ECLI:CZ:US:2023:2.US.3180.23.1
sp. zn. II. ÚS 3180/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2023 č. j. 30 Cdo 2667/2023-79, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení a umožnění euthanasie.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Přestože již byl stěžovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanoveními §30 a §31 zákona o Ústavním soudu, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje; stěžovatel není zastoupen advokátem.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na tento nedostatek byl upozorňován s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 713/17, II. ÚS 1941/17, III. ÚS 1939/17, IV. ÚS 1934/17, IV. ÚS 1938/17, IV. ÚS 2974/17, IV. ÚS 3267/17, I. ÚS 142/18, I. ÚS 2990/18, I. ÚS 3003/18, III. ÚS 3321/18, I. ÚS 3633/18, I. ÚS 3645/18, I. ÚS 189/19, III. ÚS 819/23, I. ÚS 820/23, IV. ÚS 821/23 a řadě dalších). Stěžovatel však i poté volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení (poznámka: obligatorní zastoupení fyzických a právnických osob advokátem je determinováno požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen (vyplývá to ostatně z jeho již ustálené judikatury), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti. Za tohoto stavu se pak jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2023
Jan Svatoň, v. r.
soudce zpravodaj