ECLI:CZ:US:2023:2.US.2600.22.1
sp. zn. II. ÚS 2600/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Marcely Kettnerové, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Bolzanova 1, Praha 1, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 3. 2020 č. j. 43 C 69/2019-270 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021 č. j. 36 Co 153/2020-310; za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v petitu podané ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, zamítajících žalobu stěžovatelky nárokující po státu náhradu škodu v důsledku nesprávného úředního postupu soudů. Škoda měla spočívat v tom, že v jiném soudním řízení byla stěžovatelka nucena hradit náklady řízení protistraně. Ústavní stížnost podala stěžovatelka zprvu bez právního zastoupení. Svým obsahem se jednalo o podání v podstatě nesrozumitelné, vymezující se proti celé řadě soudních rozhodnutí, v různých soudních řízeních, k tomu stěžovatelka žádala Ústavní soud o zrušení a dokonce též změnu či doplnění ustanovení několika zákonů. Ústavní soud zaslal stěžovatelce výzvu k odstranění vad podání. Stěžovatelka si zvolila advokáta, dne 18. 1. 2022 Ústavnímu soudu doručené "Doplnění ústavní stížnosti" je však až na nadpis doslovně shodné s původní verzí ústavní stížnosti. Stručně vyjádřeno, advokát podání obsahově nijak nevylepšil.
2. Ústavní soud je před samotným posouzením ústavní stížnosti povinen přezkoumat, zda ta splňuje příslušné náležitosti a jestli jsou dány podmínky jejího projednání vymezené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jednou z takových podmínek je mimo jiné i to, zda je přípustná.
3. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.
4. V napadeném rozsudku Městského soudu v Praze se stěžovatelce dostalo jasného poučení, že dané rozhodnutí je oprávněna napadnout dovoláním. To nejspíše stěžovatelka podala (dokument označený jako dovolání byl k ústavní stížnosti přiložen), o jeho osudu ale nepodává jasné informace a ve vztahu k přezkoumávanému návrhu to beztak není nijak relevantní, neboť Ústavní soud je samozřejmě vázán petitem ústavní stížnosti (viz už nález ze dne 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 16/93) a ten, jak již byla shora uvedeno, žádá zrušení pouze rozsudků prvostupňového a odvolacího soudu.
5. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2023
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj