ECLI:CZ:US:2023:2.US.2664.23.1
sp. zn. II. ÚS 2664/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky I. Z., zastoupené JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem, sídlem nám. Masarykovo 1/II, Jindřichův Hradec, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2023, č. j. 4 Nt 851/2023-11, usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 4. 7. 2023 č. j. KRPC-159643-178/TČ-2022-020181, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru České Budějovice, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Z obsahu ústavní stížnosti pak lze rovněž dovodit, že stěžovatelka namítá i porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že manžel stěžovatelky je stíhán pro zločin zpronevěry, kterého se měl dopustit tím, že v blíže specifikované době jako předseda výboru společenství vlastníků v bytovém domě, majíc dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu, vystavil nejméně 93 fiktivních faktur nebo pokladních dokladů za práce, které ve prospěch společenství vlastníků nebyly provedeny a prostředky společenství vlastníků tak použil pro svoji potřebu. Tím způsobil škodu nejméně ve výši 1 420 480 Kč.
3. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") proto nyní napadeným usnesením podle §79g odst. 1 ve spojení s §79a odst. 1 tr. řádu zajistila jako náhradní hodnotu bytovou jednotku, kterou původně vlastnil manžel stěžovatelky a kterou v průběhu proti němu vedenému trestnímu řízení daroval stěžovatelce.
4. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost ve smyslu §141 a násl. tr. řádu, kterou však napadeným usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") zamítl jako nedůvodnou.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že k zajištění náhradní hodnoty neměl policejní orgán přistoupit, neboť její manžel se stal vlastníkem uvedené bytové jednotky mnohem dříve, než spáchal jemu za vinu kladenou trestnou činnost. Předmětná bytová jednotka tak nemůže být považována za nástroj k trestné činnosti a nemůže být ani výnosem z trestné činnosti. Policejní orgán přitom vychází z toho, že manžel stěžovatelky měl zpronevěřenými finančními prostředky disponovat zcela sám. Stěžovatelka je tedy nikdy nevlastnila, ani jimi nedisponovala, a proto není splněna podmínka, aby byla nucena strpět zajištění její věci [srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 369/14 ze dne 10. 6. 2014 (https://nalus.usoud.cz)]. Za dané situace prý rovněž nepřipadá v úvahu, aby předmětná majetková hodnota (tedy bytová jednotka) mařila průběh a výsledek trestního řízení.(srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 258/22 ze dne 2. 5. 2023). Předmětnou bytovou jednotku nelze využít jako náhradní hodnotu též proto, neboť nepatří manželu stěžovatelky, a proto na ni nelze aplikovat trest propadnutí náhradní hodnoty [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 335/2015 (https://www.nsoud.cz)].
6. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Přitom zajištění majetkových hodnot podle §79a a násl. trestního řádu je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku jen dočasně, je svou povahou zatímní (zajišťovací), nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci (nejde tudíž o zabavení majetku).
8. Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle §79a a následujících trestního řádu z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je však především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení (obdobně viz i stěžovatelkou odkazované usnesení sp. zn. IV. ÚS 258/22). Kromě toho i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v soustavě orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Nutno zdůraznit, že je možné i následně kdykoli žádat o zrušení zajištění. Zároveň zákon stanoví, že není-li zajištění pro účely trestního řízení již nutné, orgán činný v trestním řízení je zruší nebo omezí i bez podnětu.
9. K vlastní argumentaci stěžovatelky Ústavní soud především uvádí, že tato do jisté míry jen opakuje námitky, s níž se orgány činné v trestním řízení i v rámci napadených rozhodnutí řádně vypořádaly; proto Ústavní soud na odůvodnění jejich rozhodnutí v této souvislosti přiměřeně odkazuje.
10. Tvrdí-li proto stěžovatelka, že její manžel předmětnou bytovou jednotku nabyl mnohem dříve, než měl začít páchat údajnou jemu za vinu kladenou trestnou činnost, vysvětlil již okresní soud, že náhradní majetková hodnota ve smyslu §79g tr. řádu není sama o sobě nijak spojena s trestnou činností; jako i v tomto případě se ve svém důsledku může jednat o majetek pachatele, který získal zcela legálním a legitimním způsobem. Přesto jde z pohledu trestního řízení o tzv. "zájmový majetek" (srov. k tomu KOTLÁN, Pavel Zajišťování majetku v trestním řízení. Státní zastupitelství, č. 5 roč. 2019, s. 41 - 45).
11. Není také podstatné, zda manžel stěžovatelky s údajně zpronevěřenými finančními prostředky disponoval zcela sám. Zajištění majetku v podobě náhradní majetkové hodnoty totiž musí strpět mimo jiné i osoba, která sice přímo nemusela disponovat například výnosem z trestné činnosti, ale požívala výhod z této činnosti plynoucích. Uvedené východisko přitom sama stěžovatelka v ústavní stížnosti důsledně nezpochybňuje.
12. Neobstojí rovněž argument stěžovatelky, že k zajištění náhradní majetkové hodnoty nemělo být přistoupeno už proto, že tato majetková hodnota ze své podstaty není s to ovlivnit průběh a výsledek trestního řízení. K zajištění náhradní majetkové hodnoty (jak se ostatně uvádí i v odkazovaném usnesení sp. zn. IV. ÚS 258/22) se totiž přistupuje také proto, aby mohlo být dosaženo eventuální náhrady škody, pokud takovou pachatel trestnou činností způsobil. I tento předpoklad je přitom v případě stěžovatelky reálný. Z toho rovněž plyne, že není až tak podstatné, pokud by se k nyní zajištěné majetkové hodnotě nemohl vztahovat eventuální trest jejího propadnutí, jak stěžovatelka upozorňuje s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 335/2015. Jak již totiž bylo naznačeno, jedním z chtěných výsledků trestního řízení není jen posouzení viny pachatele trestné činnosti a uložení mu adekvátního trestu za tuto činnost, ale nedílnou součástí trestního řízení zpravidla bývá právě i náhrada škody ve vztahu ke konkrétnímu poškozenému (resp. ke konkrétním poškozeným). Proto důvodnost zajištění náhradní majetkové hodnoty nelze vztahovat jen k případnému uložení trestu jejího propadnutí.
13. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu