ECLI:CZ:US:2023:2.US.2422.23.1
sp. zn. II. ÚS 2422/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Michala Plachty, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. listopadu 2022 č. j. 112 C 9/2022-98 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. července 2023 č. j. 35 Co 384/2022- 119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, podanou dne 11. 9. 2023, se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí. Měl za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní práva zaručená mj. v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že podává ústavní stížnost do rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.7.2023 pod č. j. 35 Co 384/2022-119, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 11. 2022 pod č. j. 112 C 9/2022-98. Ústavní stížností napadá výrok č. I, kterým bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, avšak jen v rozsahu, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí o nákladech řízení, a výrok č. II, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Do autonomie interpretace jednoduchého práva Ústavní soud obvykle nezasahuje, neboť výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů - včetně vyslovování odpovídajících právních názorů - jsou rovněž samostatnou záležitostí obecných soudů. Uvedené platí tím spíše v případech, týkajících se pouze nákladů řízení, kdy soudní rozhodnutí mohou z povahy věci jen velmi výjimečně zasáhnout do chráněné ústavněprávní oblasti. Se závěry obecných soudů v daném případě je možno se ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do soudního řízení vstupovat a napadená rozhodnutí podrobněji přezkoumávat.
4. Tomu ostatně odpovídá i skutečnost, že právní zástupce stěžovatele vzal totožnou ústavní stížnost, podanou dne 31. 7. 2023, vzápětí zpět a požádal o zastavení řízení. Ústavní soud potom usnesením ze dne 8. 9. 2023 sp.zn. II.ÚS 2051/23 řízení zastavil. Nyní přezkoumávaná, identická ústavní stížnost, byla sice ještě podána ve lhůtě, určené pro její podání, jinak se však nijak nelišila od stížnosti, vzaté zpět.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu