ECLI:CZ:US:2023:2.US.2443.23.1
sp. zn. II. ÚS 2443/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Kubeši, právně zastoupeného Mgr. Pavlou Kosovou, advokátkou, sídlem Moravské Budějovice, Husova 946, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023 č. j. 23 Cdo 985/2023-283, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2022 č. j. 8 Co 249/2021-267 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 23. 6. 2021 č. j. 19 C 26/2019-216, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi mělo dojít k porušení jeho práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Žalobkyně (Mlékárna Hlinsko, a.s.) se v řízení domáhala na stěžovateli jako žalovaném zaplacení částky ve výši 1 602 417 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem a stěžovatelem byla dne 27. 12. 2014 uzavřena smlouva o odvádění a vypouštění odpadních vod č. I/2015. Stěžovatel měl právnímu předchůdci žalobkyně fakturovat cenu za služby v rozporu s uzavřenou smlouvou, přičemž vznikl přeplatek, který je bezdůvodným obohacením, a který proto žalobkyně požaduje vrátit.
3. S ohledem na výsledek řízení v obdobné věci vedené (mezi právními předchůdci účastníků) u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 113 C 13/2018 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 437 625,90 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo co do této částky zastaveno usnesením Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 29. 9. 2020 č. j. 19 C 26/2019-116. Předmětem řízení tak dále zůstala pohledávka ve výši 164 791,10 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2018 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
4. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 6. 2021 č. j. 19 C 26/2019-216 uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni částku 164 791,10 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
5. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel v celém rozsahu dovoláním, které bylo napadeným usnesení Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné.
7. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak tato rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení práva na spravedlivý proces ze strany obecných soudů, jež má spočívat v porušení jeho legitimního očekávání, že může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky, což se ze strany obecných soudů v této věci nestalo.
9. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
10. Ústavní soud považuje za vhodné zopakovat, že pouhý nesouhlas stěžovatele s právním posouzením věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost zásahu Ústavního soudu. Ten totiž není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do jejich jurisdikce zasahovat svým vlastním výkladem podústavního práva. Důvod k zásahu by nastoupil tehdy, pokud by napadená rozhodnutí či jim předcházející řízení trpěla takovými vadami, že by byly narušeny základní principy ústavnosti, zvláště ve vztahu k případnému narušení ústavně zaručených práv. Narušení těchto principů však v dané věci Ústavní soud neshledal a napadená rozhodnutí obecných soudů považuje za ústavně konformní. Z rozhodnutí obecných soudů jsou zřejmé právní úvahy, jakož i zákonná ustanovení, podle kterých soudy postupovaly.
11. V nyní posuzované věci stěžovatel uplatňuje námitky v zásadě jen proti způsobu hodnocení důkazů obecnými soudy, z něj vyvozovaných skutkových zjištění a formulovaných právních závěrů. Jakkoliv se stěžovatel věci snaží dát ústavněprávní rozměr tím, že uvádí porušení základního práva na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), představuje jím použitá argumentace ve skutečnosti jen polemiku se skutkovými závěry obecných soudů. Z obsahu a z charakteru v ústavní stížnosti uplatněných námitek je totiž zcela zřejmé, že stěžovatel jimi brojí především právě proti samotnému, pro něj nepříznivému výsledku dosavadního průběhu řízení před obecnými soudy, přičemž ústavní stížnost pro něj představuje další z procesních prostředků, jak tento nepříznivý výsledek zvrátit ve svůj prospěch. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu však nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch v soudním řízení.
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu