ECLI:CZ:US:2023:2.US.2665.23.1
sp. zn. II. ÚS 2665/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou, se sídlem Terronská 958/61, Praha, proti rozhodnutí revizní komise České lékařské komory se sídlem v Olomouci, Okresního sdružení Rychnov nad Kněžnou ze dne 3. srpna 2023, ident. č. 23/47-0010287, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil výše uvedené rozhodnutí revizní komise ze dne 3. 8. 2023, kterým bylo zastaveno disciplinární řízení v jeho věci, neboť jím prý byla porušena ústavně zaručená základní práva na obhajobu a na spravedlivý proces, na veřejné projednání v přítomnosti stěžovatele, a na možnost se k obvinění z veřejnoprávního deliktu vyjádřit před orgánem, který o něm rozhoduje podle článku 36 odst. 1 a podle článku 38 odst. 2 Listiny, jakož i článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovateli bylo dne 8. 8. 2023 doručeno výše citované rozhodnutí revizní komise, kterým bylo zastaveno řízení ve věci stížnosti ident. č.j. 23/47/001/0287, podané dne 30. 6 .2023 Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou sp.zn. 2 T 47/2014 proti stěžovateli, protože považuje postih stěžovatele jako lékaře - dvanáct let probíhající trestní řízení - za dostatečný z hlediska účelu řízení dle disciplinárního řádu. Rozhodnutí revizní komise o zastavení řízení předcházelo mnohaleté trestní řízení, vedené po podání obžaloby u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 47/2014. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 15. 5. 2012, č. j. KRPH-9681-675/TČ-2010-050781, bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin podvodu podle ustanovení §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to na podkladě trestního oznámení VZP, mj. proto, že v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 se záměrem získat pro zdravotnické zařízení X neoprávněný majetkový prospěch vykazoval poskytnutou zdravotní péči, hrazenou z veřejného zdravotního pojištění v rozporu s tím, kde byla ve skutečnosti jednotlivým pacientům poskytnuta, neboť ji měl záměrně a účelově rozepisovat a převádět mezi ordinacemi v Královéhradeckém kraji a v Pardubickém kraji, a to v celkovém počtu nejméně 1 872 pacientů, čímž měl stěžovatel způsobit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu v celkové výši 1 232 510,84 Kč, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra škodu v celkové výši 457 591,86 Kč a Vojenské zdravotní pojišťovně škodu v celkové výši 75 151,33 Kč. Věc byla následně postoupena České lékařské komoře se sídlem v Olomouci, neboť soud shledal, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění.
3. Dne 10. 7. 2021 podal stěžovatel proti usnesení o postoupení věci ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021 sp.zn. III. ÚS 1851/21, podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako předčasná, neboť před jejím podáním stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany, které mu zákon k ochraně jeho práv přiznává.
4. Stěžovatel od počátku svého trestního stíhání namítal, že se žádného trestného činu (a ani jiného deliktu) nedopustil, tvrzený skutek se nestal a jeho trestní stíhání bylo účelově vykonstruované. Pro stěžovatele tak bylo jediným uspokojivým výsledkem trestního řízení zproštění obžaloby v plném rozsahu podle ustanovení §226 písm. a) tr. řádu z důvodu, že tvrzený skutek se nestal. Stěžovatel od samého počátku trestního řízení popíral, že by vykazoval zdravotním pojišťovnám zdravotní péči, kterou neposkytl nebo že by úmyslně a záměrně vykazoval zdravotní péči odlišně od skutečnosti. Od počátku tvrdil, že pokud byla zdravotní péče vykázána jako poskytnutá v jiné ordinaci, jednalo se pouze o administrativní pochybení při zpracovávání dat pověřenou zdravotní sestrou M.
5. Poté, co mu byla výše uvedená trestní věc postoupena, účastník řízení v rámci disciplinárního řízení rozhodl o zastavení řízení z důvodu, že postih stěžovatele v podobě 12 let trvajícího trestního řízení považuje za dostačující, a to aniž by poskytl stěžovateli jakoukoli možnost vyjádřit se (ať písemně či ústně) k věci, navrhnout důkazy a aniž by v rámci tohoto řízení provedl jakékoliv důkazy, ze kterých by bylo vůbec možné dovozovat, zda k nějakému disciplinárnímu provinění stěžovatele skutečně došlo a zda je namístě uvažovat o nějakém postihu stěžovatele či disciplinárním opatření.
6. Závěr, že účastníkovi řízení byla postoupena věc nad rámec dřívějšího odsuzujícího rozsudku, je podle stěžovatele naprosto chybný, navíc soud nepostupuje věc "nad rámec" skutku, kterým se zabývá v rámci trestního řízení, nýbrž může postoupit věc pouze a jedině ohledně skutku, který je předmětem jím vedeného trestního řízení. Ze shora uvedeného je prý zřejmé, že v podstatě každá věta rozhodnutí o zastavení řízení a jeho odůvodnění je v nějakém ohledu nesprávná, přičemž v celém svém souhrnu pak tyto vady činí rozhodnutí naprosto zmatečným.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Žádné zásadní pochybení, zasahující do ústavní roviny, Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatele se závěry rozhodujícího orgánu, se kterými nesouhlasí. Ústavní stížnost tak svým obsahem směřuje pouze proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, protože výrok, kterým bylo zastaveno řízení ve věci stěžovatele, se jej žádným významným způsobem nemůže dotknout.
9. Oblasti zájmové samosprávy, konkrétně profesních komor s povinným členstvím, kde je dán silný veřejný zájem na jejich výkonu, se týkal například již nález sp. zn. I. ÚS 181/01, kterým Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti veterinárního lékaře a zrušil rozhodnutí senátu čestné Komory veterinárních lékařů o uložení písemného napomenutí a povinnosti k náhradě náklad disciplinárního řízení. Konstatoval, že i když tyto komory nad členy určitého profesního stavu vykonávají jistá mocenská oprávnění, kam typicky patří právě kárná pravomoc, proti rozhodnutí, jež členu komory stanoví jakékoli povinnosti, musí být umožněno podat návrh na soudní přezkum.
10. K takové situaci v dané věci podle zjištění Ústavního soudu nedošlo. Pouze pro úplnost lze dodat, že rozhodnutí revizní komise zastavit stížnostní řízení a nepodat návrh na zahájení řízení disciplinárního, možno bezpochyby přijmout.
11. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu