 1/22-22, o udělení příklepu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí s odkazem na tvrzené porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1., čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních lidských práv a svobod, čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy. JUDr. Ondřej Hanák, soudní exekutor Exekutorského úřadu pro Prahu 5 usnesením ze dne 26. 7. 2022 č. j. 147 EXD 1/22-22 o udělení příklepu rozhodl tak, že udělil příklep vydražitelce Monice Kmochové na v usnesení specifikovaných a vydražených nemovitých věcech, které byly ve vlastnictví stěžovatele. Proti výše uvedenému usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 14. 11. 2022 č. j. 14 Co 347/2022 tak, že odvolání odmítl.
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že usnesení exekutora dle jeho názoru spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soudní exekutor dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Stěžovatel přitom v odvolání namítal, že k předmětně dražbě vůbec nemělo dojít, její realizace byla nezákonná a proti zásadám insolvenčního řízení, o realizaci dražby se dozvěděl náhodou, když nahlédl do insolvenčního rejstříku a při dražbě se vycházelo z výsledné ceny nemovitých věcí, která byla naprosto neaktuální a značně podhodnocená.
3. Stěžovatel je toho názoru, že platná právní úprava ust. §286 odst. 1 písm. d) a §289a insolvenčního zákona ve spojení s ust. §76 odst. 2 exekučního řádu, na základě které odvolací soud dospěl k závěru, že jelikož v takovém případě není insolvenční dlužník účastníkem dražby prováděné soudním exekutorem dle ust. §76 odst. 2 exekučního řádu vyvolané postupem podle §286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením §289a insolvenčního zákona, nesvědčí mu právo podání opravného prostředku proti usnesení soudního exekutora o udělení příklepu, je ve vztahu k osobě dlužníka neústavní, když platná právní úprava dlužníkovi neposkytuje žádný procesní nástroj, kterým by mohl v rámci insolvenčního řízení hájit své zájmy na zpeněžení svého majetku za co nejvyšší cenu. Podle stěžovatele napadenými usneseními došlo nejen k porušení základních zásad, na kterých spočívá řízení insolvenční, a to sice zásady zakotvené v ust. §5 písm. a) insolvenčního zákona, dle které platí, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z jeho účastníků (tedy ani dlužník) nebyl nespravedlivě poškozen, nýbrž také k porušení práva stěžovatele vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Žádné zásadní pochybení, zasahující do ústavní roviny, Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatele s právními závěry rozhodujících orgánů veřejné moci. Klíčové pro daný případ lze považovat konstatování odvolacího soudu, který v daném případě odvolání stěžovatele odmítl, neboť účastníkem dražby podle ustanovení §76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle §286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením §289a insolvenčního zákona, je insolvenční správce (žadatel), který sjednal se soudním exekutorem o této jeho tzv. další činnosti smlouvu o provedení dražby a který má přitom postavení oprávněného. Povinný v takové dražbě nevystupuje, neboť při ní nejde o vymáhání splnění povinnosti. Účastníci insolvenčního řízení proto nejsou účastníky takové dražby. Řečené platí nejen pro věřitele, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (typově pro přihlášené věřitele), nýbrž i pro insolvenčního dlužníka, a to bez zřetele k tomu, zda předmětem dražby je jeho majetek. Právo nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty totiž prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází na insolvenčního správce dlužníka (jenž se dražby účastní coby její navrhovatel); srov. §229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona i §246 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Insolvenční dlužník (osoba, jejíž dispoziční práva k majetkové podstatě přešla na insolvenčního správce) není oprávněn tomuto právu konkurovat ani v podobě účasti na dražbě vyvolané návrhem insolvenčního správce dlužníka.
6. Lze shrnout, že insolvenční dlužník ani jiný účastník insolvenčního řízení nebyl účastníkem předmětné dražby. Odvolání podané insolvenčním dlužníkem proti usnesení o příklepu udělenému v takové dražbě vydražiteli proto odvolací soud odmítne jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, a proto ve smyslu §218 písm. b) o. s. ř. odvolání stěžovatele, jakožto insolvenčního dlužníka, odmítl.
7. Na tomto postupu v souladu se zákonem není nic neústavního a za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do soudního řízení zásadnějším způsobem vstupovat a napadená rozhodnutí podrobněji přezkoumávat.
8. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu